10 – 11

9

12 – 13

NÁZORY VYDAVATELE

Cesta do vyššího stavu vědomí

Jak uvedené hinduistické zásady zdokonalují lidskou povahu na cestě od hněvu a strachu k povzneseným stavům mysli.

S

tává se celkem běžně, že uslyšíme hinduistu prohodit tuto otázku: „Nejsou nakonec v podstatě všechna náboženství stejná?“ Ve skutečnosti si tuto otázku pokládají vyznavači všech světových náboženství. S touto otázkou je také spojena ještě jedna otázka: „Žít počestný život a pomáhat druhým je přece základem všech náboženství, ne?“

Studie našich redaktorů o hlavních světových náboženstvích, která jsou v tomto čísle představena v rubrice zaměřené na vzdělávání, předkládají společné rysy, ale také významné rozdíly mezi náboženstvími. Krátká shrnutí nabízí hlavní myšlenky jednotlivých náboženství, srovnávají je s ostatními náboženstvími a mají za cíl vyvrátit mýtus o tom, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná a že se snaží vést své vyznavače do nejvyššího stupně reality stejnými prostředky. Nejsou stejná, jak se můžete dočíst v následujících článcích.

Satguru Bodhinatha Veylanswami, autor článku.

Například z pohledu hinduisty není těžké dosáhnout nebeských výšin, ale těžké je udržet se v nich, jak se píše v Mundaka-upanišadu. Po smrti ti, kteří vykonávali každodenní náboženské rituály a věnovali se pro lid prospěšné činnosti, budou přijati do nebes. Jejich zásluhy za konání dobrých skutků však jsou nakonec vyčerpány, a proto se znovu narodí na Zemi. V upanišadu se píše o dvou způsobech, jak zůstat v nebi a transcendovat se do tamního světa a splynout ve věčné spojení s Bohem. Nejprve člověk musí dosáhnout stavu klidné mysli a ovládat své smysly, což vede k zřeknutí se světského života a k přijmutí gurua, který je schopen člověka vést na jeho cestě za uvědoměním si Boha. Druhým způsobem může být stáhnutí se do lesa v pozdějším věku, kde člověk vede samotářský, velmi skromný život zasvěcený uctívání Boha. Hinduista chápe, že k tomu, abychom si udrželi naše místo na nebesích, nestačí pouze vést počestný život a věnovat se společensky prospěšné činnosti.

Jak je zmíněno v naší rubrice, „hinduismus je mystické náboženství, které se snaží své věřící vést k tomu, aby si osobně prožili Pravdu ukrývající se v jejich nitru a aby nakonec dosáhli nejvyššího stavu Vědomí, ve kterém člověk splývá v jedno s Bohem“. Píše se o tom i na anglické wikipedii, jejíž článek na toto téma jsem trochu pozměnil: „Vyšší stav vědomí, nadvědomí a božské vědomí jsou pojmy hinduismu, které ukazují vědomí člověka, který dosáhl vyššího stupně vývoje a který poznal realitu takovou, jaká doopravdy je.“

V tomto smyslu vývoj není způsobený přirozeným výběrem, který probíhá v řádu několika generací lidské reprodukce, ale jedná se o vývoj způsobený využitím duchovních poznatků v běžném životě, jde o zdokonalování lidské mysli pomocí náboženských praktik. Uplatněním těchto znalostí v našem chování probouzíme a zlepšujeme schopnosti, které se u běžného člověka neprojevují. Tyto schopnosti jsou tedy oživeny a vyvíjí se ve spojení s jistými ctnostmi, například s jasnou myslí, trpělivostí, laskavostí, pravdivostí, pokorou a schopností odpouštět druhým – to jsou vlastnosti, bez kterých nemůžeme dosáhnout vyššího stavu vědomí.

Pojďme se zaměřit na slovo vědomí. My u Himalayan Academy tento pojem vymezujeme takto: „Vnímání, vědomí, porozumění. Existuje mnoho vrstev nebo úrovní vědomí, tato škála se pohybuje od obyčejného každodenního uvědomění si našeho těla a mysli až k vševědoucím úrovním nadvědomí. Vědomí, které si je vědomé jen samo sebe, se nazývá čisté vědomí.“

Tyto hinduistické principy a praktiky byly vytvořeny, aby nás pomohly přenést do vyšších stavů vědomí, od negativních stavů k těm pozitivním, od pozitivních stavů k těm tvůrčím, od těchto kreativních stavů vědomí až k splynutí s Bohem, k tomuto nejvyššímu stavu vědomí, kdy se z naší duše a Boha stává jeden celek. Tento proces probíhá po malých krůčcích, postupně graduje a trvá mnoho životů.

Strach a vztek jsou nejběžnější negativní stavy vědomí, které se hinduisté snaží naučit překonat. Můj guru Sivaya Subramuniyaswami mě naučil několik technik, kterými je možné proti těmto mocným instinktivním silám bojovat, omezit je a nakonec je úplně potlačit. Kladl důraz na uctívání boha Ganéši, laskavého boha překážek se sloní tváří: „Uctívání boha Ganéši je okamžité. Člověk musí myslet na jeho podobu, aby přišel do styku s jeho všudypřítomnou myslí. Ganéša sedí spokojeně v múládhára čakře. Tato čakra kontroluje sílu paměti každého živého tvora. Uctívání tohoto boha posiluje vaši paměť, tvaruje vaši povahu a přináší moudrost vašeho nitra. Také vás chrání před nižšími silami, které sídlí v nižších čakrách pod múládhárou. Tyto tmavší čakry ovládají strach, vztek, žárlivost a zmatené myšlení zakořeněné v pudu sebezáchovy.“

Cesta do vyšších stavů vědomí pomocí hinduistických principů a praktik má mnoho společného s moderní myšlenkou sebezdokonalování. Také se ale výrazně od této myšlenky liší. Přidává Boha a duši jako hlavní prvky této cesty. Také si žádá širší časový rámec vázaný na reinkarnaci. Jedná se o změny, které se dějí během více životů, a víme, že k uskutečnění našich cílů máme všechen potřebný čas.

