42

41

43

VÍRY LIDSTVA

Sikhismus

„Pouti, přísná kázeň, soucit a dobročinnost – ty samy o sobě představují jen mizivý přínos.
Nasloucháním a vírou, maje na mysli lásku a pokoru, očistíte sebe v posvátné svatyni uvnitř samotným Jménem.“
Guru Nának

Založení: Sikhismus se zrodil asi přes 500 léty v oblasti okolo Lahore v Paňdžábu, oblast nyní patří Pákistánu.

Zakladatel: Guru Nának.

Hlavní spisy: Ádi Granth, též Guru Granth Sahib, považovaný za kánon víry.

Následovníci: Odhadem asi 26 milionů lidí, většina pochází z indického Paňdžábu.

Náboženské školy: Hlavní skupinou je khálsá. Mezi reformní skupiny patří například niramkárové.

Souhrnná charakteristika

Asi před 1200 léty započali muslimové se svými dobyvačnými vpády do Indie. V důsledku střetu náboženství a kultury islámu a hinduismu vyvinuli vůdcové snahu o usmíření mezi vírami, o nalezení střední cesty, která by konvenovala oběma. Asi nejúspěšněji skloubil hinduistickou bhaktijógu se súfijskou mystikou právě sikhismus (pochází od slova sikka, které znamená „žák“). Sikhismus představoval původně mírumilovné náboženství a trpělivě snášel nemalý útisk ze strany muslimů, avšak desátý guru společenství, Góvind Singh, byl nucen v zájmu sebezáchovy nasadit vojenskou sílu, aby uchránil víru a sikhský způsob života před vážným ohrožením. Sikhismus klade důraz na zbožnost, neochvějnou víru v gurua, opakování božího jména (nám) za účelem spásy, staví se proti uctívání model, vyzdvihuje bratrství všech lidí a odmítá kastovní rozdíly (i když některé kastovní zvyklosti dodnes přetrvávají). Od dob Gurua Góvinda Singha se v sikhské tradici žádný další guru neobjevil, přičemž poslední pokyny Góvinda Singha zněly, ať sikhové dodržují a ochraňují učení deseti guruů, jež tvoří písmo Ádi Granth.



Cíle sikhismu

Cíl sikhismu představuje mókša, což je osvobození a spojení v jednotě s Bohem, které se popisuje jako spojení milujícího s milovaným; vede k bytostnému přerodu, ztrátě ega a věčné blaženosti čili ánandě. Sikh se vnořuje do Boha, je jím pohlcen a ztotožňuje se s ním. Jde o osobní naplnění, kdy se člověk osvobozuje od všech omezení a dosahuje společné existence, součinnosti a bytí s Bohem. V sikhismu mókša znamená oddání se Boží lásce. Člověk není Bůh, ale dochází naplnění splynutím s Bohem v jednotě, v mystickém vědomí. Bůh je pán a stvořitel člověka.

Zlatý sikhský chrám (Golden Temple) v Amritsáru v indickém Paňdžábu.


Cesta sikha

Sikhismus vede svého vyznavače k cíli, jímž je mókša, a sice cestou chvalozpěvů a opakovaných modliteb (džapa). Prozpěvováním posvátných jmen (sat nám) se duše zbavuje všeho nečistého, dochází ke zkrocení ega a upokojení roztěkané mysli. To nakonec vede k dokonalému klidu. Zde bytost vstupuje do Božího světla a dosahuje blaženosti. Po dosažení tohoto nejvyššího cíle se musí věřící vědomě zaměřit na dobro druhých. Nejvyššího cíle lze dojít pouze s Božím požehnáním, a tudíž pouze následováním gurua a opakováním posvátných jmen Pána, jak je uvedeno v písmu Ádi Granth, jež je hlavním a jediným směrodatným textem sikhské víry. Sikhové nemají žádnou modlu, které by se klaněli, žádný symbol Boha. V sikhismu nejsou od smrti Góvinda Singha, desátého a posledního gurua, žádní další titulovaní guruové.

FOTO © komerční fotobanka