44

43

45

VÍRY LIDSTVA

Konfucianismus

„Příkladný je ten, kdo za všech okolností se drží pěti charakterů:
zdvořilosti, velkodušnosti, poctivosti, horlivosti a laskavosti.“
Konfucius, Hovory

Založení: Konfucianismus se zrodil před asi 2,5 tisíci léty v Číně.

Zakladatel: Ctihodný mudrc K’ung Fu-tzu (Konfucius), po něm filozof Meng-c’ (Mencius).

Hlavní spisy: Hovory (česky též „Sebrané výroky“; angl. Analects), „Čtyři knihy“ (např. Cesta středu, Velké učení) Mencius.

Následovníci: Odhadem něco ke 350 milionům lidí, většinou v Číně, Japonsku, Barmě a Thajsku.

Náboženské školy: Konfucianismus nemá oficiálně žádné sekty ani školy. Jeho následovníci mohou dokonce vyznávat i jiná náboženství, a přesto zůstávají konfuciány.

Souhrnná charakteristika

Konfucianismus je – a trvá to již více než pětadvacet století – vůdčím myšlenkovým směrem v Číně a vnáší světlo takřka do každé oblasti čínského života. Konfucius a jeho učedníci procestovali mnohé z feudálních států tehdejšího Čínského císařství a přesvědčovali tamní vládce o zavedení svých sociálních reforem. Nevnucovali jim konkrétní program mající jasně dané body, nýbrž prosazovali „cestu“ čili „jednu nit“, čínsky žen (překládá se rovněž jako „lidskost“ nebo „láska“), jež se vine celým Konfuciovým učením. Nabádali jednotlivce k usilování o dokonalou ctnost, dobro (čínsky i) a zušlechťování charakteru. Vyzdvihovali význam harmonie v rodině, státního pořádku a míru v celé říši, přičemž všechny tyto věci byly z jejich pohledu navzájem provázané. Konfuciánské učení zdůrazňuje slušné chování, sebezdokonalování a zdvořilost – a tudíž dosažení společenského a státního řádu. Důraz je kladen spíše na lidskou povinnost a ideál „vznešeného člověka“, nikoli na božskou či nejvyšší podstatu. Přesto se Konfucius postil, uctíval předky, prováděl obětní obřady a snažil se žít v souladu s Nebesy. Konfucianismus se nyní v Číně těší renesanci.



Cíle konfucianismu

Hlavním cílem konfucianismu je dosažení pravé vznešenosti prostřednictvím náležitého vzdělání a rozvíjením ctností. Hovoří se o návratu ke způsobům předků a studují se klasické kánony v zájmu nalezení prastaré cesty ctnosti. Duchovní vznešenosti mohou dosáhnout všichni lidé; je to čin mravnosti. Konfucius přijímal tao, ale kladl důraz na již zmiňovaný návrat do idealizovaného věku a na rozvíjení vznešeného člověka, tedy spíše na praktické věci než na ty mystické. Největší ctností vznešeného člověka je dobrotivá láska. K dalším významným ctnostem patří smysl pro povinnost, moudrost, pravdivost a zdvořilost. Spása se chápe jako přijetí přirozené lidské dobroty a žití v souladu s ní, přičemž tato dobrota přichází z nebes skrze vzdělání a výchovu. Vznešený člověk vždy ví, co je správné, a řídí se svou znalostí.

Konfuciova svatyně v japonském Nagasaki.


Cesta konfuciána

Vyjma ctnosti mohou vyznavači konfucianismu využít k sebezdokonalování ještě „pět vztahů“. Těchto pět vztahů zahrnuje vztah k vládci, vztah k manželce, vztah ke staršímu bratrovi a vztah k příteli. V konfucianismu se uctívají předkové a předpokládá se, že jejich duch přežije smrt. I přes úctu k božstvům byl Konfucius agnostik a upřednostňoval spíše mravní život, než aby mluvil o duchovním životě za hranicemi pozemské existence; zaměřoval pozornost člověka spíše na přítomnost a na minulost, ne tolik na budoucnost.

FOTO © komerční fotobanka