30 – 31

28 – 29

32

Hinduismus na Jávě – 6

Vesnice Pasung

Naší další zastávkou byla vesnice Pasung (č. 7 na mapce), kde jsme se měli setkat se zdejší komunitou hinduistů v Puře Sasana Bhakti, která byla postavena v roce 1992. Tam nás uvítaly desítky mužů a žen, muži byli oblečeni v západním stylu a ženy měly na sobě tradiční javánský barevný oděv.

Tato skupina věřících zrovna vykonávala obřady uctívání, zpívala bhadžanymantry v sanskrtu a v javánštině, které měla před očima v malých knížečkách. Tři kněží sloužili púdžu, jako oběť bohům nabízeli ovoce, květiny, ořechy a další pokrmy a poté každého přítomného pokropili svěcenou vodou.

Sukardi, vedoucí zástupce komunity, nám vysvětlil: „Je pro nás příjemným překvapením uvítat zde někoho z Indie. Vykonáváme zde púdžu každý den, navíc pořádáme vzdělávací aktivity pro děti a doufáme, že to právě ony pomohou nadále udržovat hinduismus v této oblasti. Snažíme se zachovat tuto starodávnou tradici tím, že provádíme modlitby a obřady javánským způsobem tak, jak jste toho byli právě svědkem. Hinduismus v tomto místě stále vzkvétá. Mnoho místních lidí o Indii moc neví, a tak si ani nepřejí tuto zem navštívit. Udržujeme si vztahy s Bali, ale nejezdíme tam, abychom se od nich naučili hinduismus. Pokud by k nám zavítali indičtí učitelé, mohli bychom se od nich naučit jógu.“

Každý zná RámájanuMahábháratu, o kterých jsme se dozvěděli více v loutkových představeních wayang. Myslíme si, že když hrdinové z těchto eposů přišli na Jávu, museli již v té době k cestování použít něco na způsob letadla, protože to bylo daleko, aby šli celou cestu pěšky.

Když jsme odjížděli, všiml jsem si, že vedle pury se nachází muslimský hřbitov. Pak Dewa nám vysvětlil, že na některých místech byly úmyslně muslimské hřbitovy umístěny hned vedle hinduistických chrámů, aby pošpinili toto hinduistické prostředí. Vláda naštěstí toto počínání zastavila.

Měl jsem radost z toho, že jsem díky Wishnuovi a jeho ženě mohl ochutnat místní sladký pokrm, kterému se říká srabi. Tento pokrm sem dovezla čínská žena před několika desetiletími; jedná se o vegetariánské cukroví z rýžové mouky, kokosu a banánů. Během pobytu v Klatenu toto jídlo tvořilo hlavní součást mého jídelníčku.

Vesnice Demping

Naší další zastávkou byla vesnice Demping (č. 8 na mapce), kde žije 250 hinduistů v blízkosti chrámu Candi Ceto z 15. století, který stojí na západním svahu hory Lawu, v nadmořské výšce 900 m, a sousedí s Madžapahitským královstvím. Navštívili jsme domov Romoa Widodoa, kde jsme povídali s Romo Jithoem, hlavním knězem oblasti. Stěny tohoto domu byly posety obrazy hinduistických bohů a bohyň, až jsem si na chvíli myslel, že jsem v Indii.

„Většina obyvatel této vesnice jsou hinduisté,“ rozpovídal se Romo Jitho. „Tato vesnice je jediná v regentství Karnganyar, kde hinduisté tvoří většinu. Křesťané i muslimové sem přicházejí kázat. Vždy jsou vítáni, nasloucháme jim, ale nikdy se nerozhodneme je následovat. Jsem vedoucí skupiny 30 kněží v oblasti Lawu soustředěných okolo chrámu Candi Ceto. Všichni kněží vykonávají všechny druhy obřadů, včetně pohřbů. Stejně jako na Bali, i zde máme hodně obřadů, ale nejsou tak nákladné, jak na Bali.“

Chrám Candi Ceto z přední strany po vstupu hlavní branou.

„Hlavní bůh, který je zde uctíván, je Šiva. Ale Buddha je zde uctíván také. Máme 13 pur, kde se púdža vykonává jednou za pět dní (podle javánského kalendáře má týden pět dní). Každý den lidé přinášejí darem květiny, vonné tyčinky a vodu pro bohy do svých domácích svatyň – tomu se říká manušja jadžňa, tedy pro prospěch lidí. Púdža vykonávaná v chrámu se nazývá déva jadžňa, pro bohy. Pro uctívání bohů při púdže vycházíme z pravidel Sangkul putih šástry, kterou se také řídí věřící v chrámu Besakhi na Bali. Kněží se tu občas setkávají, aby hovořili o vzdělání, výkonu kněžské funkce a různých problémech.“

„Nepožadujeme, aby otec člověka, který se chce stát knězem, byl také kněz. Hinduismu mě naučili zkušenosti, můj učitel, zkušený kněz z Jakarty, a jiní učenci a panditové. Byl bych raději, kdyby si mé děti nevybraly toto povolání, protože tento život může být někdy dost těžký. Myslím, že budoucí kněze si svět vybere sám.“

