38 – 39

37

40

VÍRY LIDSTVA

Hinduismus

„Pomíjivá je hmota. Nesmrtelný, nepomíjející je Pán, jenž jako jediný vládne pomíjivému, jakož i átmanu.
Meditováním o Něm, spojením a splynutím s Ním dosáhne člověk vysvobození ze světa neustálých změn (májá).“
Švétášvatara-upanišad 1.10

Založení: Hinduismus nemá žádný přesně datovaný začátek; hinduisté o své víře říkají, že je to „věčný zákon“ – sanátana dharma.

Zakladatel: Hinduismus nemá lidského zakladatele. Víra je lidem zpřístupňována pomocí ršiů, guruů a mudrců, od pradávna až do dnešní doby.

Hlavní spisy: Védy, samhity, upanišady, sútry, ágamy a mnohé další.

Následovníci: Více než miliarda lidí, převážně v Indii, Šrí Lance, Bangladéši, Bhútánu, Nepálu, Malajsii, Mauriciu, Indonésii, na ostrovech Indického oceánu, Africe, Evropě, Severní a Jižní Americe.

Náboženské školy: Existují čtyři hlavní proudy: šivaismus, šaktismus, višnuismus a smártismus.

Souhrnná charakteristika

Hinduismus je velmi obsáhlé a hluboké náboženství. Uctívá nejvyšší podstatu (nazývanou mnoha jmény) a základem jeho učení je, že duše na konci cesty dojdou Pravdy. V hinduismu neexistuje věčné peklo ani zatracení. Uznává všechny upřímné duchovní cesty – počínaje ryzím monismem („existuje pouze Bůh“) až po teistický dualismus („Kdy poznám Jeho milost?“). Každá duše si může svobodně zvolit vlastní cestu, ať už vedoucí přes zbožnost, odříkání, meditaci (jóga) či nezištnou službu druhým. Důraz je kladen na chrámové uctívání, na posvátné texty a na posvátnou tradici guru-žák. Provádějí se náboženské slavnosti, poutě, prozpěvování zbožných chvalozpěvů a domácí obřady. Hinduistická cesta se vyznačuje láskou, nenásilím, slušným chováním a zákonem dharmy. Hinduismus praví, že duše se převtěluje, dokud se nenaplní všechny karmy a nedojde k uvědomění si Boha. Roli zde hrají jak velkolepé chrámy, tak pokojná zbožnost hinduistického domova, propracovaná metafyzika i umění jógy. Hinduismus je mystické náboženství mající dovést vyznavače k tomu, aby prožil duchovní Pravdu uvnitř a nakonec dosáhl blaženého Vědomí, kdy člověk a Bůh jedno jsou.

Malá venkovní svatyně populárního boha Ganéši.


Cíle čtyř hlavních proudů hinduismu

Šivaismus: Hlavním cílem šivaismu je uvědomit si ztotožnění se Šivou, a to v dokonalém splynutí a nerozdílnosti. Tomu se říká nirvikalpa samádhi, dokonalé sebeuskutečnění, a lze jej dosáhnout ještě za tohoto života. Přináší mókšu, to jest trvalé vysvobození z koloběhu smrti a zrození. Dalším cílem je savilkalpa samádhi, realizace sat-čit-ánandy, což je člověka překračující zkušenost Jednoty, kde lze poznat dokonalou Pravdu, Vědění a Blaženost. Nejvyšším cílem duše je absolutní splynutí se Šivou.

Šaktismus: Hlavním cílem šaktismu je mókša, definovaná jako absolutní ztotožnění se Šakti, Bohyní. Dalším cílem šáktů je nezištné konání dobrých skutků umožňující, aby člověk po smrti šel do nebe a poté se mohl těšit z dobrého znovuzrození na Zemi, neboť nebesa jsou rovněž jen přechodnou sférou. Šáktové chápou Božství jednak jako nehmotnou podstatu (Šiva), jednak tvarové zosobnění (Šakti), jež uctívají v podobách, jako jsou bohyně Párvatí, Durgá, Kálí, Tripurasundarí, Ammá atd. Důraz je kladen na ženské ztvárnění, skrze něž je nakonec dosaženo Nezosobnění.

