33 – 35

32

36

MODERNÍ UMĚNÍ

Kde se smrtelníci stávají nesmrtelními

Pohled na bohy skrz objektiv fotoaparátu Manjari Sharmaové.

M

ajestátní Hanumán zvedá horu. Bohyně Durgá ve vší kráse sedí na tygrovi; bůh Šiva stojí nad poraženým démonem; zde je bohyně Kálí, zuřivá a krvežíznivá, ověšená lebkami zloduchů; a Ganéša, klidný v míru stojící a v ruce má mísu plnou sladkých kuliček ladú. Tyto výjevy jsou známé všem hinduistům, kteří od svého dětství uctívají bohy; jsou k vidění v posvátných spisech, chrámech, domovech, na tržištích a v kalendářích. Představte si obrovské malby, na kterých jsou bohové v nadživotní velikosti, v umělecké galerii obklopeny votivními svíčkami, které vytváří téměř chrámovou atmosféru, ve které jsou tyto obrazy dostupné k vidění všem, věřícím i nevěřícím.

A co kdybych vám nyní řekla, že tyto obrazy nejsou malby, ale fotografie lidí v životní velikosti, kteří jsou pouze převlečeni a namaskováni tak, aby vypadali jako bohové a bohyně? A ještě k tomu si představte, že zuřící bohyně Kálí je ve skutečnosti umělkyně, Hanumán je kulturista pracující v posilovně, bohyně Sarasvatí (viz) je televizní moderátorka a bůh Stvořitel Brahmá je architekt. Také to, že bohyně Lakšmí se dostala do semifinále soutěže Miss Indie 2014 a vyhrála titul Miss nejkrásnějšího úsměvu a Miss nejkrásnějších vlasů?

Hanumán „kulturista“ – viz výsledek.

Ruší se tak posvátnost těchto výjevů nebo je umocněna? Nakonec, hinduismus přece dlouhá staletí prohlašuje boží přítomnost v každém člověku a vysvětluje, že lidská duše je pouhá součást svrchované Duše, paramátmana. Vyzařuje tato víra z tohoto umění a ukazuje lidskou božskost nebo boží lidskost?

Obrátili jsme se na umělkyni Manjari Sharmaovou, aby nám pověděla o příběhu, který stojí za tímto neobvyklým uměním, které se souhrnně nazývá daršan. Sharmaová, která získala bakalářský titul z krásných umění na Columbus College of Art & Design v Ohiu, a poté studovala na S. V. T. College v Mumbaji a ponořila se do západního uměleckého světa.

Vysvětlila nám, že pro vytvoření této série fotografií musela udělat vyčerpávající rešerši o každém bohu, což vedlo k vytvoření týmu 35 indických odborníků, kteří se postarali o rekvizity, prostředí, protetiku, líčení, kostýmy a šperky podle přesných pokynů autorky. Výsledné fotografii nevzešli ze žádných digitálních úprav. Jsou to snímky vyfocené v přetvořeném světě, podobají se téměř filmovým záběrům. Když se Sharmaová dívá do hledáčku fotoaparátu a stiskne spoušť, výsledkem není obyčejná osoba, například trenér z posilovny nebo architekt, ale proměna lidské duše v božskou bytost.

Řekli byste, že svým propracovaným uměním Manjari Sharmaová napodobuje velkou hru, neboli lílu, Boha, když jeho roli přisuzuje osobám, u kterých byste ji jen těžko hledali. Umělkyně je daleko od chrámů, které navštěvovala v dětství, ale svým umění vytváří prostředí chrámu i pro ty nezasvěcené. Svou samostatnou výstavu Darshan představila v roce 2013 v galerii ClampArt v New Yorku a poté letos v Novém Mexiku v Galerii Richarda Levyho. Její tvorbu můžeme nyní vidět v projektu Transcendentní indičtí bohové: Každodenní přítomnost bohů (Transcendent Deities of India: The Everyday Occurrence of the Divine) od 2. května do 14. září v sídle Asijské společnosti (Asia Society) v Houstonu spolu s prací známého umělce Raji Raviho Varmy a také s prací začínajícího digitálního umělce Abhisheka Singha. Bridget Bray, kurátorka výstavy v sídle Asia Society Texas Center, říká: „Toto moderní a současné zobrazení bohů zachovává rozpoznatelné spojení mezi věřícími a subjekty jejich uctívání, což má obrovský duchovní význam a také jsou tato díla vizuálně přesvědčivá pro širokou veřejnost.“

Umělkyně byla za svou práci vyznamenána: v roce 2014 dostala cenu kurátorů Curator’s Choice Award at the Center v Santa Fe a byla vybrána do New York Times Portfolio Review. Jak mezi umělci, tak i mezi hinduisty, je uznávána pro sílu její tvorby: Sharmaová nedávno získala „Cenu dharmického umění“ (Dharmic Arts Award) od Nadace amerických hinduistů ve Washingtonu DC.

