22 – 23

20 – 21

24 – 25

Hinduismus na Jávě – 2

Vesnice  Ngadisari a její obyvatelé

 Ngadisari (č. 1 na mapce) je malebné městečko vzdálené 45 km od pobřeží v těsné blízkosti tenggerského sopečného komplexu. Nachází se 1860 m nad mořem, a proto je v něm výrazněji chladněji než na planinách v nižších polohách. Každoroční příliv turistů přináší další výdělek této zemědělské komunitě; mnoho domů na hlavní ulici poskytuje návštěvníkům ubytování. Cena tohoto ubytování, která se může vyšplhat až na sto dolarů za noc, je i na Jávu dost vysoká, protože ve městech seženete dobrý hotel v cenové relaci 25–35 dolarů za noc. Hinduisté, kteří na ostrov přijíždějí, by měli vědět, že Javánci různých náboženských vyznání jsou velkými jedlíky masa a vegetarián pravděpodobně bude nucen přežít na čaji, mléku, sušenkách a ovoci delší dobu, než je u něj obvyklé. Hinduisté přijíždějící na ostrov by se také měli připravit na dva kulturní rozdíly: povolené nošení bot v chrámu a také kouření cigaret v jeho interiéru.

Tenggerská populace zde čítá kolem 250 000 lidí a podle Paka Dewy je soustředěna do 48 vesnic. Tato populace mluví starou javánštinou, kterou nazývají tenggerština a kterou se jen zřídka mluví v ostatních oblastech Jávy, což vypovídá o oddělení tohoto království po zániku Madžapahitského království v patnáctém století. V roce 1275 byla komunita osvobozena od platby veškerých daní jako odměna za důležitou duchovní práci, kterou vykonávala. Oblast byla nedávno prohlášena za národní park, aby byla uchráněna před stále masivnější těžbou dřeva.

Mangku Sugono, kněz chrámu Pura Lahur Poten Bromo.

Při projíždění krajem a hledání hotelu se před námi objevil dech beroucí pohled na kouřící kráter hory Bromo v pozadí tenggerského „písečného moře“, v kterém nalezneme hinduistický chrám Poten, který jsme měli v plánu navštívit následující den. Všimli jsme si příznačných svatyní v balijském stylu, padmasári, které byly vysoké půl metru až metr. Bylo to jedno z mála míst na Jávě, kde bylo opravdu viditelné, že hinduismus je náboženstvím ostrova.

Na vrcholku ústřední svatyně neboli na padmásaně se nachází obraz Sang Hyang Widhi Wasy, „všejediného/všemohoucího Boha“, monoteistické verze hinduistického Boha ustanoveného v šedesátých letech 20. století na vládní požadavek, že pokud má být hinduismus uznán jako oficiální náboženství, musí být považován za monoteistické náboženství.
Setkání s tenggerským hlavním knězem

Ráno jsme měli domluvenou schůzku s hlavním knězem Dukunem Sutomoem. Dukun nebo Romo je titul, který zde má každý kněz a znamená totéž jako Ida Pedanda na Bali neboli pandit a bráhman v Indii. Skromný a laskavý hostitel přišel oblečený v jeho formálním tradičním kněžském hábitu doplněném batikovanou čepici. Ukázal nám svůj domov a vysvětlil nám, jak každý den bohům a svým předkům nabízí jako dar čaj, kávu, vodu, jídlo a dokonce i cigarety, a pokládá je na oltář ve své domácí svatyni.

Dukun Sutomo, hlavní tenggerský kněz.

Sutomo je hlavní kněz chrámu na hoře Semeru, Bromo a Tengger. Má pod sebou 48 kněží zodpovědných za každodenní náboženské obřady, včetně každoročního svátku kasada a svátku unan-unan, který se koná jednou za pět let v přestupném roce podle tenggerského lunárního kalendáře. Tito kněží se shromažďují dvakrát ročně, aby naplánovali všechny svátky a prodiskutovali důležité záležitosti.

Všichni, včetně Dukuna Sumotoa, jsou především farmáři, což představuje jejich hlavní zdroj příjmu. Sutomo řekl, že když zrovna nevykonává povinnosti hlavního kněze, tráví většinu svého času na zemědělské půdě. Ve srovnání s Bali nebo Indií jsou zdejší obřady uctívání bohů poměrně jednoduché a nenákladné.

