24 – 25

22 – 23

26 – 27

ROZHOVOR

Hinduismus na Jávě – 3

Pak Dewa Suratanya obhajuje tenggerské tradice.

Z

de v Indonésii není hlavním problémem konverze, ale to, že balijští hinduisté by rádi, aby hinduisté mimo ostrov Bali, na Jávě, Sumatře a Kalimantanu, převzali jejich podobu hinduismu. Právě proto někteří hinduisté z Tenggeru přešli k islámu. Nelíbilo se jim, že jim byla nucena balijská podoba hinduismu – a to říkám já, který sám pocházím z Bali. Hlavními bohy tenggerských hinduistů jsou Brahmá, symbolizovaný ohněm, a který je v javánštině nazván Sanghyang Geni; Višnu, který představuje symbol vody, nazývaný Sanghyang Banyu, a Íšvara/Šiva, symbol větru, kterému se zde říká Sanghyang Bayu. Hinduisté na Jávě mají svou vlastní podobu chrámů, kněze, posvátné texty, kalendář a rituály přechodu (samskáry) od narození až po smrt. Jsou to lidé, kteří jsou si silně vědomi své identity a proto si, navzdory vnějšímu tlaku, uchovávají svou kulturu a identitu.

Tento tlak je cítit dodnes. Před pouhým týdnem balijský kněz ze Surabaye řekl, že tenggerští hinduisté nemají místo pro bohy, ani kam přinášet oběti dévům. Není to pravda. Snažil jsem se tomuto druhu tlaku čelit před třemi lety a nabyl jsem přesvědčení, že bychom se měli snažit zamezit vnějším zásahům. Tenggerští věřící chtějí pokračovat v tradici svých předků, například ve svátku yagna kasada. Stejně jako na Bali i zde tvoří velkou část darů pro bohy živočišné produkty, například kuře nebo vajíčko. Nepořádají například „zubní rituál“ jako na Bali, ale mají třeba sunat, rituální střihání vlasů malým dětem. Jejich mrtví jsou pohřbíváni a kremace je symbolickou součástí obřadu enam-enam. Na Bali jsou zesnulí nejprve pohřbeni a poté po nějaké době exhumováni a zpopelněni nebo opět pohřbeni. Není známo, jak tyto tradice na obou místech vznikly.

Tenggerská podoba uctívání bohů je jednodušší než ta balijská nebo indická. Na Bali je púdža mnohem delší a propracovanější. Balijští kněží se řídí pravidly zavedenými parišadem: (1) púdžamantry s prázdnýma rukama jsou adresovány transcendentnímu brahmanu, nirguna brahmanu nebo Ačintjovi („Nemyslitelnému“); (2) púdža s květinami je adresována Šivovi Raditjovi, bohu Slunce, který je též svědkem púdži; (3) púdža s červenými květinami je adresována ištadévatovi („individuálně zvolenému bohu“) a předkům jako způsob vyjádření úcty; (4) púdža s různobarevnými květinami, s kwangenem, symboly trimúrti, jako prosba o dar; (5) opět púdža s prázdnýma rukama jako vyjádření vděčnosti transcendentnímu brahmanu, nirguna brahmanu nebo Ačintjovi. Zde v Tenggeru klademe důraz na sílu nevyřknutých manter při obětování jídla a ovoce. Zde i na Bali odříkáváme mantry v sanskrtu a v staré javánštině (kawi) a ještě v regionálních jazycích. Samotná stará javánština je velmi ovlivněna sanskrtem. Slovník tohoto jazyka vydaný v roce 1982 má 25 500 hesel a z toho je 12 000 slov vypůjčených ze sanskrtu.

V tenggerských veřejných školách se vyučuje způsob uctívání trikála sandhyá pocházející z Bali a třikrát denně je recitována Gájatrí a další mantry. Každou neděli také probíhá výuka hinduismu. Náš místní průvodce, Irawan, má doktorát z pedagogiky a dohlíží na 22 učitelů hinduismus v tomto distriktu regentství Pasuruan.

Náboženství v Tenggeru se stalo problémem až po roce 1965, kdy proběhla antikomunistická čistka, při které bylo zabito půl milionu lidí. V roce 1967 probíhali první pokusy o zmapování rozdílných náboženských skupin ve státě a o posílení národní víry „v jednoho Boha“. Před rokem 1965 se této oblasti říkalo Budo, tedy „buddhistická“, ale když v roce 1967 přišli státní úředníci, zdejší lidé potvrdili, že jsou hinduisté, předvedli pár hinduistických obřadů a ukázali starobylé posvátné texty napsané na palmových manuskriptech (lontary), které vykazují příslušnost k hinduistické tradici.

Pro tenggerské věřící je hora Bromo největší ohňový oltář na světě. Během svátku kasada lidé obětují bohům to, co vypěstují na svých farmách. V této oblasti bývalo 25 posvátných míst, ale mnoho jich je dnes již zapomenuto. Jednou za pět let se zde pořádá festival unan-unan, během kterého se lidé modlí za očištění celého světa. Každé místo, kde se tento svátek koná, pojme až 50 000 účastníků. Jednou ročně se zde slaví také svátek karo na počest předků. Každý měsíc nebo jednou za půl roku se zde slaví také menší svátky.

I zde jsou velmi oblíbené eposy RámájanaMahábhárata. Lidé se snaží žít svůj život jako hrdinové těchto dvou eposů. V této oblasti je údajně nulová míra kriminality.


Rozdíl mezi purou balijského stylu a tenggerským sanggarem

Vstup do Pury Dharma Bhakti, chrámu balijského stylu ve vesnici  Ngadisari postaveného vládou a vysvěceného v roce 1989. Podobné pury vláda nechala postavit v jávských vesnicích se silnou hinduistickou komunitou v 80. a 90. letech 20. století.
Nádvorí chrámu Pura Dharma Bhakti.
Pura Dharma Bhakti byla postavena přímo před existujícím tenggerským sanggarem u kmenu stromu vpravo.
Pak Dewa Suratanya
Uvnitř pury nalezneme obraz boha Šivy, který vévodí zadní zdi chrámu. Mnohopatrová padmásana vně budovy je hlavním místem, kde dochází k uctívání bohů.
V zadní části padmásany nalezneme sochu boha Višnua sedícího na Garudovi.
Pohled na sanggar zdobený svastikou, kde probíhá obětování duchovním ochráncům vesnice. Takovéto svatyně můžeme v hojném počtu nalézt na okrajích každé vesnice v hájku, nejčastěji smrkovém, bavlníkovém nebo badyánovém. Místním tenggerským obyvatelům se nelíbilo umístění blízké pury, proto vybudovali oddělenou cestu tak, aby na cestě do sanggaru nemuseli projít purou.
Kaldera hory Bromo.

Rajiv Malik

FOTO © pranayogaphoto.com, Google Earth.