Višnuismus: Hlavním cílem višnuismu je vidéha mukti, osvobození dosažitelné po smrti, když si duše uvědomí splynutí s božským tělem boha Višnua a sebe sama jako jeho součást, přičemž si zachová svou čistě jedinečnou osobnost. Pán Višnu – vše prostupující vládce světa – je nejvyšší Duše vesmíru, vzdálená světu a zosobněným duším, z nichž sestává jeho tělo. Jeho nadsmyslová Bytost je božským ztvárněním, jež přebývá ve městě Vaikuntha, sídle všech trvalých hodnot a dokonalostí, kde se duše – po dosažení osvobození (mukti) – spojují s ním. Druhého cíle, prožitku Boží milosti, lze dojít v tomto těle, a sice přijetím útočiště ve Višnuově nekonečné lásce. Láskou a službou Višnuovi, jakož i meditováním o něm a jeho vtěleních, roste náš duchovní hlad a my zakoušíme, kterak celou naší bytostí prostupuje jeho milost.

Smártismus: Nejvyšším cílem smártů je mókša, uvědomění si brahmana – svrchované a jediné skutečné podstaty – a vysvobození ze samsáry, cyklu smrti a znovuzrození. Za tím účelem musí člověk překonat stav nevědomosti avidjá, který způsobuje, že se ztotožňujeme s relativnem. Uvědomělá bytost za života vykoupená (džívanmukta) to prohlédne, a to dokonce i během života ve fyzickém těle. V okamžiku smrti mizí tělo. Zůstane pouze brahman.

Moderní chrám Lakšmí-Nárájany v Novém Dillí.


Cesta hinduisty

Šivaismus: Cesta šivaisty je rozdělena na čtyři stupně: disciplína (čarjá), chrámové uctívání (krijá), mystika (jóga) a filozofie (vidjá). Duše prostřednictvím karmy a reinkarnace přechází z pudově-rozumové sféry do ctného a mravného života, poté k chrámovému uctívání a zbožnosti, po nichž následuje vnitřní zbožnost a meditační disciplíny včetně studia písem. Ke spojení se Šivou dochází dík požehnanému satguruovi. Šivaismus si cení oddanosti i mystiky, nábožných i asketických duchovních praktik neboli sádhan.

Šaktismus: Duchovní praktiky v šaktismu se podobají těm šivaistickým, ačkoli šaktismus klade větší důraz na Bohyni než na Boha, důraz na mantryjantry a na chápání protikladů: muž-žena, absolutní-relativní, rozkoš-bolest, příčina-následek, mysl-tělo. Některé šaktické školy provádějí „levoruké“ tantrické rituály, kdy vědomě využívají svět hmoty a tvarů, aby jej přetvořili a nakonec přesáhli jeho hranice. „Levoruký“ přístup je v základu sexuální a poněkud okultní; považuje se za cestu, kterou se může dát jen pár lidí, ne mnoho. „Pravoruká“ cesta je ve své podstatě mnohem konzervativnější.

Poutník na kumbha méle se klaní slunci v posvátné řece Ganze.

Višnuismus: Většina višnuistů věří, že náboženství je provádění uvědomělých zbožných činů a že člověk může komunikovat s bohy a bohyněmi, jakož i přijímat jejich milost prostřednictvím bohoslužby a posvátných múrti. Karmajógadžňánajóga představují cesty vedoucí k bhaktijóze. K nedůležitějším praktikám višnuistů patří pronášení posvátných jmen avatárů, tedy vtělení Višnua, zejména Rámy a Kršny. Prostřednictvím absolutního odevzdání se Višnuovi nebo Kršnovi, popřípadě jeho milované choti Rádze, dochází k vysvobození ze samsáry.

Smártismus: Smártisté, nejeklektičtější z řad hinduistů, věří, že mókši se dosahuje prostřednictvím džňánajógy, jež je vymezena jako duševní a meditativní cesta, nikoli však cesta kundaliníjógy. Stupně džňánajógy dle pokročilosti jsou: studium písem (šravana), rozjímání (manana) a hluboká meditace (dhjána). Pod vedením znalého gurua a s otevřeným vědomím medituje novic o sobě jako o brahmanu. Vyznavač smártismu si může zvolit i další cesty, s jejichž pomocí může rozvíjet zbožnost, získávat dobrou karmu a očišťovat mysl.

FOTO © komerční fotobanka, Thomas Kelly.