Stejně jako ostatní, s kterými jsme mluvili, ani on nechtěl mluvit o vztazích mezi Jávou a Bali. „V mnoha směrech jsou naše kultury odlišné,“ řekl. „To však neznamená, že jsme s Bali ve sporu. Jsme otevřeni balijským zvykům, pokud je to třeba. Vše záleží na situaci. Stejně obtížné je říct, co bychom se naučili od indické kultury. Indie by se od nás mohla dozvědět něco o naší kultuře.“

Romo Jitho mi řekl, jak ředitel místní státní školy vydal opatření, že všechny dívky musí nosit roušku jako muslimky. To ho přinutilo sdělit řediteli, že naše kultura a její zvyky nám nedovolují nosit roušku. Ředitel tedy vzal své nařízení zpět a omluvil se. „Nehrozí nám zde žádné nebezpečí, i když žijeme v převážně muslimské komunitě. Nebojíme se jich a vždy si náš názor při debatě zarytě hájíme a snažíme se, aby náš názor pochopili a akceptovali.

Naší další zastávkou byl chrám Pura Bhakti Widhi vzdálený asi 70 km od Klatenu (č. 9 na mapce) ve vesnici Wedi. Tam jsme se setkali s Purwantoem, kterému je 30 let a je ředitelem parišadu v regentství Gunung Kidul a učitelem hinduismu. Řekl nám, že v regentství žije asi 6000 hinduistů a v samotném Bentu jich je kolem 300. Chrám byl postaven z místního fondu v roce 1975, začal fungovat v roce 1983 a dokončen byl v roce 2001. V oblasti je šest pur.

Vesnice Wonosobo

Dnes, 25. ledna, je náš poslední den na Jávě. Brzy ráno jsme se vydali na cestu do Wonosobo (č. 10 na mapce) v regentství Wonosobo; toto jméno pochází ze sanskrtského slova vanasabhá, které znamená „lesní místo setkání“. Setkali jsme se tu s Rishim Dwijatim Praviro Dharmo Telabou, nejstarším knězem Pury Giri Mulyo. On a další místní osobnosti hinduismu nás uvítali v Puře Giri Mulyo, která byla postavena v roce 2000. Ve vesnici žije 60 hinduistických a 200 muslimských rodin a v celém regentství najdeme dohromady asi 600 hinduistů z celkového počtu obyvatel 700 000.

Telaba, kterému je 68 let, řekl, že chrám byl postaven svépomocí obyvatel vesnice; stavěli ho jak hinduisté, tak muslimové, potřebný materiál byl dovezen z Bali za pomoci parišadu. Telaba je původně muslim, který konvertoval k hinduismu, a vzdělání kněze se mu dostalo na Bali.

Vysvětlil nám: „Existuje očistný obřad zvaný šuddhi vidhi, kterým člověk může konvertovat k hinduismu. V roce 2000 jsem si uvědomil, že mí předci byli hinduisté, a tak jsem se rozhodl, že se jím stanu také. Později jsem se stal knězem. Nyní jsou všichni členové mé rodiny hinduisté. Dříve jsme všichni, jako mnoha dalších lidí, měli na svém občanském průkazu uvedeno, že jsme muslimové, ale nikdy jsme nevykonávali muslimské duchovní tradice.“

Něžné duše

Přestože jsem během našeho výletu na Jávě nerozuměl jedinému javánskému slovu a vše jsem měl zprostředkované z druhé ruky Pakem Dewou, byl jsem neustále spojen s jávskými hinduisty naší společnou tradicí, zvyky a dědictvím.

Pak Dewa u jávských hinduistů studoval a žil. Tvrdí, že jejich povahu můžeme označit za ewuh pakewuh neboli „neprůbojnou“. To znamená, že raději tiše trpí a nehádají se ani nediskutují. Souhlasil s námi, že toto je jejich slabina, měli by své pocity dávat otevřeně najevo. Kdyby se tak totiž chovali, hinduisté z Bali by jim nenutili vlastní způsob uctívání bohů.

Během návratu do Nového Dillí se mi hlavou honí plno krásných vzpomínek na ty, kteří mě na Jávě přijali. Myslím si, že ewuh pakewuh je výjimečná vlastnost jávských hinduistů, jsou pokorní, ale pevně jdou za tím, co chtějí dělat, a za tím, co si myslí. Usilují o duševní vyrovnanost za všech okolností, a proto jejich víra přestála staletí od doby, kdy zaniklo poslední hinduistické království na Jávě. Existuje hodně věcí, které bychom se od nich mohli naučit.


Výjevy ve vesnici Bongso Wetan

Otevřená pura ve vesnici Bongso Wetan.
Mládež hrající na gamelany v chrámu.
Dharma Telaba, 68 let, bývalý muslim, který konvertoval k hinduismu a nyní je ředitelem indonéské organizace Parisada Hindu Dharma ve vesnici Sandyasan v regentství Wonosobo.
Vesnický hřbitov pro hinduisty, který je nazýván hinduistickým hřbitovem.

Rajiv Malik

FOTO © pranayogaphoto.com, Wiki Commons