20 – 21

18 – 19

22 – 23

Hinduismus na Jávě – 1

H

induistická tradice má na Jávě své místo již od starověku, první zmínku o ní můžeme najít již v Rámájaně a v Jávadvípě. Ostrov byl jedno z mnoha míst, kam Sugríva, vládce opičího království Kiškindhá, poslal své muže, aby našli Rámovu manželku Sítu, která byla unesena zloduchem Rávanou. Tisíce let byl ostrov líčen tanečními dramaty Rámlílá (na kterých byl později založen i televizní seriál) jako velká, svěží zelení porostlá zem, a jako takový ho zná každé indické dítě.

Na Jávě žije 143 milionů lidí, stejný počet obyvatel má i rozlehlé Rusko, je to tedy jedno z nejhustěji zalidněných míst na světě. První velké království ostrova, Medang, bylo založené v osmém století věřícími, kteří uctívali boha Šivu. Pozdější království, hinduistické i buddhistické, na ostrově vzkvétala až do patnáctého století, kdy ostrov ovládli muslimové. Právě za těchto království byl postaven chrám Prambanan a buddhistická stúpa Borobudur, jedny z největších staveb tohoto druhu na světě. Obě stavby jsou na seznamu památek UNESCO.

Ke konci šestnáctého století střední a východní oblast Jávy ovládl Mataramský sultanát a zbývající členové hinduistické dynastie Madžapahit odešli na Bali a na Jávě zůstala jen hrstka uzavřených hinduistických komunit. Právě předky těchto hinduistů, kteří byli v čase vzdáleni od svých bratrů na Bali pět set let a od komunity v Indii ještě dále, se snažil časopis Hinduism Today vystopovat.

Na Bali jsem již byl, ale na Jávě nikdy; vše, co jsem o ní věděl, jsem se dozvěděl z představení a pořadů Rámlílá. Velmi rychle jsem zjistil, že Javánci (mezi nimi i mnozí muslimové) jsou si dobře vědomi svého místa v Rámájaně i v Mahábháratě. Mnohem více než v Indii jsou tyto příběhy a v nich vystupující postavy součástí místní kultury a tradic a váží se k nim hluboké city tamních obyvatel. Příběhy z obou starověkých eposů představuje oblíbené loutkové divadlo wayang a také taneční dramatická vystoupení. Na Bali jsem představení wayang navštívil a na výjev z Mahábháraty se se mnou v naprosté tichosti dívaly tisíce balijských hinduistů všech věkových kategorií. Zdejší hinduisté mi řekli, že se taková představení pořádají také na Jávě a vystupují v nich i muslimští herci a tanečníci. Hlavním rozdílem mezi představeními na Bali a na Jávě je celkově rychlejší rytmus balijských tanečních vystoupení.

S pomocí novináře Gede Nguraha Ambary z časopisu Media Hindu jsme utvořili tým, který Jávu v dubnu 2014 prozkoumal. Během celé cesty mě doprovázel Pak Dewa Suratnaya, bývalý účetní a průvodce po Východní Jávě (jedná se o jednu z provincií ostrova), který nyní jako novinář spolupracuje s časopisem Media Hindu. Irawan, hinduistický učitel a rodák z Východní Jávy byl Ambarou pověřen, aby nám dělal průvodce během prvních dnů na ostrově. Fotograf Agus Putu Pranayoga z Bali a já, Rajiv Malik z Dillí, jsme tvořili zbytek tohoto týmu.


Schody vedoucí svahem sopky Bromo.
Mapa ostrova Jáva, na které jsou označena místa, která jsme navštívili při přípravě reportáže.
Chrám Pura Lahur Poten Bromo postavený v balijském stylu na úpatí hory Bromo; fotografie pořízena v den oslav yajna kasada.

Dvě proslulá proroctví

Dějiny nám říkají, že vládce jávského království Madžapahitů, Bravidžaja V., přijal islámské náboženství v roce 1478. Byl za to proklet svým rádcem Sabdapalonem. Podle jeho kletby se měl znovu narodit za 500 let do doby plné zkorumpovaných politiků a přírodních katastrof, aby  v zemi obnovil hinduistickou a buddhistickou kulturu a náboženství. Toto proroctví se vyplnilo v roce 1978, kdy na Jávě byly postaveny nové hinduistické chrámy a došlo k výbuchu sopky Semeru.

