68 – 71

66 – 67

MLÁDEŽ

Studenti činí skok vpřed

Studenti vysokých škol a mladí odborníci nacházejí oporu v organizaci Hindu Students Association, jež poskytuje náboženské vzdělání a mnohým mladým lidem pomohla najít přátelství na celý život i zábavu.

K

dyž jsem vstoupil do místnosti, pocítil jsem ve vzduchu hmatatelný elektrizující náboj. Na první pohled jsem měl před sebou obyčejné setkání vysokoškoláků v neformálních oblecích, kteří působili bystře a zodpovědně, pomineme-li slabý náznak únavy v jejich očích, jenž měla na svědomí poněkud náročnější cesta do Austinu.

Šlo o setkání Dharma Initiative: soustředění mladých odborníků z Hindu Students Association (HSA) konané 20.–22. září roku 2013. Jeho účastníci představují novou tvář rychle se rozrůstajícího společenstva americké hinduistické mládeže. Dali si za úkol vypěstovat odnož hinduismu věrnou původním kořenům, přesto však americkou – takový je cíl Hindu Students Association.

Hinduismus ve Spojených státech

Americký Pew Research Center uveřejnil v prosinci roku 2012 analýzu nazvanou „Globální náboženská krajina“ sledující vyznavače různých světových náboženství. Zpráva přinesla klíčové zjištění týkající se rozšíření hinduismu: „Hinduismus je geograficky nejkoncentrovanější z osmi zkoumaných náboženských skupin.“ A skutečně, 97 % hinduistů žije na území tří států, kde tvoří většinu: Indie, Nepál a Mauricius. Tento fakt významně přispívá k sociální zkušenosti hinduistů; valná většina je zvyklá žít v náboženském prostředí, kde má jednotlivec podporu a oporu v silné komunitě okolo sebe. Zkušenost dvou milionů hinduistů rozesetých na 3,7 milionu čtverečních mil USA se pochopitelně výrazně liší. Absence širší hinduistické komunity ochuzuje americké hinduisty o řadu sociálních aspektů jejich víry, kam patří oslavy velkých náboženských svátků a pomoc nabízená lokálními chrámy.

Přemosťování propastí

Ramya Ravi, státní předsedkyně HSA a kandidátka MBA na McCombs School of Business při Texaské univerzitě v Austinu, která žila v Indii i ve Spojených státech, vysvětluje klíčové rozdíly: „V Indii nemáte zdaleka takové povědomí o lidech hlásících se k jinému náboženství než k hinduismu. Tady ve Spojených státech se často setkávám s tím, že se mě na mou víru někdo ptá. Když se s dotazem obrátím na rodiče a prarodiče a chci, aby mi vysvětlili ten či onen zvyk, obyčejně odpovídají: ‚To jsme zkrátka dělali vždycky.‘ Zjistila jsem, že odpovědi musím hledat ve starých spisech. Tím se ocitám na doslova vědeckém poli, kdy na otázku hledám fundovanou odpověď.“

Mnozí hinduisté se setkávají s tím, že Američané mají v širším povědomí pokřivené představy. Ramya líčí situaci, kdy ji požádali, ať nakreslí hinduistický chrám. Na obrázku zachytila svastiku, hinduistický symbol štěstí. Mezi spolužáky vyvolala kresba strach, zlobu a zmatení. Ramya jejich reakce velmi překvapily. „Nechápala jsem, jak se může někdo rozčílit kvůli symbolu, když ani neví, co vlastně znamená,“ prohlásila Ramya. Zážitek přiměl HSA k uspořádání workshopu nazvaného „Swastika Awareness“ (Povědomí o svastice) na Texaské A&M univerzitě. Mosty je třeba budovat rovněž uvnitř hinduistické komunity. V mnoha městech po celé zemi sice vznikají nové chrámy a řada univerzit nabízí vzdělávací programy týkající se našeho náboženství, nicméně stabilitu naší víry by mohla narušit prohlubující se propast mezi hinduisty, kteří do USA emigrovali, a těmi, kteří se tu již narodili. „Podívejte na starší generaci hinduistických imigrantů,“ upozorňuje Ramya. „Dávají peníze na stavbu chrámů, aby zachovali naši kulturu a víru. Organizují festivaly, púdži a kulturní akce. A kde je mladá generace? Ta zde chybí.“

S rozrůstající se hinduistickou vírou v USA pociťuje Ramya a jí podobní sílící potřebu stmelit tyto dvě skupiny amerických hinduistů. „Je na nás, abychom na to dostatečně nahlas upozornili a abychom vybudovali funkční síť.“

