58 – 61

57

62 – 63

VÝSTAVY

Americká odysea indických imigrantů

Ve Smithsonově muzeu probíhá výstava, která se jako první věnuje výlučně Američanům indického původu a jejich vlivu na americkou kulturu

C

​o obsahuje zavazadlo imaginárního bezejmenného indického imigranta, který se přestěhuje do Spojených států? Možná staré svatební fotografie s ženichem, který má na hlavě turban, a nevěstou oblečenou v sárí; disk s hudbou k indickému filmu a sošku boha Ganéši.

„Vystavujeme také sošku Ganéši, která byla součástí panelu ukazujícího obsah kufru, který si imigranti v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech přinášeli s sebou,“ říká Dr. Masum Momayaová, kurátorka nové výstavy ve Smithsonově muzeu ve Washingtonu DC. „Ganéšu s sebou nepřinášeli pouze hinduisté, ale i ti, kteří vyznávali jiná náboženství, jako symbol odstraňovatele překážek.“ Momayaová sama je dcera indických imigrantů.

Stejně jako v chrámu, je vstup do výstavní síně lemován řadami bot, pantoflů a sandálů. Někteří návštěvníci sami od sebe automaticky zouvají boty, až si uvědomí, že i tohle je součást výstavy a ukazují tak východu typický respekt projevovaný před vstupem do chrámu nebo do něčího domova. Přes deset milionů návštěvníků, mnozí ani nemusí být Indové, si může užívat toto opravdu indické prostředí vytvořené ve Smithsonově muzeu. „Za Bollywoodem: Američané indického původu ovlivňují národ“ je první výstava představující komunitu Američanů indického původu, která navzdory malému počtu členů významně ovlivnila Spojené státy v mnoha směrech.

Záznam o prvních indických imigrantech, kteří přijeli do Ameriky, pochází z počátku osmnáctého století. Tito imigranti byli nazýváni „Hindoos“ bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Tyto statečné duše opustily pohodlí své kultury a domova, aby na moři dopluly do neznámého a ohromujícího nového světa. Do roku 1900 byli tito imigranti považováni za cizince, „nebělochy.“ Mezi lety 1940 a 1970 byla jejich rasa na všech formulářích označována jako „jiná“. V 1980 byli zařazeni do kategorie asijských Indů.

Dnes poprvé byly jejich neznámé příběhy dány dohromady díky této významné výstavě. Můžeme na ní vidět vzácné fotografie, veřejné programy a artefakty darované Smithsonově stálé sbírce, které dokumentují historii a úspěchy těchto imigrantů. Výstava bude otevřená jeden rok v budově Smithsonova muzea přírodní historie a poté bude pět let putovat po Státech až do roku 2020.

„Příběh Američanů indického původu bychom měli odvyprávět celý,“ říká Dr. Konrad Ng, ředitel muzea. „Tato výstava oslavuje komunitu, která ztělesňuje amerického ducha.“

Na vznik tohoto projektu bylo vybráno přes milion dolarů, které převážně věnovala indická komunita. Mezi hlavními „šafránovými sponzory“ (každý z nich daroval 100 000 dolarů) byli Rick a Sadhana Downovi, HR Shah, Kanu a Dakshu Shahovi a TV Asia. Několik dalších význačných Američanů indického původu, organizací a technologických společností darovalo různé částky. Sponzoři byli pozváni na slavnostní večerní otevření výstavy, kterého se zúčastnili spolu se zástupci Smithsonova institutu, Dr. Konradem Ngem (švagr prezidenta Baracka Obamy), kongresmanem Ami Beraem, hercem Madhur Jaffrey a umělci, atlety a spisovateli, kteří se podíleli na vzniku výstavy. Později se přidali k 450 hostům slavnostní otevírací recepce konající se ve velkolepém prostředí rotundy Národního muzea, ve které náležitě trůnila socha slona v životní velikosti.

Rámec výstavy

Výstava „Za Bollywoodem“ se snaží zobrazit příběh Američanů indického původu prostřednictvím jejich migrace, příběhů o úspěchu, jídla, hudby, kinematografie a umění. Jméno výstavy nejde dohromady s tématem migrace, Bollywood je nedávno vytvořený pojem v oblasti Mumbaje, ale přesto je sbírka bohatá a popisuje historii prvních imigrantů z celé Indie.

