64 – 65

62 – 63

66 – 67

INTEGROVANÁ VÝUKA

Nová tvář hinduistického vzdělání

Kurukšétra gurukula (Kurukshetra Gurukul) sjednocuje tradici, akademické vzdělání, jógu, jízdu na koni, ekologické zahradničení, zelenou energii, sociální služby a soběstačnost v jediném programu pro studenty

S

​wami Shraddhananda (1856–1926) byl jedna z největších indických všestranně nadaných osobností. Původně byl známý jako Mahatma Munshiram a byl to právník, velmi plodný novinář, neúnavný misionář hinduistických záležitostí zastupující hnutí Árja samádž (Arya Samaj), nezávislý bojovník a síla Hinduistického hnutí čistoty (Hindu Shuddhi movement), které se snaží obrátit hinduisty, kteří konvertovali k jinému náboženství, zpět na svou původní víru.

Sociální reforma, kterou chtěl provést pomocí hinduistického vzdělání, byla jeho nejdůležitější úkol. V roce 1902 založil gurukulu blízko Haridwaru, která se postupně vyvíjela, až se z ní stala dnešní vysoká škola Gurukul Kangri University. V roce 1912 založil další gurukulu na pozemku o rozloze 14 hektarů na západním okraji starobylého města Kurukšétra (Kurukshetra). Munshiramova žena zemřela mladá, když jí bylo teprve 35 let, a Munshiram se v roce 1917 přidal k asketickému řádu sannjásinů a stal se z něho Swami Shraddhanand. Později vkládal veškerou svou sílu na to, aby se hinduisté, kteří konvertovali k islámu, navrátili zpět ke své původní víře, což nakonec vedlo k jeho zavraždění.

Socha zakladatele školy Swamiho Shraddhanandy.

Gurukula v Kurukšétře, kterou založil, je pouze chlapecká škola; dívky studují v gurukule v Kanji (Kanya Gurukul), která se nachází 15 kilometrů od Kurukšétry. Před sto lety v Kurukšétra gurukule studovalo 100 žáků. Áčárja Dr. Dev Vrat, současný ředitel školy, říká: „Když jsem se v roce 1981 stal součástí školy, bylo zde 275 žáků. Příští rok jich pravděpodobně bude přes 1500.“ Škola je pozoruhodná, možná jedinečná, tím, že nepotřebuje žádné příspěvky a na svůj chod si vydělá sama. Na rozdíl od většiny náboženských zařízení nedostává žádné peníze od státu a to ani na platy učitelů.

Studenti školy bydlí ve třech ubytovnách: hostelu Swamiho Shraddhanandy, hostelu Gurua Virjanandy a hostelu Swamiho Dayanandy. Tímto oživením tradice guru-žák, která byla téměř zapomenuta, se jí blýská na lepší časy.

Bývalý student gurukuly Rahul Arya, který nyní studuje magisterský program sociologie na blízké univerzitě, říká: „Považuji gurukulu za chrám vzdělání. Před tím, než jsem na tuto školu nastoupil, jsem studoval na venkovské škole bez lepšího vybavení. V gurukule jsem našel prostředí, které mi umožnilo věnovat se mým zájmům. Díky tomu, že škola zapůsobila na mou povahu a donutila mě změnit se, dnes respektuji starší a cítím, že jsem se stal osvícenějším člověkem. Naučil jsem se být sociálně snášenlivý. Ať jdu kamkoliv, snažím se po sobě zanechat příjemný dojem. Jsem své alma mater hodně vděčný. Zvláště pak jsem vděčný řediteli Dr. Devu Vratovi, který mě naučil, jak mám správně komunikovat s ostatními.“

Obvykle den ve škole začíná ve 4 hodiny ráno. Studenti cvičí pránájámu (dechové cvičení) a hathajógu. Každodenní jadžňa (védský ohňový obřad) začíná v 6 hodin a po něm následuje přednáška. Sanskrtské verše (šlóky), které žáci jednohlasně s naprostou lehkostí odříkávají, zní kampusem. Pak následuje snídaně a v 8 hodin začíná vyučování a před každým seminářem se žáci tradičně dotknou nohou svého gurua.

Gurukula je místo, které slouží k tomu, aby žáci poznali sami sebe. Guruové se individuálně zajímají o osobnost každého studenta a nenuceně mu pomáhají zdokonalit jeho výjimečný talent a schopnosti. Výuka zahrnuje sanskrt, aštangajόgu, matematiku, vědu, angličtinu a hudbu, a tak tohle vzdělání nabízí jedinečnou a neobvyklou směsici tradičních kulturních předmětů a vědy, práce s počítačem, sportů, a spojuje náboženský charakter hinduistické kultury s dalšími potřebnými dovednostmi současného dítěte.