Umění a zbožnost

Sonny Mehta, člen představenstva HSA a strategický poradce pro nemocnice a zdravotnictví, popsal zkušenosti hinduisty zvykajícího si na život ve Spojených státech. Po odchodu z Indie se cítil vykořeněný, ale hudba mu pomohla zůstat ve spojení s vírou. „Má hudební průprava sahá do doby, kdy jsem v Indii zpíval bhadžanyghazaly. A to byla i první věc, co jsme udělali poté, co se má rodina přistěhovala sem – připojili jsme se k Sai Babově skupině, která zpívala bhadžany a intenzivně tím žili.“

Použití náboženské hudby, kam patří i bhadžany, je v životě hinduistů všude na světě nesmírně důležité. „Často si myslíme, že něco neumíme tak dobře jako někdo jiný. Bhadžany nás dík své jednoduchosti tohoto tlaku zbavují a přibližují nás k Bohu,“ podotýká Sonny.

Třebaže skupiny praktikující bhadžany existují ve všech městských oblastech Spojených států, mohou být poněkud hůře dostupné pro hinduisty žijící na venkově anebo na předměstích. To přimělo Sonnyho k tomu, aby pod hlavičkou HSA rozjel Mantra Project. Tento projekt pracuje s tradičními hinduistickými mantrami a modlitbami, doplňuje je hudbou a zpřístupňuje na internetu. „Chrámy jsou místem, kam musíte přijít v určitou konkrétní dobu. A právě skutečnost, že člověk musí někam přijít, jaksi ztěžuje mnohým účast. Udělejme z toho raději výhodu.“ To, že je náboženská hudba dostupná prostřednictvím internetu odkudkoli a kdykoli, pomáhá propojovat hinduisty po celé zemi.

Sonny má vizi, že by lidé využívali internetové nástroje ke společnému vytváření hudby, ať už by byli kdekoli. Jeho seznam neomezených možností zahrnuje bhadžanové karaoke a přenášení náboženské hudby v době svátků pomocí internetového rádia a dalších kanálů. „Mantra Project je pouze první krok,“ poznamenává Sonny. „Mladí hinduisté se potřebují vyjadřovat prostřednictvím umění a tvořit díla přímo od srdce. Mnoho lidí projekt uvítá, a to včetně těch, kdo se nepovažují za umělce.“


Hra na prolomení ledů ukazuje vzájemnou provázanost nás všech.
Jedinečné skupinové foto zachycující studenty vyskakující na každoročním Gateway Campu do vzduchu – pro inspiraci.
Společná pobožnost u ohňového obřadu (havan).

Rozvoj a nabývání sil

Saumya Saran usilovně napomáhá tomu, aby hinduismus zanechal otisk i v této překotné, technologicky nabité době. Saumya, státní tajemník HSA a student robotiky a samohybných prostředků na Michiganské univerzitě, stojí v čele projektu, který vytváří animované filmy pro You Tube, vysvětlující různé rysy a pojmy hinduismu. „Vysokoškolští studenti ve skutečnosti nemají dost trpělivosti, aby vyslechli přednášku nějakého gurua, která přesahuje patnáct minut,“ směje se Saumya. „To je hlavní důvod, proč naše prezentace netrvají déle než pět minut. Animace dovedou diváka zaujmout.“

Při zhlédnutí animace „Co je jóga?“ jsem okamžitě pochopil, v čem spočívá její kouzlo: krátká, ale důkladná. Video má již více než 60 tisíc zhlédnutí a přitahuje diváky ze všech koutů světa. „Dostal jsem e-mail od profesora až ze Spojeného království,“ vzpomíná Saumya, „který mě žádal o svolení, aby směl prezentaci promítnout studentům – prý tak lépe pochopí jógu jaksi v širším kontextu.“ Když jsem se ptal Saumyu na to, jaký význam mají podle něj tato videa, prohlásil, že oživují skryté duchovní významy pojmů, které širší americké populaci unikají. „Jóga je dokonalý příklad. Tady na Západě lidé považují jógu za nějaký tělocvik. Když ale vnímáte jógu jen jako cvičení, ochuzujete se o její duchovní význam, o související kulturu a filozofii.“

Sagar Vira, odborný ředitel HSA a vedoucí finančního úseku Emory University, doplňuje téma o odkazy na měsíční newsletter, který rediguje a který lze vyhledat a posílat přes tweety, Facebook či sms správy. Všudypřítomnost tabletů a chytrých telefonů mezi mladými lidmi v místnosti mi v součtu s obsahem na You Tube a Mantra Projectem napovídá, že prostor věnovaný hinduismu na internetu se jednou stane tmelem, který mladé americké hinduisty spojí.

