62 – 63

58 – 61

64 – 65

HISTORIE

Mystik Pythagoras

Poznejte řeckého mudrce, který učil o reinkarnaci, vegetariánství a mnohém dalším

P

​ythagoras je všeobecně považován za jednoho z nejdůležitějších představitelů západního myšlení. Pro hinduismus je obzvláště zajímavé, že jeho učení bylo v souladu s myšlením Dálného východu – zejména Indie. V tomto článku spisovatel o kosmologii a lektor hudby Peter Westbrook tato propojení dále rozvádí. On a John Strohmeier spolupracovali na knize Božská harmonie (Divine Harmony), titulu, který podrobně líčí fascinující příběh o životě a učení tohoto legendárního muže.

Zčásti mýtus, zčásti člověk – Pythagoras je považován za jednoho z otců západního myšlení. Razil cestu myšlenkám ve filozofii, hudbě, etice, matematice, politice, teologii a v dalších oborech.

Před mnoha stoletími žil velký učitel, který byl součástí starověkého rodu duchovních učitelů. Po celých téměř čtyřicet let cestoval a studoval pod dozorem mnohých mistrů. Posléze založil komunitu, kde prosazoval hloubavý vegetariánský životní styl, vyučoval tezi o reinkarnaci a trénoval své následovníky ve svatém učení zacíleném na sjednocení lidské duše s božstvem. Jeho životopisci mu přisuzovali zázračné schopnosti včetně nadání duševně vnímat nejhlubší součásti kosmického života. Byl to snad védský riši nebo indický mudrc? Ne – byl to Pythagoras ze Samu, Řek a jeden ze zakladatelů západních tradic.

Renesanční člověk

Dnes je Pythagoras nejčastěji připomínán v souvislosti s matematickou poučkou, kterou vyslovil, a to že „obsah čtverce sestrojeného nad přeponou pravoúhlého trojúhelníku je roven součtu obsahů čtverců nad jeho odvěsnami“. Avšak Pythagoras toho měl na svědomí trochu více než jen toto. Hrál stěžejní roli v přenosu moudrosti starověkých tradic do moderního světa. V té samé době stál zároveň v popředí myšlení celé západní kultury. Podle historika Daniela Boorstina jeho myšlenky, které uvedl do pohybu, byly mezi nejsilnějšími v celých moderních dějinách. Matematika, věda, filozofie, hudba – nic z toho by se nezformovalo natolik, jak se stalo v západním světě díky Pythagorovým objevům. Bylo by těžké porozumět historii bez ocenění myšlenek a vlivu tohoto vědce a filozofa.

Osobní život

Stejně jako u mnoha osobností z antiky, skutečnosti ohledně Pythagorova života jsou i zde útržkovité. A stejně jako o jeho současníkovi Buddhovi se o něm říká, že je jedním z těch lidí, o kterých toho ví dějiny jen málo, neboť jejich životy byly ihned přetvořeny do legendy. Nicméně dost raných spisovatelů nám zanechalo životopisné informace, z nichž jsme rekonstruovali jeho příběh v naší knize Božská harmonie – Život a učení Pythagora (Divine Harmony – The Life and Teachings of Pythagoras).

Pythagoras se narodil na řeckém ostrově Samos kolem r. 569 př. n. l. Zázračné okolnosti provázely jeho život od samého počátku. Jedna z pověstí má za to, že byl synem samotného Apollóna, helénského boha hudby a výuky, a jeho život byl předpovězen v Delfské věštírně. Jeho útlá léta byla strávena studováním ve všech centrech vědeckého a náboženského učení v Řecku a východním Středozemí. Nakonec uskutečnil cestu do Egypta, kde přes dvacet let zpracovával egyptské vědomosti o matematice, hudbě, lékařství a také jejich mystické nauky týkající se duše a fází jejího vývoje.

Pythagorův čas strávený v Egyptě skončil, jakmile byla země obsazena vojskem Perské říše a on byl vzat do zajetí v Babylóně. To se ukázalo být jako boží rána z milosti. Rozpoznáním jeho dovedností a ještě hlubšího učení a vnímavosti k novým myšlenkám ho jeden perský kněz (mág) vzal pod svá křídla a on se tak mohl stát studentem jejich stejně starobylé náboženské školy. Během této doby se stal předmětem jiných dalších vlivů a pravděpodobně podstoupil další cesty. Někteří spisovatelé právě věří, že dokonce dorazil až do Indie, ostatní připouštějí, že by mohl studovat a vstřebávat nějakým způsobem něco z védské filozofie starověké Indie, která byla v té době rovněž známa i v Persii. S velkou pravděpodobností před érou Alexandra Velikého existoval přímý kontakt mezi Indií a Řeckem. Vitsaxis G. Vassilis tvrdí ve své knize Platón a upanišady (Plato and the Upanishads), že představitelé literatury, vědy, filozofie a náboženství cestovali mezi těmito dvěma zeměmi pravidelně. Odkazuje na zprávy od Eusebia a Aristoxena, že probíhaly v Aténách jisté návštěvy indických mudrců a ti se setkávali s řeckými filozofy. Návštěva Indů v Aténách je také zmíněna ve fragmentu ohledně Aristotela, zachovaném v dopisech od Diogena Laertia, jednoho z Pythagorových životopisců.