Umělec A. Manivel zobrazuje na této ilustraci člověka na duchovní cestě, který stoupá po schodech do malé Ganéšovy svatyně na vrcholku kopce. S obětí ve svých rukách na sobě vědomě pracuje, aby žil svůj život v souladu s dharmou, a ví, že musí překonat základní, instinktivní emoce a chování, než bude moci zakusit božské stavy mysli, o kterých hovořil jeho guru.

Stejně jako při každém procesu sebezdokonalování je i k dosažení vyšších stavů vědomí nutné začít od začátku. Pro hinduistu to tedy znamená, že se musí zaměřit na své chování a ujistit se, že je v souladu s ideály dharmy. Nejlepší je začít tím, že překonáme naše základní instinkty, které můžeme považovat za projevy našich nižších čaker. Deset příkladných omezení, kterým se říká jamy, vymezují vlastnosti, které nám pomáhají ovládat pohnutky našich nižších stavů vědomí: nenásilí, pravdivost, neobírat nikoho o jeho majetek, božské chování, trpělivost, neoblomnost, soucit, čestnost, střídmá strava a čistota. Pokud budeme dostatečně dodržovat tato pravidla, pak můžeme náš charakter zdokonalovat ještě více tak, že budeme odvážní, podnikaví, radostní, zlepšíme své pozorovací schopnosti a budeme pěstovat respekt k druhým a k sobě. Tento vývoj lidského charakteru je přirozený pohyb z nižších stavů vědomí do těch vyšších.

Nás charakter je výsledkem všech našich duševních a morálních vlastností, kterými se vymezujeme oproti ostatním. Na duchovní cestě je naším prvním úkolem vytvořit, zlepšit a přeměnit naši povahu.

Lidský charakter nehraje velkou roli pouze v náboženství. Směr zabývající se moderním duševním zdravím, kterému se říká pozitivní psychologie, konstatuje: „Zjistili jsme, že existuje seskupení lidských sil, které nejlépe odráží duševní nemoci: odvaha, optimismus, dobré mezilidské vztahy, pracovní morálka, naděje, čestnost a vytrvalost. Úkolem preventivní péče tedy bude vytvořit humanitní vědu, jejímž posláním bude vštěpovat tyto ctnosti mladým lidem.“ (Prof. Martin Seligman, Pensylvánská univerzita, 1998.)

K pěstování těchto lidských sil můžeme přidat ještě zřeknutí se veškerých činů motivovaných pouze naší sobeckou touhou – činů, které nám zajišťují nadbytečné potěšení, bohatství a majetek, ale neznamenají nic pro naši rodinu, přátele a ostatní v našem okolí.

Základem dobrého charakteru je smysl pro povinnost. Všichni konáváme určité povinnosti. Povinnosti těch, kteří se řídí životem hinduistické rodiny, se mění s věkem. To nazýváme ášrama dharma. Například druhá ášrama, grhastha, představuje období člověka ve věku 24–28 let, klade největší důraz na založení rodiny a začátek profesní kariéry. Někteří lidé si myslí, že duchovní život nás odvádí od skutečného světa a s ním spojených povinností, nicméně dobře splněná povinnost ovlivňuje naše duchovní hledání a duchovní praktiky zlepšují vykonávání našich povinností.

Ti, kteří opravdu chtějí dosáhnout vyšších stavů vědomí, mohou do svého života zařadit další činnosti, které jsou zcela nezištné a pomáhají druhým bez nějaké vidiny výdělku, darů, chvály nebo prestiže. Tak dozrává náš charakter. Často je možné takové činnosti vykonávat pod záštitou chrámu nebo kláštera. Je moudré vštěpit takovýto altruismus do našeho života co možná nejvíce, například pomáhat lidem na vašem pracovišti i nad rámec vašich povinností, pomáhat ochotně a bez stížností.

Nezištná pomoc druhým má ještě větší hodnotu, pokud je spojena s obětováním se, vzdáním se něčeho nám milého, ať už se jedná o peníze, čas, inteligenci nebo fyzický předmět, abychom tak ukázali naši laskavost. Obětování se je podobné dobročinnosti, které je ale obohaceno o pocit sebezapření, například jednodenní půst, abychom uspořené peníze na jídle mohli věnovat hinduistické instituci, nebo vzdát se drahé dovolené, na kterou jsme šetřili, a darovat tyto peníze charitě.

Nesobeckost, smysl pro povinnost a překonání strachu a vzteku jsou součástí velké a obtížné práce, kterou se snažíme změnit náš charakter. Když dosáhneme těchto vlastností, pak přirozeně přecházíme k duchovním praktikám a meditativním cvičením. Uctívání bohů, meditace a jóga nabízí nové možnosti, jak zdokonalit náš charakter a pozvednout naše vědomí. Hinduistický přístup k mysticismu vyznačující se postupným zlepšování si vyžaduje trpělivost. Když tento proces správně pochopíme, je nám požehnáno postupným uvědomováním si, že děláme skutečné pokroky na cestě ke konečnému cíli, k uvědomění si Boha, a zároveň odvrací neustálou frustraci z toho, že jsme tohoto cíle ještě nedosáhli.

Satguru Bodhinatha Veylanswami

Satguru Bodhinatha Veylanswami jen hlavou kláštera Kauai’s Hindu Monastery. Dohlíží nad vydáváním Hinduism Today.

Ilustrace © A. Manivel