„Myslím, že výstava přichází v pravý čas a je důležitá. Imigrace tvoří jednu z částí jádra amerických dějin, Amerika je zemí imigrantů, ale stále se ještě objevují silné názory, že jsme cizinci a někdo zvenčí,“ říká Momayaová. „Naše dějiny ukazují, jak nesprávný je tento názor. Byli jsme tu již v roce 1790, jen 14 let po tom, co byl tento stát založen. Naše ruce pomáhaly stavět železnici a obdělávat půdu zdejších farem. Už před pěti generacemi naši předci založili obchody a podniky, které ještě dnes fungují.“

Na výstavě jsou ke zhlédnutí vzácné fotografie indických imigrantů pracujících na stavbě železnice v roce 1906 a fotografie indických migrantů pracujících na farmě v Kalifornii. I dnes 95 % farmářů v Yuba City vyznává sikhismus.

Návštěvníci se také dozvědí pár legračních, neobvyklých informací: První indická restaurace otevřená v Americe zřejmě byla Taj Mahal Hindu Restaurant z roku 1921, která se nachází na newyorské 42. ulici a nabízí perská a indická jídla. První indická kuchařka vyšla v Americe v roce 1940 a jmenovala se Unique Hindu Recipes. V roce 1969 v New Yorku Vijay Bhatt založil restauraci Shalimar, která nabízela indické pokrmy Newyorčanům jakékoli etnické příslušnosti. Bhatt také přesvědčil společnost Weight Watchers, aby zahrnula do své nabídky i indická jídla.

Mezi artefakty ze života Indů najdeme historický volební plakát Dalipa Singh Saunda, prvního amerického kongresmana indického původu; Vinod Dhamův původní mikročip 80386 vyvinutý Intelem v roce 1985 (předchůdce čipu Pentium); a lékařskou brašnu, kterou nosil Dr. Abraham Verghese, maloměstský lékař, na americkém venkově během krize spojené s nemocí AIDS. Výstava se věnuje i šampionům soutěže „hláskující včelka“ (spelling-bee) a ponechává prostor dětem, které si mohou vzít do ruky mikrofon a pokusit se hláskovat obtížné slovo.

Panel věnovaný současným americkým umělcům indického původu zahrnuje sbírku fotografií Annu Matthewové nazvanou „Indián z Indie,“ ve které fotografka staví vedle sebe své vlastní portréty a dřívější fotografie amerických Indiánů. Matthewová objevuje podobnosti mezi fotografiemi Indiánů a koloniálním stylem britských fotografů pracujících v Indii.

Vliv na americkou mainstreamovou kulturu

Celá migrace je o znovuobjevení a znovustvoření. Indové, kterých je dnes v Americe 3,5 milionu, velmi ovlivnili americkou společnost: víc než jeden Ind z deseti žijící v Americe je doktor, zubař, zdravotní sestra nebo fyzioterapeut; 30 % newyorských taxikářů má indický původ a polovinu motelů ve Spojených státech vlastní indičtí imigranti.

Většina imigrantů z Indie jsou hinduisté a jejich vliv se promítl do všech stránek života. Za mnoho chrámů po celé Americe, mnoho indických obchodů s potravinami a současnou oblíbenost vegetariánství jistě vděčíme hinduistickým imigrantům. Protože většina Indů na výstavě jsou hinduisté, zeptala jsem se Momayaové, jestli by na výstavě nemělo být víc příspěvků o krásných hinduistických chrámech postavených na území Spojených států. „Bylo pro nás důležité vyzdvihnout skvělé architektonické prvky, kterými přispěli Američané indického původu vyznávající jakoukoli víru, včetně té hinduistické, k architektuře Spojených států, například stavbou velkolepých chrámů, ale v tomto omezeném prostoru jsme nemohli zabřednout v tomto tématu do hloubky,“ odpověděla Momayaová. „Jak víte, celý příběh Američanů indického původu je rozsáhlý a bylo by třeba mít k dispozici prostor o ploše 500 m2.

Momayaová řekla, že výzkum se zaměřoval hlavně na to, jak byly náboženské tradice indickými imigranty přeneseny do Spojených států a jak byly poté praktikovány, což přispělo k náboženskému pluralismu, který je pro Spojené státy příznačný od jejich založení. Takže se výstava věnuje filozofiím, které lidé sdíleli a které se staly jedním ze základů kultury. Zvyky spojené s modlitbami a uctíváním bohů jsou dnes součástí amerického náboženského i každodenního života spolu s náboženskými stavbami jako jsou chrámy, mešity, kostely a synagogy.

