68

66 – 67

69

POSELSTVÍ DUCHOVNÍHO VŮDCE

Ceňme si našich sádhuů

Rodiny by neměly bránit svým dětem, pokud se rozhodli zasvětit svůj život cestě odříkání

N

​ásledující článek je výtažek z přednášky jeho svatosti hlavy organizace BAPS Swaminarayan Sanstha, kterou pronesl při příležitosti iniciačního obřadu sádhuů, který se konal 26. října 1985. Organizace dnes sdružuje více než 900 sádhuů.

Pramukh Swami Maharaj.

Vzdát se pohodlí a materiálního vlastnictví, peněz, dobré práce a obchodu a vydat se na tuto cestu není jednoduché. Dnes se z mnoha počestných mladých lidí pocházejících ze vznešených a uznávaných rodin stávají sádhuové. Jejich rozhodnutí vydat se na tuto ušlechtilou dráhu předcházelo hluboké zamyšlení.

Čím víc podporujeme ty, kteří se rozhodli ubírat se touto cestou, tím lepší se nám bude zdát společnost. Život vlastníka nemovitosti je takový, že je jedno, jak silné jsou jeho dobré úmysly, protože tento člověk se stejně zamotá do pavučiny světských záležitostí; není tedy schopen zabývat se duchovními věcmi a sociální pomoci do takové míry, jak by si přál. Takže ty vznešené duše, které se rozhodnou obětovat svůj život ku prospěchu společnosti, nemají lepší volbu, než se dát na cestu odříkání. Sádhuové jsou schopni nabídnout bohům oddanost a zároveň poskytují své služby k tomu, aby pomohli společnosti.

Někdy rodiče své děti odrazují od tohoto ušlechtilého poslání a říkají: „Společnost se na nás bude divně dívat.“ Tomuhle jde těžko uvěřit. Pokud by váš syn měl nějakou neřest, například by byl opilec, nevěrník nebo se dopouštěl nějakých nemorálních činů, to by z vás a vaší rodiny udělalo jedince, na které se vaše komunita bude dívat zle. Ale pokud by váš syn následoval Boha a nabídl mu svou oddanost, pak přece bude vaše jméno zářit!

Někdo může mít pocit, že tito mladí lidé se stávají sádhuy, protože doma nemají z čeho žít. Zde se ale nikdo nestal sádhuem, protože by umíral hlady. Všichni víte, že mladí muži z Ameriky a Londýna sem přicházejí, aby se stali sádhuy. Mnozí z těch, kteří podstupují iniciaci, jsou studovaní inženýři. A i mnoho dalších má titul a jsou vysoce kvalifikovaní.

Někdo si myslí, že vysoce kvalifikovaní inženýři, lékaři a další zdejší vysokoškolsky vzdělaní lidé by mohli být velmi prospěšní pro náš národ – ale oni se stali sádhuy! Ale všichni odborníci, z kterých se stali sádhuové, udělají za svůj život sto milionkrát víc práce jako sádhuové než by se jim podařilo udělat v jejich oboru. Ale ptáme se, co bude náš národ dělat bez těchto inženýrů? Lidí, kteří budou vykonávat tyto světské profese, bude vždy dost. Tyto obory se nikdy nedočkají útlumu. Dnes však naše společnost naléhavě potřebuje lidi, kteří by vykonávali tu nejzákladnější práci, kterou je vývoj charakteru člověka. Zamyslete se nad tím. Pokud těmto talentovaným výjimečným mladým lidem umožníme, aby se poklonili před svatými nohami Boha a oddali se mu, udělají tolik práce, že inspirují tisíce dalších lidí k tomu, aby se vydali na správnou cestu.

Iniciace: Tucty mladých mužů rozšiřuje řady sádhuů organizace BAPS 4. listopadu 2005.

Dnes mnoho našich dětí migruje do cizích zemí. Už se s nimi nemůžeme vidět. Nejsme s nimi v kontaktu, ani prostřednictvím dopisů! Náš život ale pokračuje. Měli bychom cítit podobnou radost z toho, že náš syn se vydá na vznešenou cestu odříkání. A pokud jen pochopíme, že sedí na daleko lepším místě, než je Amerika! Je s Bohem, je v jeho službách. A jak skvělé to může být, protože v božím paláci neexistuje žádné utrpení!

Z malé rodiny se dostávají do velké rodiny. Z malé komunity přechází do velmi velké – do komunity celého světa. Začínají rozvíjet představu, že „celý svět je má rodina“. Pro ostatní je to pouze „já a můj bratr“ nebo „já a má žena“ a už nikoho dalšího za svou rodinu nepovažují. Sádhuové to ale vnímají takto: „Celý svět je můj. Všichni lidé žijící na tomto světě jsou moji příbuzní a chci jim pomáhat.“ Tomuto vznešenému poslání pak sádhuové zasvětí celý svůj život.

Takže pokud se někdo ve vaší rodině rozhodne vydat se touto cestou, měli byste mu šťastně dát své požehnání. Opravdu, duchovní blahobyt bude odměna těch, kteří si zvolí tuto cestu. Nikdo tímto úsilím neutrpí žádnou ztrátu.

Často se rodiče vůbec nezajímají, zda si jejich syn zničí život kvůli špatné společnosti, ve které se pohybuje, ale pokud se rozhodne následovat Boha, začnou o něj mít obavy. „Co z něho bude? Bude se mu tam líbit? Bude v pořádku?“ Ale pokud rodiče zajistí, aby se jejich syn oženil, budou se také zabývat tím, jestli to tak jejich syn chce? Zeptají se ho vůbec? Nic takového. Zkrátka to po něm žádáme a o následcích uvažujeme až později. Myšlenka „bude se ti líbit v cizí zemi?“ nám ani nepřijde na mysl. Takže mu tahle cesta také bude vyhovovat. Pokud se zajímá o duchovno a přeje si ubírat se touto cestou, pak bychom ho nadšeně měli odevzdat Bohu k jeho službám. To, čeho by dosáhl doma, milionkrát znásobí, pokud se vydá touto cestou.

Pramukh Swami Maharaj

FOTO © BAPS