VÍRY LIDSTVA
Džinismus
„Nahoře, dole i kolem se lidé jednotlivě i hromadně dopouštějí násilí na jiných živých bytostech na mnoho způsobů.
Když to moudrý člověk postřehne, přestane páchat násilí, ani nepovzbuzuje druhé, aby tak činili, ani jim to neschvaluje.“
Mahávíra, Áčáránga-sútra
Založení: Původ džinismu je opředen mlhami, sahá hlouběji do minulosti než dochované historické záznamy.
Zakladatel: Ršabha známý též jako Ádinátha, prvý z tzv. tírthamkarů, kteří „přebrodili břeh“. Posledním 24. tírthamkarou byl Vardhamána Mahávíra („Velký Hrdina“), zvaný také jako Džina („Výtěz“); žil v 6. století př. n. l.
Hlavní spisy: Džinistické ágamy a další spisy.
Následovníci: Asi 5 milionů věřících, kteří žijí takřka výhradně na území střední a jižní Indie, zejména v okolí Mumbaje.
Náboženské školy: Existují dva základní směry. Tradice digambara („nebem odění“), hlásající, že svatý člověk by neměl mít žádný majetek, dokonce ani šaty, a proto má být zcela nahý, což se dodnes dodržuje. Digambarové jsou rovněž přesvědčeni, že ženy nemohou v tomto zrození dosáhnout spásy. Další tradicí je švétámbara („bíle odění“), která se ve zmiňovaných dvou bodech s digambarou rozchází. Švétámbarové nosí minimum šatstva.

Souhrnná charakteristika
Džinismus se snaží o dosažení nejvyšší lidské dokonalosti, za niž považuje původní čistotu prostou utrpení a svazujících pout zrození a smrti. Slovo džina, které znamená „vítěz, pokořitel“, se vztahuje k pokoření svazujících pout světa jevů. Džinismus nepovažuje za nutné uvědomovat si Boha či jakoukoli jinou vyšší a dokonalejší bytost, než je člověk. Duše nemá začátek ani konec, je věčně jedinečná. Džinismus dělí duše do tří kategorií: ty dosud nerozvinuté, ty procházející procesem rozvoje a ty již osvobozené z koloběhu znovuzrození. Džinismus silně tíhne k asketickému mnišství, a požaduje je dokonce po hospodářích a mužích v běžných domácnostech. V džinismu představuje nejvyšší ideál neubližování, ahimsá, což je rovná láska a úcta ke všemu živému. Džinistické ágamy nabádají k nejvyšší úctě ke všem projevům života, k přísným zásadám vegetariánství, k askezi, k nenásilí (dokonce ani v rámci sebeobrany) a vyslovují se striktně proti válce.

Cíle džinismu
Hlavním cílem džinismu je stát se dokonalou duší. Toho je dosaženo odstraněním všech nánosů karmy, která se považuje za hmotnou látku nepatrné velikosti. V tu chvíli dochází k pozvednutí duše až k samému stropu vesmíru, z temnoty do světla, kde navždy spočine v blaženosti mókši, jež přesahuje všechny bohy a je prosta bloudění. Mókšu definuje džinismus jako osvobození, jako bytostnou jednotu a celistvost, ryzí osamocení a bezbřehý klid, vymanění se z konání a tužeb, vysvobození z karmy a znovuzrození. Mókši lze dosáhnout zde na tomto světě, v okamžiku smrti. Dosáhne-li člověk mókši, naplnil svůj osud. Džinisté nicméně neuznávají Boha, a tudíž ani žádné věčné spojení s ním. Přirozeností duše je ryzí vědomí, síla, blaženost a vševědoucnost.

Cesta džinisty
Duše prochází různými stádii duchovního rozvoje, jež se nazývají gunasthány, a jde o stále pokročilejší projevy schopnosti vnitřního poznání a síly, provázené poklesem hříšnosti a zvyšováním čistoty. Duše docházejí lepšího zrození v závislosti na tom, kolik ze své osobní karmy jsou za daného života schopné odstranit. Mezi zrozeními duše prodlévá v jednom ze sedmi pekel, šestnácti nebes či jedné ze čtrnácti nebeských říší. Osvobozená duše vystoupá na samý vrchol vesmíru.
Všichni džinisté skládají pět slibů, ale pouze mnich žije v celibátu a v chudobě. Džinismus klade velký důraz na ahimsu, askezi, jógu a mnišský život, které považuje za kroky vedoucí k cíli. Vykonávají se také chrámové obřady za všech čtyřiadvacet tírthamkarů, džinistických duchovních otců.
FOTO © komerční fotobanka