Sutomo nám sdělil: „Můj otec a dědeček byli také kněží. Když můj otec zemřel, komunita mě požádala, abych zastal jeho funkci. Hinduismus má v Tenggeru již dlouhou tradici. Naše rituály a život jsou velmi jednoduché. Zdejší hinduismus je tvořen směsicí šivaismu a buddhismu. Svou práci kněze beru jako povinnost, ne jako profesi, kterou vydělávám peníze.“

Vztah mezi Bali a Jávou

Až do šedesátých let dvacátého století nebyl hinduismus v Indonésii uznáván jako oficiální náboženství. Podle politické filozofie státu, která se nazývá paňčašílá („pět pravidel“), mohlo být uznáno pouze monoteistické náboženství, tedy náboženství typu křesťanství a islámu. Aby bylo tomuto požadavku vyhověno, balijští lídři po dlouhých úvahách přišli s konceptem Sang Hyang Widhi Wasa, „všejediného/všemohoucího Boha“. Toto pojmenování přinesli puritánští misionáři ve třicátých letech dvacátého století. Balijská podoba svrchované bytosti se podobá bohu slunce a má vlastnosti transcendentního Brahmy nebo Šivy. V sanskrtu je nazýván ačintja neboli „nepředstavitelný“.

Takto se zmonoteizovaní balijští hinduisté dočkali v šedesátých letech dvacátého století oficiálního uznání. Ti, kteří žádné oficiální náboženství nevyznávali, byli považováni za komunisty a museli čelit perzekuci, někdy byli dokonce zavražděni.

Indonéské sdružení hinduistické dharmy (Indonesian Parisada Hindu Dharma) bylo založeno, aby oficiálně zastupovalo hinduisty před zákonem. Tím byla povýšena myšlenka Sang Hyang Widhi Wasa a vyvinuli se tak standardní formy uctívání, kterými se měli řídit všichni kněží. Byly vytvořené také věku žáků přizpůsobené prezentace hinduismu, kterých se na veřejných školách zhostili učitelé znalí předpisů parišadu. V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století si každá komunita ve střední a východní Jávě postavila chrámy v balijském stylu, kterým se říká pura, a byli do nich přijati kněží, kteří se v této profesi vzdělali na Bali. Běžně se tyto pury nacházely hned vedle tradičních sanggarů. Slovo sanggar znamená „místo setkání“ a je odvozeno ze sanskrtského výrazu sangha, který znamení „shromáždění“.

Dukun Sutomo k tématu přistupoval obezřetně: „Co se týče přejímání balijských hinduistických zvyklostí, nepodporujeme ho, protože máme své vlastní starobylé tradice a obřady, které musíme dodržovat. Tím ale nemáme pocit a neříkáme, že by naše hinduistická tradice byla lepší než ta na Bali, nikdy jsme je takto nesrovnávali. V  Ngadisari jsou tři tradiční sanggary a dvě pury. Lidé se modlí v obou typech chrámů, protože se nechtějí vzdát své starobylé sanggarské tradice.“

Pura Lahur Poten Bromo – otevřený chrám v balijském stylu na hoře Bromo.

Náš průvodce Pak Dewa, který strávil několik let mezi obyvateli Tenggeru a dobře rozuměl jejich pohledu na svět, nám řekl: „Balijci mají pocit, že jejich podoba hinduismu je ta správná a všechny ostatní jsou špatné. Snažili se změnit podoby hinduismu zde v Indonésii a postavili tu pouze chrámy balijského stylu. Okolo 30 000 hinduistů se zřeklo své víry a přestoupilo na islám, protože tito lidé byli nešťastní z balijského hinduismu, který jim byl vnucován.

„Nemáme žádné pojítko s Indií,“ pokračoval Dukun Sutomo. „Ještě jsem neslyšel o žádném světci, který by odtamtud na Jávu přišel. Vím, že v Indii je řeka Ganga a že zpíváme mantry, v kterých jsou všechny indické posvátné řeky vyjmenovány. Se svým otcem jsem četl RámájanuMahábháratu. Na manuskriptech z lontarové palmy mám napsané mantry a svaté texty. Je to však velmi osobní záležitost, nemohu vám je ukázat.“

Také řekl, že vztahy hinduismu s ostatními náboženstvími jsou dobré. V případě, že si hinduistka vezme za muže muslima, očekává se, že po sňatku manžel přijme za své náboženství hinduismus. Dívky konvertují k islámu jen vzácně, ale v každém případě mezi sebou rodiny udržují dobré vztahy.

Dukun Sutomo náš rozhovor zakončil poselstvím pro mladé hinduisty: „Poradil bych jim, aby se neustále učili o hinduismu nové věci a aby z nich byli dobří hinduisté. Musí se řídit hinduistickými tradicemi a obřady. Nikdy by neměli zapomenout na své předky a jejich cestu, po které by je měli následovat.“

Rajiv Malik

FOTO © pranayogaphoto.com