Druhé proroctví vyslovil Džajabaja, javánský vládce království Kediri ve východní části ostrova – jedné z oblastí, kterou jsme navštívili. Kolem roku 1115 předpověděl: „Javánskému lidu budou tři sta let vládnout běloši a jedno období života kukuřice (jeden rok) žlutí trpaslíci, než bude opět vládnout ratu adil (tj. spravedlivý dharmický král).“ Tak pravil a ratu adil se měl vrátit „až vagony nepotáhnou koně a lodě budou plout po obloze.“

V Indonésii vládli „bílí“ Holanďané od roku 1610 a jejich vláda skončila v roce 1942 vpádem „žlutých“ Japonců do země. Japonci vládli zemi tři roky – tedy o dva roky déle, než bylo předpovězeno. Než zemi opustili, pomohli k založení nezávislého indonéského státu.

I když všichni hinduisté z Jávy a Bali o tomto proroctví ví, zmínili se o nich před námi pouze letmo, protože to evokuje snahu o oživení hinduistické a buddhistické filozofie a tradičních náboženství na úkor islámu, který nyní vyznává 88 % obyvatelstva. Náboženství na Jávě se však stále mění, starověká původní náboženství stále ovlivňují hinduistickou, buddhistickou a muslimskou tradici a praktiky. Všechna zdejší náboženství inklinují k mysticismu.

Tengger a hora Bromo

Má rámlílská představa o Jávě – džungle plná bujné zeleně – byla vyvrácena hned pár okamžiků po přistání v Surabayi, opravdové džungli z betonu. Je to druhé největší město v Indonésii a jedno z nejrušnějších obchodních středisek v jihovýchodní Asii. Oblast kolem přírodního okruhu Tengger leží 145 km jihovýchodně od tohoto města.

Původní tropické pralesy na ostrově pomalu ustoupily hustému zalidnění. Časem byla většina těchto pralesů vymýcena, kromě oblastí vrchovin a pobřeží, a takto vzniklá půda byla použita na vysoce produktivní zemědělství, pěstování rýže, kukuřice, manioku, sladkých brambor, podzemnice olejné a sójových bobů. Palmový olej, kokosový ořech, kávovník a tabák jsou dalšími hlavními plodinami pěstovanými na ostrově. Projížděli jsme rozlehlými zemědělskými oblastmi, v kterých na cestě do Tenggeru potkáte rozvinutá malá městečka; cestovali jsme po silnicích ve velmi dobrém stavu, k mému překvapení dokonce v lepším než na mnohých místech v Indii.

Hora Bromo je hlavní turistické místo v tenggerské oblasti, z celé Asie přitahuje návštěvníky, kteří chtějí vidět pozoruhodnou činnou sopku a mohou vystoupat až k okraji její kouřící kaldery. Hora Bromo, pojmenovaná po bohu Stvořiteli Brahmovi, je hinduistické posvátné místo. V patnáctém století princezna Roro Anteng, dcera madžapahitského krále Bravidžaji, a její manžel Džaka Seger, byli mezi lidmi, kteří utekli z rozpadajícího se Madžapahitského království, když se k islámskému náboženství obracelo čím dál více lidí. Tento pár se usadil v ústraní v blízkosti hory Bromo a založili si nové království jménem Tengger, které vzniklo snoubením částí jejich příjmení.

I když království vzkvétalo, královskému páru se nepodařilo zplodit následníka trůnu. V zoufalství vystoupali na horu Bromo, kde se mnoho dní modlili a meditovali. Podle legendy Brahmá prohlásil, že jim bude požehnáno narozením dětí, ale pouze za podmínky, že poslední narozené dítě obětují sopce. Pár zplodil 25 dětí a na tento požadavek nebral zřetel, sopka tedy zvábila jejich nejmladší dítě, prince Kesumu, až k sobě, a při erupci ho pohltila. Od té doby obyvatelé Tenggeru každoročně na usmíření sopce přináší oběti v den svátku yadnya kasada, jehož oslavy se řídí lunárním kalendářem. V roce 2012 se svátek konal v srpnu.

Kamenní duchové drží stráž kolem svatyně.

Rajiv Malik

FOTO © pranayogaphoto.com, Google Earth, Sifa Fauzia.