28

26 – 27

29

Rišikéšské ášramy: Ášram Swamiho Dayanandy

Knihovna v ášramu Swamiho Dayanandy.
Šivův chrám v ášramu Swamiho Dayanandy.

Á

​šram Swamiho Dayanandy (č. 30) se nachází v oblasti Sheesham Jhadi, v neočekávané směsici obytných domů a ášramů. Tento ášram, jehož celková plocha je 1,2 hektarů, byl založen v šedesátých letech dvacátého století Swamim Dayanandou, slavným učitelem védánty, který založil také Arsha Vidya Gurukulam v Coimbatore a v Saylorsburgu v Pensylvánii. Toto středně velké zařízení se 160 pokoji k dispozici se zaměřuje spíše na výuku než na poskytování ubytování poutníkům. Stejně jako do Kailas ášramu se sem chodí hodně lidí učit a nemusí být nutně spojeni se sampradájou. Výuka je vedena spíše v angličtině a ne v hindštině jako v Kailas ášramu. Permanentně zde bydlí 10 až 12 sannjásinů, z toho dva nebo tři učí a zbytek vykonává vlastní sádhanu. Padesát najatých pracovníků se stará o chod ášramu a o jeho údržbu.

V ášramu se pořádají také výukové programy dalších svámíů, kteří mohou přijít společně s dvěma nebo třemi studenty. Během naší návštěvy bydlela v ášramu skupina vedená Radha Krishnou ze Světového centra komunitních služeb (World Community Service Center, WCSC), organizace založené Vethathiri Maharishim z Čennaje, která je neodmyslitelně spjatá se Swamim Dayanandou.

Jeden účastník tohoto programu, sociální pracovník Yamuna Rani z Čennaje nám sdělil své pocity: „Když jsem tady, dostává se mi obrovského klidu. Každý den chodím k řece a sedím na jejím břehu a ráno a večer medituji. Cítím se tak duševně povznesený, že se mi nechce odjet. Tady žiju naprosto bez stresu. Neobtěžuje mě žádná myšlenka na můj domov nebo rodinu. Zde v Rišikéši se naprosto změnil můj spánek, najednou spím dobře a tvrdě. Doma jsem nespal dobře, i když jsem si vzal několik prášků na spaní.“

Podle Swamiho Shantatmanandy Saraswatiho, áčárji bydlícího v ášramu a žáka Swamiho Dayanandy, v ášramu žije 30 studentů, který tu rok studují védántu. Většině těchto studentů je mezi 30 a 55 lety, pár studentům je dokonce méně než 30. „Učíme védántu od úplných základů,“ vysvětlil. „Pak se dostáváme na složitější úroveň a diskutujeme o myšlenkách Ádi Šankary a našeho vlastního gurua. Při těchto diskuzích jsme velmi soustředěni a nenecháme se ničím vyrušit.“

Svámí vysvětlil, že když vyučují jógu nebo meditaci, zaměřují se hlavně na védántu. V ášramu je chrám boha Šivy, kde probíhají bohoslužby podle jihoindického způsobu, pak je v něm také škola s 450 žáky a dobročinná lékárna. „Rišikéš je vlastně místo vědění“ řekl nám Swami Shantatmananda. „Není to poutní místo, ale místo sádhuů a brahmačarjů, kam přicházejí vykonat svou sádhanu a získat znalosti.“ Také si stěžoval, že počet turistů v oblasti se zvýšil a sádhuové nyní touží po klidu a míru, který byl dříve ve městě. „Dnes je město plné davů lidí. Když chce sádhu jít k Ram Jhule, aby si zde dopřál posvátnou koupel, musí si to desetkrát rozmyslet a pozorovat, kolik je na místě lidí před tím, než začne se svou koupelí. Nemůžeme vrátit minulost, ale aspoň city a emoce místních lidí by měly být respektovány. Celá kultura naší země je podpírána místními sádhuy.

Rajiv Malik

FOTO © Dev Raj Agarwal