28 – 29

26 – 27

30 – 31

Hinduismus na Jávě – 5

Pura Agung Dharma Bhakti

Naší poslední zastávkou v Tenggeru je Pura Agung Dharma Bhakti, chrám vesnice  Ngadisari nacházející se na úpatí kopce. Tato pura je postavena v balijském stylu přímo na úpatí kopců a nyní zastiňuje tradiční tenggerský sanggar. Ačkoli většina obyvatel Tenggeru stále uctívá bohy v sanggaru, podle Paka Dewy tyto dva chrámy koexistují ve vzájemné harmonii. Uvedl však, že tenggerští obyvatelé stále nemohou vnitřně přijmout vnucení pury a zastínění hlavního starobylého sanggaru. Jak je ale jejich zvykem, neozvali se a neprotestovali proti stavbě balijského chrámu. Je to dobrý příklad balijského vlivu na jávskou kulturu.

Potkali jsme zde řadu soukromých domů s malými svatyněmi padmasárí („esence lotosového květu“) před jejich vchodem, což je další balijský výdobytek. Mimo Tenggeru jsou ale vzácné, protože většina hinduistů nechce mít na domě známky své náboženské příslušnosti. Jedna hinduistka, Emuk Chandra, řekla, že uctívá bohy ve své svatyni denně a jako dar jim přináší rýži.

Následující den jsme navštívili vesnici Bongso v Gresiku (č. 3 na mapce). Od té doby jsme se pohybovali na místech, kde hinduisté tvoří menšinu, nebo na archeologických nalezištích, v jejichž blízkosti žije jen hrstka hinduistů. Jak jsme se dozvěděli, Bongso je muslimská oblast, kde žije pouze 670 hinduistů pocházejících z ostrova Madura, který se nachází v blízkosti pobřežního města Surabaya a blízko ostrova Bali. Ostrov Madura nemá tak úrodnou půdu jako Jáva, takže mnoho obyvatel tohoto ostrova, hinduisté i muslimové, se přestěhovalo do jiných částí Indonésie.

puře Kerta Bumi, která byla postavena v roce 1992, nás přivítala malá skupinka místních hinduistů. Pura není pouze chrám, ale slouží také jako ášram. Hinduistická mládež zrovna zpívala bhadžany, které doprovázel gamelánský orchestr, jak bychom to čekali na Bali. Před vstoupením do chrámu si věřící sundávají boty, což nás udivilo, protože ve většině chrámů, které jsme zde navštívili, to není zvykem.

Zdejším hlavním hinduistickým svátkem je nyepi, na Bali se slaví jako proslulý den ticha, nikdo při něm nepracuje, nejí, nemluví, a dokonce ani nevychází z domova. Kněz Mangku Saptono nám vysvětlil, že nyepi předchází obřad melasti, který má očistit všechny vodní zdroje: jezera, řeky a oceán. Poté následuje svátek ogoh-ogoh, který je stejně oblíbený jako na Bali, a má zaručit vítězství nad zlými silami ve zdejší oblasti. Průvod soch démonů v životní velikosti končí jejich spálením. Pak Dewa je na pochybách, zda se to týká náboženství a řekl, že je na tento zvyk obecně nahlíženo hlavně jako na zábavu. Kulturně přívětivý rys tohoto svátku je však hostina předcházející obřadu, na kterou jsou pozváni všichni členové muslimské komunity.

Dalším oblíbeným svátkem je tawur agung, který se slaví ve jménu blahobytu a dobrého života všech obyvatel Země (v Tenggeru tomuto svátku odpovídá unan-unan), jedná se také o projev vděčnosti Zemi a omluvu přírodě za lidské zásahy a její využívání.

Mangku Saptono nám vysvětlil, že mladí lidé nejen uctívají bohy, ale také tráví v chrámu odpoledne, nacvičují obřadní hudbu a docházejí na lekce hinduismu. Kartika, které je 19 let, řekla: „Zbožňuji hinduismus kvůli jeho obřadům a kultuře.“ Ostatní přítomní vyjádřili podobné pocity. Několik mladých mužů se připravuje na povolání kněze. Každý týden Mangku Saptono slouží púdžu v místním domě hinduismu, které se účastní mnoho lidí. Když jsem se ho zeptal na Indii, odpověděl: „Před vámi tu byl pouze jeden člověk z Indie. Vy jste druhý návštěvník.“ Vzájemné vztahy udržují hlavně s Bali, kam pravidelně jezdí a neustále se učí balijské způsoby uctívání bohů. Během púdži uctívají také pár jávských bohů, takže část liturgie je vedle sanskrtu v javánštině.


Javánské tradice

Loutkové postavičky z Mahábháraty na zdi chrámu Pura Giri Mulyo ve vesnici Sandyasan.
Mapa Jávy.
Káva se v Indonésii začala produkovat a vyvážet v 17. století Holanďany a stále je nejvíce vyváženým produktem země.

Kediri

Ještě ten samý večer jsme dorazili do Kediri (č. 4 na mapce). Mezi lety 1045 a 1221 to bylo hlavní město království Kediri, které ovládalo většinu střední a východní Jávy. Poté v oblasti bylo království Singhasárí (1222–1292) a Madžapahitské království (1293–1500). Kedirijský král Džajabhaja zde vládl mezi lety 1130 a 1160 a vyslovil proroctví zmíněna výše. Javánská klasická literatura vznikala hlavně v období království Kediri, které si udržovalo bohaté obchodní styky s Indií, s kterou se vzájemně kulturně obohacovali. Dnes je tato oblast střediskem produkce cukru a tabáku; tabák zde zpracovává jen jedna společnost, Gudang Garam, která zaměstnává 40 000 lidí. Právě tato firma vyrábí známé kretekové neboli hřebíčkové cigarety, které jsou zde velmi oblíbené. Na pečeti Kedirijského regentství nalezneme boha Ganéšu, ačkoli v této oblasti žijí hlavně muslimové. Odhaduje se, že v regentství žije 12 000 hinduistů mezi 1,5 miliony obyvatel této oblasti.