Abychom zdůraznili indického ducha pluralismu, připravili jsme video, které přistupuje ke všem náboženstvím rovnocenně. Popisek na zdi návštěvníkům vysvětluje: „V roce 1893 tři duchovní učitelé – Virchand Gandhi (džinismus), Anagarika Dharmapala (buddhismus) a Vivekananda (hinduismus) pokračovali v tradici amerických zakládajících principů náboženské svobody a plurality tak, že se podělili o svou filozofii ve Světovém parlamentu náboženství v Chicagu (World Parliament of Religions in Chicago).

Vedanta Society, budova z 1905. Webster Street, San Francisco.

„Dnes mezi Američany indického původu najdeme buddhisty, křesťany, židy, džinisty, hinduisty, muslimy, sikhy a zoroastriány, ale také ateisty a agnostiky. Typický americký den tedy může poskytnout pohled na muslimského zaměstnance vykonávajícího během své polední pauzy namáz, jednu z pěti každodenních modliteb, nebo na džinistu, který mívá v práci spíše ranní směny, aby pak mohl držet čauvihár, tradiční půst po západu slunce.

Amerika také vypadá jinak díky své pluralitě. Není žádné překvapení, že v americkém městě najdete budovy jako déhrasár (džinismus), gurudvára (sikhové), masdžid (muslimové) nebo mandir (hinduisté). V těchto domech, kde jsou uctíváni bohové, se Američané indického původu shromažďují, rozjímají, modlí se a předávají svá náboženství a tradice svým potomkům.“

Výstava také vyzdvihuje Indy, kteří vlastní hotely a motely. Mnozí z nich jsou z Gudžarátu a svou hinduistickou víru a vegetariánství přinesli také do svých motelů. Imitace motelové vstupní haly nám umožňuje nahlédnout do života indického vlastníka motelu: Před recepcí, kde úřaduje manažer motelu, vše poukazuje na mainstreamovou západní kulturu, ale za ní se nachází místnost s menší svatyní hinduistických bohů. Série fotografií z projektu The Arch Motel Project Chiraaga Bhakty a Marka Hewka zobrazuje život a práci indických majitelů motelů.

Bhakta píše: „Tato série byla inspirována prvním podnikatelským krokem mých rodičů v Americe – mým prvním domovem, motelem The Arch Motel v New Jersey. Motel se brzy stal centrem mé velké rodiny, která pochází z farmářských vesnic v Gudžarátu. Během svého dlouhého pobytu v „Arše“ si zvykli na americké prostředí a naučili se základní věci, které potřebují k vedení vlastních motelů.“ V roce 2006 vytvořil Bhakta tým s fotografem Markem Hewkem, aby společně fotografovali motely po celé Americe, které jsou provozovány indickými imigranty. Fotografie jsou součástí série, která se stále rozrůstá, a zachycují dualitu dvou kultur v osobitém maloměstském prostředí.

Mnoho prostoru je věnováno také józe, nejdůležitějšímu příspěvku Indů k americké kultuře. Tato část výstavy se zaměřuje na historii jógy a odlišné druhy a školy jógy v Americe. Popisek na zdi vysvětluje: „Duchovní učitel Vivekananda tuto filozofii představil poprvé v Americe v roce 1893. O mnoho let později v období bouřlivých šedesátých let 20. století sehrála důležitou roli při přijímání východní duchovnosti a odmítání západního materialismu. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla jóga součástí národního nadšení pro cvičení a touhy po „zahřátí svalů!“

Pár fotografií ukazuje vzestup jógy v Americe, je mezi nimi i fotografie Vivekanandy a jeho hostů ve škole Green Acre v Eliotu ve státě Maine, která byla pořízena kolem roku 1894. Tato škola je místem, kam lidé chodí studovat světová náboženství, byla první zastávkou Vivekanandy na jeho cestě, při které se snažil západu představit hinduismus a jógu. Na další fotografii je mistr jógy svámí Satchidananda na woodstockém festivalu hudby a umění, který se konal v Bethelu ve státě New York v roce 1969. Satchidananda později založil Yogaville, středisko jógy v Buckinghamu ve Virginii. Fotografie děti cvičících jógu na White House Easter Egg Roll z roku 2009 ukazuje, jak jóga pronikla do amerického života.

Co chybí?