Víra ve službě

Zatímco pobožnosti mohou život věřícího jistě obohatit, řada lidí zažívá věci a situace, které jsou jaksi mimo tento rámec. Roshni Patel, výkonná ředitelka pobočky HSA a studentka biochemie na Arkansaské univerzitě, trefně popsala význam vyjadřování víry prostřednictvím nezištné služby druhým. Nezištné službě druhým, v hinduismu označované výrazem séva, se naplno odevzdala v době studií na střední škole. Její obětavost zahrnovala dobrovolnou pomoc v nemocnici nebo třeba sbírání odpadků v parcích a uklízení dvorků a zahrad sousedů.

Roshni se nedávno naskytla příležitost zapojit svou HSA pobočku do meziškolního programu „Make a Difference Day“ (Den, kdy něco změníte), v rámci něhož přestavěli dům jednoho postiženého člena komunity. Nadto zorganizovala kampaň za darování kostní dřeně zaměřenou převážně na dárce z jižní Asie. „Osobně se domnívám,“ prohlašuje, „že séva zkrátka patří k životu. Věnovat se nezištné pomoci je poslání a je to součást dharmy. Každý den toho spoustu dostáváme a chápeme to jako samozřejmost. Dát něco nazpátek pomáhá člověku v duchovním růstu.“

Jiný, ale ne horší

Jakkoli život příslušníka menšinové náboženské skupiny přináší jisté obtížné zkušenosti, mnozí mladí členové organizace Dharma Initiative mě nadšeně upozorňovali, že má i nezanedbatelné přínosy. V hinduismu jako takovém nalézáme množství odlišných tradic a sekt, dále utvářených kulturou oblasti, kde se praktikují – a existují nezávisle na sobě.

Ruchita Naiková, místopředsedkyně HSA a studentka cestovního ruchu na Houstonské univerzitě, se svěřila se svými zkušenostmi z dětství a dospívání. „Moje rodina praktikuje šivaismus,“ řekla. „To, co vyznáváme, jsem znala od rodičů. Nevěděla jsem však úplně přesně, co vlastně dělám; jednoduše jsem slavila svátky jako džanmáštamí (den narození boha Kršny) nebo tančila garbu a moc o tom nepřemýšlela. Když jsem se zapojila do HSA, uvědomila jsem si, že toho o svém náboženství vlastně mnoho nevím. Doplnila jsem si mezery.“

Podobně popisuje částečnou znalost hinduistické víry také Shivang Shah, student Texaské univerzity v Austinu. „My jsme puštimárgové a naším kultem je Gókul Náthdží. U nás ve městě je nás malá komunita a všichni se navzájem známe. Docházíme na stejné obřady a do nedělní školy. Když jsem vstoupil do HSA, zúčastnil jsem se mnoha debat a dozvěděl se o hinduismu spoustu věcí, které jsem předtím vůbec nevěděl.“ Shivang i Ruchita shodně uvádějí, že uvítali možnost dozvědět se o dalších odnožích hinduismu. Ruchita pomáhá každoročně organizovat akci nazývanou HSA Gateway, což je víkendový pobyt pro studenty a mladé odborníky, včetně mladých lidí ze všech koutů Spojených států, kteří pocházejí z různého jazykového, náboženského a etnického prostředí. „Gateway nabízí cestu k pochopení toho, čím my všichni můžeme přispět ke společnému stolu,“ vysvětluje Ruchita. „Je to pel-mel všeho. Náplň se mění podle toho, kdo se účastní, kdo přednáší a kdo akci organizuje. Zveme zkušené přednášející, jako je například Jason Tengco z Iniciativy Bílého domu pro otázky Američanů původem z Asie a Oceánie (White House Initiative on Asian American and Pacific Islanders). Úkolem přednášejících je pomoci účastníkům pobytů rozvinout své odborné znalosti a dovednosti a rozšířit povědomí o současných politických a sociálně-ekonomických otázkách. Současně s tím zveme vzdělané hinduistické kněze a experty, aby objasnili tradice a zodpověděli duchovní otázky, které by mohly zaznít.“