Vesnice Bangsongan je od Kediri vzdálená třicet kilometrů a je střediskem hinduistické komunity. V chrámu vesnice nás vítají místní osobnosti v čele s dvěma knězi, Romo Dharmo Widjayoem a Romo R. Andik Sahurim. Romo Widjayo bydlí hned naproti puře. Před jeho domem se nachází nápadná hinduistická svatyně čandí bantar.

Podle Paka Dewy svatyně je zde čandí, nikoliv pura. Svatyně byla postavena před sedmi lety za „Božího vedení“, jak uvedl Romo Widjayo, podle javánské hinduistické tradice. Nazývají ho chrám Madžapahitan, protože ti, kteří ho postavili, tvrdí, že jsou potomky obyvatel dávného království. Je nám řečeno, že jméno Madžapahit, je odvozen od lesů, kde rostly plody madža, kterými bylo bujně porostlé území, na kterém bylo království založeno. Madže, aegle marmelos (oslizák líbezný), se také říká bilva, bael nebo lesní jablko.

Romo Widjayo pracuje také jako duchovní léčitel a většina jeho příjmu pramení právě z tohoto zaměstnání. Jeho žena vyučuje hinduismus na státní škole. Vysvětlil nám: „V tomto chrámu každý den nabízíme našim předkům čaj, kávu a vodu. Vykonáváme púdžu ve jménu trojice bohů Brahmy, Višnua a Šivy, ale i dalších bohů, například boha Indry, když lidé potřebují přivolat déšť. Zde se chrámům postaveným v javánském stylu říká čandí, ty v balijském stylu jsou pura. Hinduisté navštěvují oba chrámy. Máme s balijskými hinduisty dobré vztahy, ale naše obřady jsou odlišné a věříme, že jsou smysluplnější.“

Zdejší lidé však nejsou v kontaktu s indickými hinduisty a před námi je žádní Indové ještě nenavštívili. „Myslím, že bychom měli jet do Indie, abychom meditovali a vrátili se s posilněnou duchovní energií. Promíchání duchovních vibrací hinduistů z Indie a z Jávy prospěje hinduistům v obou zemích,“ řekl Romo.

Mluvil o místních lidech, kteří vyznávají náboženství kejawan, které je založeno na starodávných javánských náboženstvích a které je ovlivněno hinduismem, buddhismem a súfijským mysticismem. „Úředně jsou to muslimové, ale oni nechodí do mešit. Raději půjdou do chrámu. Někteří chodí i sem, aby se ode mě naučili více o hinduismus a meditaci.“

Klaten

Odpoledne jsme odjeli z Kediri a v noci jsme dorazili do Klatenu (č. 5 na mapce), který se nachází ve Střední Jávě. Nejprve jsme se seznámili s Hendrattou Wishnuem a jeho ženou Cening Rahmawati. Povoláním je tento muž architekt a je také ředitel místní pobočky hinduistického sdružení, parišadu. Řekl, že dříve v této oblasti bylo 70 % hinduistů, ale dnes už jsou jich jen 2 %. Po násilných protestech proti komunismu v šedesátých letech věřící náboženské tradice kejawan usoudili, že svobodu náboženské víry naleznou spíše v hinduismu než v islámu, a prohlásili se za hinduisty. Neměli však dobrý pocit z činnosti parišadu, kterému dominovalo Bali, a opět se přimkli k islámu, což bylo pro ně politicky výhodnější. Podle Paka Dewy celkový počet registrovaných hinduistů na Jávě, který činil dříve dva miliony lidí, dnes klesl na pouhý milion.

Wishnu uvedl, že v současnosti v klatenském regentství žije okolo 16 000 hinduistů. Většina z nich jsou šivaisté a své obřady vykonávají podle javánských zvyklostí. Mají 47 pur, 15 starých javánských chrámů, 100 kněží a 140 učitelů hinduismu.

Naším hlavním cílem zde je Šivovi zasvěcený chrám Prambanan, jeden z největších hinduistických chrámů na světě; je zapsán na seznamu UNESCO (č. 6 na mapce). Byl postaven v roce 864 králem PikatanemMataramské dynastie a byl nechán ladem kolem roku 1006, kdy blízká sopka Merapi vybuchla takovou silou, že pokryla popílkem celou Střední Jávu, a velmi vysoký počet obyvatel této oblasti se přestěhoval do Východní Jávy. Restaurace tohoto chrámu byla provedena ve 20. století nejprve Holanďany a poté indonéskou vládou. Pro mě byla tato návštěva spíše depresivní, protože zde bylo tolik věcí během několika staletí zničeno zemětřeseními, rabováním a vandalismem. Stále je to však velmi působivé místo.


Javánské tradice

Ornamentální socha boha Ganéši v chrámu vesnice Bongso Wetan.
Oblíbené vegetariánské cukroví srabi v Klatenu.
Pečeť regentství Kediri, na které nalezneme boha Ganéšu.
Emuk Chandra

Rajiv Malik

FOTO © pranayogaphoto.com