„Udělila jsem umělkyni Manjari Sharmaové za její projekt Darshan nejvyšší ocenění, protože toto dílo vyniká svým vzhledem, inspirací, záměrem i technikou,“ poznamenal Malcolm Daniel, kurátor Muzea krásných umění v Houstonu. „Osobně si myslím, že tyto obrazy jsou na rozhraní tradičního umění, na které odkazují, a něčím naprosto novým, mezi vytvořenou fikcí a běžnou fotografií a mezi upřímným duchovním vyjádřením a kýčem. Darshan je ambiciózní a propracovaný projekt a mezi několika stovkami příspěvků, které jsme hodnotili, byl zcela ojedinělý.“ Muzeum nedávno získalo do své kolekce fotografii bohyně Sarasvatí.


Proměna modelky v štěstí a blahobyt přínášející bohyni Lakšmí


Bohové z Mumbaje

Kde tedy začal tento příběh? Sharmaová vzpomíná na své dětství v Mumbaji, kde poutě do různých chrámů tvořily důležitou součást jejího mládí: „Má matka byla vždy velmi duchovně založený člověk a stále je. Okolo našeho domu se vždy vznášelo něco duchovního,“ vzpomíná umělkyně. „Můj otec vždy říkal, že hinduismus je životní filozofie. Má matka zase to, že umění života je nechat věci plynout a důvěřovat světu kolem nás. Vždy jsem k hinduistickým praktikám měla pozitivní vztah, ale nikdy to pro mě nebyla povinnost. I uvnitř chrámu jsem chodila vlastním tempem a objevovala jeho rozličné části. Mí rodiče mě podporovali v kladení otázek, mnoha otázek, a dělají to stále.“

Ačkoli Sharmaová vyrůstala v Mumbaji, poslední desetiletí strávila na Západě. Říká: „Díky tomu se mi dostalo mnohých neuvěřitelných kulturních zkušeností a také zkušeností s návratem do vlastní kultury. Zvláště projekt Darshan mě zavedl zpět do Indie čtyřikrát v posledních pěti a půl letech. Mám pocit, že má práce, tvůrčí proces, je pro mě důležitá. Myslím, že to, co bůh Kršna vyložil Ardžunovi v Bhagavad-gítě, se mi zdá pravdivé. Proces, filozofie, cíl je cesta a ne konečná stanice.“

Zdá se, že práce této umělkyně v sobě obsahuje mnoho dalších disciplín. Fotografie je pro ni způsob jak vytvořit a nalézt vizuální a abstraktní vztah mezi navzájem souvisejícími a nesouvisejícími předměty, lidmi a místy. „Je to obor, do kterého jsem schopná se pomořit, ztratit se v něm a nakonec se opět nalézt ve výsledku vlastní práce. Má tvorba je založena na pozorování vztahů, osobní mytologii a vlastních zkušenostech. Přestěhovala jsem se z Indie před deseti lety a příběhy, s kterými pracuji, se nějakým způsobem dotýkají rozdílů mezi těmito dvěma kulturami.“

Pro umělkyni byl tento projekt téměř zbožný úkol, odříkání (tapasja), vytvořila tato díla z ničeho, proměnila současné televizní moderátory a modelky v ikonická zobrazení božských bytostí. Co těmito velkoformátovými portréty bohů vlastně chtěla sdělit?

„Vybízím návštěvníky k tomu, aby fotografii, stejně jako malbu nebo sochu, považovali za způsob duchovního vyjádření. Také bych ráda, aby přemýšleli o daršanu a vážili si síly chvil, během kterých se mění lidský život.“

Vysvětluje, že daršan se v hinduistickém chrámu koná obvykle za rozbřesku nebo soumraku a sestává se z modliteb doprovázených zapalováním lamp, ozvěnami z mušlí a linoucími se vůněmi z květin a vonných tyčinek. Spojení s posvátnem skrz obraz boha v podobě sochy nebo malby je to, kvůli čemu věřící přicházejí. Tato zkušenost hledání a přijímání, pohled na boha a být viděn bohem, se nazývá daršan. Ještě dodává: „Pro mě je daršan chvíle, v které se náš život navždy změní. Skutečný daršan s vámi zůstane a zůstane navždy vryt do vaší paměti. Život je podle mě pouze o přechodu z jednoho nezapomenutelného daršanu do druhého.“