Shivang zase pomáhá ve své pobočce HSA organizovat akci nazývanou Týden povědomí o hinduismu (Hinduism Awareness Week). „Je to jednoduché,“ konstatuje, „všichni pocházíme z různého prostředí. Když jdete do chrámu čili do mandiru, podobní lidé tam vykonávají podobné náboženské praktiky. Jenže na akcích tohoto typu se sejdou lidé z různých koutů USA, dokonce i z různých koutů světa, lidé z různých oblastí života.“ Kaleidoskop tradic, které dotvářejí americkou národní totožnost, přitom vždy stál na myšlence jednoty navzdory odlišnosti. Mladí hinduisté se k této myšlence také hlásí, aby objasnili svou víru a upevnili její postavení v širším americkém kontextu.


Provádění arčany – poklona bohům – na slavnosti dívalí.
Ukázka fyzicky a pohybově náročného tradičního tance na kulturní akci na univerzitě.
Paní Obamová zahajuje v Bílém domě slavnost dívalí.
Oslava svátku hólí na půdě Texaské univerzity v Austinu v roce 2014.

Boj s diskriminací

Mrinalini Vijalapuramová studující mezinárodní vztahy a globální studia na Texaské univerzitě v Austinu poukázala na jednu z největších překážek, se kterými se potýká indická menšina: diskriminace. Zvlášť po událostech 11. září jako by se roztrhl pytel se zprávami o násilí páchaném na menšinách. „Menšiny jsou vždy cílem diskriminace a školní šikany. Mně to můžete věřit,“ svěřila se s nepatrnou lítostí Mrinalini. „Do mě se ve škole neustále strefovali. A dnes jsou děti vlastně pořád v kontaktu dík internetu a mobilním telefonům. Někoho to může dohnat až k sebevraždě. Přitom není důvod, aby taková diskriminace existovala.“

Mrinalini zastupovala HSA na konferenci „Dharmická séva: přerod sebe sama, našeho společenstva a naší země“ (Dharmic Seva: Transforming Our Self, Our Community, Our Country) konané v Bílém domě s cílem zvýšit povědomí o indických systémech víry a navázat dialog mezi hinduisty a příslušníky ostatních náboženských skupin. Velmi hluboce ji zasáhla prezentace o násilí a obtěžování, jemuž čelí indičtí studenti v oblasti hlavního města USA. „Děti, které tu prezentaci připravily, musely mít podle mě hodně odvahy, aby to řekly nahlas a zastaly se jiných dětí, které jsou šikanovány z důvodů náboženského vyznání a rasy.“

Zeptal jsem se Mrinalini na to, jak podle ní mohou organizace jako HSA skoncovat se šikanou. „Nejlepší způsob, jak skoncovat se šikanou a dalšími podobnými projevy nevědomosti, je vzdělání.“

Nahlédnutí do budoucnosti

Zatímco jsem seděl a vstřebával všechny ty myšlenky, zkušenosti a projekty, s nimiž mě seznámili jednotliví delegáti, žasl jsem, jak jsou všichni ti lidé okolo mladí. Stáli teprve na začátku cesty, stanuli však v čele a otěže dalšího rozvoje hinduistické víry ve Spojených státech drželi v rukou pozoruhodně pevně. Cítil jsem, že má víra má v této zemi jistou budoucnost a že je to díky upřímnému zaujetí a tvůrčímu přístupu zástupců HSA a dík podpoře, kterou tato organizace poskytuje. Nikdo si nemusí dělat starosti o budoucnost hinduistické víry, třebas v této zemi představuje menšinové vyznání.

Utváření hinduistické víry v americkém prostředí je náročný úkol, kterého se nicméně tito mladí lidé chopili s nebývalou smělostí. Mohu jen doufat, že jejich důvěra v tento podnik vyklíčila ze stejného duchovního podhoubí, jaké inspirovalo první dámu, paní Obamovou, ke slovům, jež pronesla loňského roku při zahájení slavnosti dívalí v Bílém domě: „Chceme ctít a poznávat všechny možné kultury a tradiční víry; to z nás dělá ty, kým jsme – Američany.“ Mladí lidé, s nimiž jsem se zde setkal, byli daleko od prapůvodních bašt hinduismu, a přesto se cítili být hinduisty a současně i Američany, a to jim dávalo důvěru v budoucnost jejich víry, jakož i v budoucnost života v této zemi. Sjezd přinesl vítaný, byť letmý pohled do této budoucnosti.

Hari Ventakatachalam

FOTO © HSA