43

42

44

VÍRY LIDSTVA

Taoismus

„Kdo ví, nemluví, kdo mluví, neví; uzavírej své otvory, uzamykej své brány, otupuj hroty, rozmotej spletené, spoj se s jasem, smíchej s prachem; tomu říkám jednota s tajemstvím.“
Lao-c’, Tao te ťing (Kniha o tao a ctnosti; cit. v překladu Václava Cílka)

Založení: Taoismus vznikl před asi 2,5 tis. léty v Číně.

Zakladatel: Za zakladatele je považován Lao-c’, jehož Konfucius označil za draka jedoucího na větru a mracích.

Hlavní spisy: Tao te ťing neboli Kniha o tao a ctnosti, jež se řadí k nejkratším svatým textům, jelikož obsahuje pouze pět tisíc slov. Dále je směrodatný text Čuang-c’.

Následovníci: Odhadem asi 50 milionů lidí, především obyvatel Číny a dalších částí Asie.

Náboženské školy: Taoismus je silně mystická tradice, takže se objevuje mnoho různých výkladů, a tudíž i mnoho různých směrů a škol.

Souhrnná charakteristika

Tao – neboli Cesta – nebylo nikdy popsáno slovy; spíše je ponecháno na hledajícím, aby je objevoval uvnitř sebe. Sám Lao-c’ napsal: „Tao, které lze popsat slovy, není pravé věčné tao.“ Taoismus se soustřeďuje na duchovní rovinu bytí člověka a v Tao te ťingu je probuzený člověk přirovnáván k bambusu: vzpřímený, prostý a užitečný navenek – uvnitř dutý. Podstatou tao je zářící prázdnota, avšak žádná slova nevystihují jeho živelnost, jeho věčnou novost. Vyznavači této víry se učí spatřovat tao ve všem a za vším, všude, ve všech bytostech a ve všech věcech. Taoistické svatostánky jsou příbytky božských bytostí, které ukazují cestu, žehnají věřícím a ochraňují je. K jedinečným konceptům taoismu patří princip wu-wei, překládaný jako konání nekonáním. Neznamená to, že člověk nic nedělá, ale spíše se samovolně oddává činnosti v souladu s momentální potřebou, pokud tato přirozeně vyplyne; wu-wei znamená nekalkulovat, co člověk udělá, nejednat, pokud výsledků nelze dosáhnout s vynaložením minimálního úsilí. Pokud setrváme v pokoji a budeme naslouchat niterným pobídkám tao, nebude nás jednání stát žádnou námahu, budeme si počínat účelně, aniž bychom na to museli myslet. Budeme sami sebou, takoví, jací od přírody jsme.



Cíle taoismu

Hlavní cíl taoismu lze popsat jako mystické vytušení tao, jež je Cestou, prvotním významem, jednotou před rozdělením, svrchovanou skutečností. Tao – bytostné i bytost přesahující – je přirozená cesta pro všechny tvory, je to bezejmenný počátek Nebes a Země, je matkou všech věcí. Všechny věci závisejí na tao, všechny věci se do něj navracejí. Ten, kdo si uvědomuje tao, odkryl nánosy vědomí a dobral se jeho ryzí podstaty, vidí vnitřní pravdu všeho. Pouze ten, kdo se oprostí od tužeb, může poznat a pochopit tao a následně kráčet životem cestou konání nekonáním. V taoismu neexistuje žádný nejvyšší Bůh, a tudíž se neusiluje o dosažení jednoty s ním. Existují tři světy a bytosti v nich přebývající, a uctívání je součástí Cesty.

Velký taoistický chrám v Singapuru.


Cesta taoisty

Ten, kdo vyznává tao, se řídí přirozeným řádem věcí, neusiluje o novelizaci zákonů přírody ani o uzákonění lidské ctnosti. Taoista se řídí zásadou wu-wei, koná nekonáním, je jako voda, která bez námahy hledá a nalézá svou správnou hladinu. Tato cesta se neobejde bez očisty pomocí zklidnění tužeb a emocí, čehož se dociluje částečně meditací, dechem a dalšími technikami vnitřní kázně, obvykle pod vedením mistra. Nejvýznamnější praktikou je dobrota či přirozenost a odpoutání se od „desetitisíce věcí“ světa.

FOTO © komerční fotobanka