Vytvořit však kouzlo daršanu technicky nebyl vůbec snadný úkol. Všechny obrazy byly vytvořeny v Indii. Podle plánu pracovalo celé uskupení lidí, kteří měli za úkol tvorbu samotných výjevů. Prvním obrazem byla Lakšmí, bohyně bohatství a hojnosti. Sharmaová vzpomíná: „V té době pro mě pracovalo asi jen 20 lidí; byli mezi nimi návrháři šperků, módní stylisté, maskéři a lidé, kteří obstarávali rekvizity. Tento tým se postupně rozrostl až na 35 lidí. Celá produkční skupina byla do práce plně zabrána a odváděla ji velmi pečlivě. Obvykle trvá čtyři týdny, než uděláme jeden obraz a většinou uděláme asi tucet verzí toho samého výjevu. Nakonec vybereme tu fotografii, na které se nám nejvíce líbí výraz postavy na dané fotografii.“

Nejtěžší ale byla práce s lidmi, organizovat všechny v týmu. Sharmaová říká: „Musela jsem ovládnout své očekávání dokonalého výsledku a umět lidem, kteří jsou zvyklý stát před kamerou, sdělit, že výsledkem bude téměř dva metry vysoký obraz, který si návštěvníci výstavy budou moci prohlédnout velmi zblízka. Většina umělců z Indie je zvyklá pracovat na projektech, které jsou založené na příbězích z posvátných hinduistických textů. Je rozdíl mezi tím, když vidíte chvíli Ganéšu, pak najednou střih a je před vámi dialog se Šivou, a když upřeně hledíte na fotografii ve velkém rozlišení na stěně před vámi.“

Bůh Šiva na výstavě.

Jelikož každý, od modelů až po řemeslníky, musí dostat za práci zaplaceno, k projektu bylo třeba vymyslet také finanční plán. Sharmaová projekt financovala z inovační a úspěšné kampaně Kickstarter a také přes svou galerii prodávala výtisky svých děl. Kampaní Kickstarter se jí podařilo zajistit 20 000 dolarů, ale na projekt potřebovala 26 000 dolarů. Lidé se nechali zvábit tímto neobyčejným nápadem, možností získat vytištěné fotografie a také slavnou směs koření garam masala od matky umělkyně, kterou nabízela jako dárek za příspěvek.

Jak hinduisté reagovali na projekt Darshan? „Všeobecně je indické publikum trochu skeptické k projektům, které se zaměřují na bohy,“ říká Sharmaová. „Mé publikum v Indii rozumí tomu, že používám jiné médium, než na jaké byly jejich oči zvyklé. Toto publikum si je vědomé, že tohle je poněkud atypický prostředek zachování kultury, ale také oceňuje osobní příběh, který stál za obsahem mé práce. Pár patronů umění z Východu podporuje tento projekt a oceňují ho od samého počátku.

Skutečně, návštěvníci výstavy rozhodně zakusí jiné aspekty daršanu, protože Sharmaová umocňuje atmosféru ve výstavní síni vonnými tyčinkami, znělkami ze svých oblíbených chrámů v Mumbaji a také nejoblíbenějšími sanskrtskými mantrami recitovanými hlasem její matky. To vše dodává projektu také rovinu vzpomínek a zkušeností.

Když jsme se umělkyně zeptali na jejího nejoblíbenějšího boha, ukázala na Sarasvatí, bohyni umění, hudby a vzdělání, která byla zobrazena na poslední fotografii série. „Jsem s ní opravdu úzce spjata a cesta, kterou jsem prošla, opravdu stála za to v mnoha ohledech. Když se projekt chýlil ke svému konci, pocítila jsem mezi námi určitou sounáležitost. Mohla jsem začít s Lakšmí, takže bych dostala její požehnání pokračovat v projektu, ale cílem lidského života je pochopit jak nesmírnou hodnotu umění, hudba a vzdělání vnáší do našeho života. Svůj projekt jsem tedy završila bohyní Sarasvatí zosobňující věci, které se pro mě staly nejdůležitějšími.“

A největší odměna za toto dobrodružství s postavami bohů? Manjari Sharmaová se nám svěřuje: „Že jsem nakonec mohla stát mezi těmito dvoumetrovými obrazy a cítit, že to, co jsem si nejprve jen tak načrtla, mám nyní před očima a mohu plně procítit, že se to opravdu uskutečnilo.“


Proměna smrtelníka v nesmrtelného boha Šivu, nejvyššího pána jógy a kosmického tanečníka


Lavina Melwaniová

FOTO © Sushma Khadepaun, Ashish Gurbani, Varun Sathe, Dilnaaz Mehta, Manjari Sharma.