Gaurav Arya, další absolvent školy, který právě působí jako doktorand psychologie, říká: „Gurukula byla hybná síla mého života. Býval jsem stydlivý a nesmělý. Když jsem v roce 1992 začal chodit do této školy, získal jsem sebevědomí a nezávislost. Studium na této škole pro mě bylo požehnáním. To, kým jsem dnes, je výsledek výchovy, které se mi v gurukule dostalo.“

Věž v podání žáků cvičících jógu.

Škola je překvapivě různorodé zařízení, ve kterém pracuje 55 učitelů a 40 dalších pomocných pracovníků. Kromě již zmíněných ubytoven se v kampusu nachází také akupresura a fyzioterapeutická tělocvična, ájurvédská lékárna, budova s učebnami pro 1.–12. ročníky, bioplynová elektrárna, obytné domy pro zaměstnance, zahrada, kde se pěstují léčivé rostliny, přístřešky pro krávy, rozsáhlé sportovní plochy, ve kterých najdeme jízdárnu i střelnici. V kampusu je zavedené připojení wifi a je také celý monitorován kamerami.

Ekonomická soběstačnost je klíčovým pravidlem této školy. Dobytek je chován v klimatizovaných stájích a stádo krav vyprodukuje za den 600 litrů mléka, které se používají pro potřebu školy. Díky použití vermikompostu se organický odpad (hnojivo) přemění na kompost, který neobsahuje žádné chemické látky a je použit až na 2 hektary ekologické zahrady. Na té se pěstuje zdravá bio zelenina, která pak tvoří součást studentského jídelníčku. Stroj na výrobu čapati, který stál 17 000 dolarů, zvládne udělat 6 000 placek róti za hodinu. Bioplynová elektrárna a systém solárních panelů ohřívajících vodu pomáhají produkovat energii a snižují nutné použití fosilních paliv. Pracovník ájurvédské kliniky Dhanvantari Ayushdhalaya neustále kontroluje zdravotní stav studentů. V gurukule se také nachází plně vybavená naturopatická nemocnice, která poskytuje služby i nemocným lidem zvenčí z každé sociální vrstvy.

Semináře probíhají v učebnách. Dilawara Singh, člen gurukulské správní rady, vysvětluje, jak se žáci učí sociálním službám: „Každou neděli žáci vyráží do okolních vesnic. Tam působí podobně jako zarytí bojovníci za lidská práva a naléhají na místní obyvatele, aby přestali dělat nemoudré věci. Přemlouvají je, aby přestali s alkoholismem a vražděním lidských zárodků ženského pohlaví.“ Tito vesničané jsou pozváni také do gurukuly, kde jim je poskytnut trénink, který jim pomůže vypořádat se se svými problémy. Tento trénink mnoha lidem z vesnice otevřel oči. Obyvatelé gurukuly jsou pyšní, že těmto lidem pomohli zásadně změnit jejich životní přístup.

Abhishek Arya, žák 12. ročníku, se svěřil: „V tomto zařízení se lidem dostává lásky a péče. Učitelé a správci školy se k nám chovají jako by byli naši vlastní rodiče. Doma jsem se nechoval dobře, ale nyní se můj život zásadně změnil. Vstávám každé ráno brzy ve 4 hodiny, cvičím jógu, poté následuje obřad (havana), akt očištění. Motivace a vedení poskytované ředitelem áčárjou Dev Vrat ji je pro mě nedocenitelné.

Prashish Arya, též student 12. ročníku, nám řekl: „Jsem 1 600 kilometrů daleko od domova. Gurukula je jako strom, pod kterým jsem již téměř pět let schovaný. Studium na této škole je pro mě jako pouť. Učitelé ovlivnili mou povahu i osobnost. Stáli při mně pokaždé, když jsem se potýkal s nějakým problémem.“

Se svou filozofií jednoduchého života, ale vysokého smýšlení, gurukula vštěpuje svým žákům posvátné myšlenky. „Pouze vzdělání prosyceno kulturou je schopné rozvinout v žácích kvality duchovní, dobré chování, sebekontrolu, lásku k národu, disciplínu a snášenlivost, říká Dev Vrat, který věří, že disciplinovaný a kontrolovaný život nezajišťuje pouze to, že poznáme sami sebe, ale pomáhá nám zároveň rozvíjet jedince i celou společnost.

Tirtho Banerjee

FOTO © Tirtho Banerjee


Kampus.
Trénink jízdy na koni posiluje charakter a hbitost.
Ředitel školy áčárja Dr. Dev Vrat.
Shromáždění studentů, kterého se zúčastnily i dívky z  Kanya gurukuly – chlapci oděni v žlutých barvách žijí odděleni a studují, aby se mohli stát pandity.