Ztělesněná moudrost – Postava Pythagora na západní straně francouzské katedrály v Chartres.
Jeho cesta

Nejvýraznější vlivy na Pythagorovo myšlení lze spatřovat přímo v tom, co sám vyučoval. Učit začal až ve věku 56 let, když se vrátil ze svých cest a usadil se v Řecku. Původně se navrátil na ostrov Samos a zřídil tady školu, kde čelil velkému nátlaku, aby vstoupil do politiky. Jelikož ale dal přednost pokračovat ve vědeckém výzkumu, filozofické diskuzi a v osamocených úvahách, přemístil se do města Krotonu, což byla řecká osada v jižní Itálii. Zde založil filozofickou komunitu, která vešla ve známost jako Pythagorejské bratrstvo.

Říká se, že podstata učení, na níž byla tato komunita založena, byla vyjádřena v první přednášce učiněné jím těm, kdo se tam nashromáždili, okouzlení jeho věhlasem. Učil je tomu, že duše je nesmrtelná a že po smrti putuje dál do dalších živých těl. Řekl také, že všechny živoucí věci jsou si příbuzné a mohou být považovány za patřící do jedné velké rodiny. Předložil nová vysvětlení o bozích a duších, o nebeských sférách a o vší povaze obsažené v nebi a na zemi a rovněž o všech aspektech mezi viditelným a neviděným.

Kosmos

Z tohoto zevrubného pohledu vyvstávají všechny detaily pythagorejské filozofie. Ze samotné vize pochází ústřední myšlenka – kosmos –, slovo vytvořené Pythagorem. Jeho původní význam znamenal mnohem více než jen „vše, co existuje“. Řecký kořen slova nám rovněž poskytuje možnost užít ho ve významu „kosmetika“. Zahrnuje tedy krásu, zdobení a estetickou složku, které mají původ v prazákladním uspořádání, jež Pythagoras popisuje termínem „harmonie“ (harmonia), božském principu přinášejícímu pořádek do chaosu a nesouladu. Tento pořádek je vyjadřován také jako filia, tedy láska nebo přátelství. Pro Pythagora byla tato filia kosmickou silou, která vábí všechny přírodní živly do harmonické souvztažnosti. Pomáhá chránit a udržovat uspořádání planet při tom, jak se pohybují napříč nebesy, a povzbuzuje muže a ženy, když už jednou byly jejich duše očištěny, aby pomáhali jeden druhému. Pro pythagorejce byla největší láskou (filia) moudrost (sofia). Takto se Pythagoras stal prvním západním filozofem (filia + sofia).

Právě tak jako na způsob indické tradice Pythagoras vyučoval, že různé písně a techniky odpovídaly různým dobám a ročním obdobím. Například na jaře by se měl uspořádat rituál, ve kterém skupina učenců sedí v kroužku s hráčem na lyru usazeném vprostředku. Jakmile hráči na nástroje spustili melodii, ostatní měli začít zpívat společně ve spontánním stylu, z něhož měla píseň přejít do souzvuku a stvořit tak mocný pocit radosti. Tento rituál byl přetaven také pro použití jako léku na léčení různých chorob těla. Mnoho takových příhod bylo po generace předáváno a dokládají tak Pythagorův vliv prostřednictvím hudby.

Komunita

Pro členy z jeho bratrstva bylo nejušlechtilejším cílem moudrosti dosáhnout božskosti. Za tím účelem Pythagoras doporučoval vysoce disciplinovaný životní styl v láskyplné komunitě. Vstup do Pythagorovy komunity vyžadoval zdlouhavé a přísné zkoušení včetně pěti let ticha. Když už byli jednou studenti vpuštěni do vnitřního kroužku, byli vystaveni abstraktním oblastem studia uzpůsobeným pro obrácení pozornosti do niterných, univerzálních hodnot uvědomění sloužících k očištění duše.

Ačkoliv moderní věda sleduje svůj původ v Pythagorovi, s jeho mystickým učením se rozešla. Možná by věda znovu měla  přijmout názory tohoto západního rišiho.

Další ukázky z knihy Božská harmonie – Život a učení Pythagora (Divine Harmony – The Life and Teachings of Pythagoras) viz www.pythagoras-divineharmony.com.

John Strohmeier a Peter Westbrook