I když výstava zahrnuje opravdu hodně, dostalo se jí od návštěvníků a kritiků smíšených recenzí. Zdokumentovat několik staletí života pulzující komunity je obtížný úkol. Možná by bylo třeba dalších 500 m2, abychom mohli vystavit víc a méně říkat. Větší obrazy, možná makety tržnice Little India nebo velkoplošné nástěnné obrazy ze svátečních oslav, by lépe vypovídaly o vitalitě a energii indické kultury v Americe.

Velký jídelní stůl je sice prostřen nerezovými thali, kořenkami a talíři Corelle, které znají všichni imigranti, ale stále vypadá prázdně. Nástěnné fotografie lahodně vypadajících indických pokrmů by mohly mít větší účinek a tento prostor mohl být využit k vystavení modelů indických chrámů, mešit a gurudvár.

Zobrazení náboženství, jídla a obřadů by bylo výzvou i v daleko větších prostorách. „Všechna tato témata mohou být předmětem zájmu mnohých muzeí a bylo tedy náročné zobrazit tolik témat v galerii, která nabízí prostory o velikosti pouhých 500 m2,“ říká Momayaová. „Proto jsme se zaměřili pouze na to, jak indické náboženství a jídlo ovlivnily americký náboženský život a kulinářství, a nechtěli jsme připravit vyčerpávající výstavu věnující se těmto dvěma tématům.“

Mnoho důležitých jmen z oblasti umění, politiky a obchodu není na výstavě zmíněno. Část výstavy věnovaná „průkopníkům“ a lidem, kteří dosáhli úspěchu, zapomněla na Salmana Rushdieho, Jhumpu Lahiriho, Anitu a Kirana Desaie, Amitva Ghoshe, Zakira Husaina, Norah Jones nebo Deepaka Chopru a politické lídry jako například Bobby Jindala a Nikki Haleyovou a akademiky Nitina Nohriu, děkana Harvardské obchodní školy.

Mladí začínající američtí umělci a hudebníci indického původu jsou na výstavě dobře prezentováni, ale Dr. Mahinder Tak, přední osobnost komunity indických přistěhovalců a sběratel umění, z Washingtonu litoval, že nebyli zmíněni umělci jako Zarina Hashmi, Natvar Bhavsar a Anil Revri.

„Cílem výstavy Za Bollywoodem je podělit se o náš výzkum, rozdmýchat příběhy a hovory o tom, jak indičtí imigranti a Američané indického původu mnoha odlišnými způsoby zasáhli do americké historie,“ vysvětluje Momayaová. „Protože mnoho návštěvníků výstavy jsou děti, chci, aby odcházely s tím, že vědí, odkud pochází naše komunita. A doufám, že se stejným pocitem budou odcházet i jejich rodiče. Také bych chtěla, abychom my, děti indických imigrantů, pocítili, že někam náležíme a že se nemusíme vzdát svého původu, abychom zapadli mezi ostatní.“

Silnou stránkou výstavy jsou fotografie. U několika panelů jsou návštěvníci vyzváni, aby se podělili i o své vlastní fotografie a vložili je na určenou webovou stránku nebo na náš sociální mediální kanál. Až bude výstava putovat do různých měst, tamní komunity budou mít možnost obohatit sbírku o další příběhy, artefakty, fotografie a další umělecké předměty, které pro ně mají nějaký význam.

Výstava se tedy nadále vyvíjí a návštěvníci do ní vnášejí vlastní myšlenky a přání. Je to první expozice věnovaná Američanům indického původu, jejichž příběh stále pokračuje. Momayaová vyrostla v Iowě a byla jediným dítětem tmavé pleti ve třídě. „Nejvíce mě pochválil můj otec hned první den po otevření výstavy. Moji rodiče v galerii strávili celé odpoledne. Já jsem byla v kanceláři a odpovídala na emaily, když v tom mi můj otec zavolal a řekl, že jsem prokázala čest jejich zkušenostem a tolika lidem, kteří přišli před nebo současně s nimi do Spojených států. Nemohl dokončit větu, protože se mu do očí draly slzy a tím mě samozřejmě dojal také.“

Američané indického původu mohou být hrdí na tuto průkopnickou výstavu v národním muzeu, která zdůrazňuje naše přispění k americké kultuře a díky které nakonec i my „máme své místo u stolu.“

Lavina Melwani

Lavina Melwani je newyorská novinářka, která publikuje články o umění na www.lassiwithlavina.com.

FOTO © Donald E. Hurlbert, Smithsonian, Lavina Melwani, Northern California Vedanta Society.