15

14

16

Mystik Púndisvámí

B

​ěhem pouti do Indie v roce 1969 dva redaktoři časopisu Hinduism Today navštívili obydlí Púndisvámího, askety žijícího na okraji cesty. Púndisvámí všechny pozdravil, všem požehnal a snědl vše, co mu lidé darovali. Nikdy nevstal, což byla součást jeho disciplíny, která způsobila úplnou atrofii jeho nohou. Seděl na prosté podložce, zdálo se, že jeho oči obsahovaly celý kosmos, bílé vlasy měl spletené a sepnuté na temeni hlavy kytkou, kterou vzdává holt svému sociálnímu původu. Dojat mužovým smutkem se jeden z redaktorů starce zeptal: „Svámí, proč jste tolik let strávil na tomto místě a nerozhodl se přestěhovat?“ Světec na něho upřel pohled a jemným hlasem odvětil: „Má mysl je pohlcena Bohem, nemám kam jít.“ Podle článku v časopise Saipatham vydaného v roce 1988 byl Šrí Púndisvámí zahlédnut poprvé v roce 1935 ve vesnici jménem Kalasapakkam, nacházející se v jihoindickém státě Tamilnádu. Nejprve ho lidé zavrhli jako dalšího blázna, ale zázrak jim ukázal, že byl něčím daleko větším. Jednou svámí meditoval v korytě řeky, když v tom se přihnala blesková povodeň. Všichni, kteří ho tam viděli sedět, si byli jistí, že ho voda strhne a utopí se. Když voda opadla, vesničané běželi na místo, kde naposledy viděli svámího a s úžasem zjistili, že je naživu a že je až po krk zasypán pískem. Vyhrabali ho a on klidně odkráčel, jako by se nestalo nic zvláštního.

Mystik Púndisvámí (Poondiswami).

Domácí svatyně

D

​omov každého hinduisty je soustředěn kolem domácí svatyně, samostatného pokoje, ve kterém se udržuje chrámová atmosféra a ve kterém hinduisté vykonávají púdžu, sádhanu, čtou svaté texty, meditují a zpívají bhadžany a dělají džapu. V tomto pokoji člověk vždy cítí boží přítomnost a k bohu se tam hinduisté obrací hlavně ráno a večer před jídlem, které bohu nabízí jako oběť před tím, než se o něj sami podělí.

Podle zvyku uctívání začíná za úsvitu prostým projevem oddanosti novému dni. Před vykonáním púdži bychom se měli pečlivě vykoupat, vypláchnout si ústa a obléct si čisté oblečení. Při této přípravě můžeme zpívat náboženské písně, mantry nebo jména bohů, potichu nebo nahlas, a měli bychom se snažit zcela se odpoutat od světských záležitostí. Pak nabídneme bohům naši oběť. Pokud se blíží čas jídla, jíme vždy až po dokončení púdži. Naše uctívání bohů má smysl a je účinné pouze tehdy, když mu věnujeme dostatečně času a energie. I když jsou vnější faktory našeho uctívání také důležité, právě naše vnitřní pocity a myšlenky, láska a oddanost je ten největší dar, který můžeme bohům nabídnout.

Při ranní púdže také můžeme opakovat Gájatrí nebo jiné mantry, které následují sádhany určené naším guruem. Způsob domácího uctívání, átmártha púdžá, je prostý: obracíme se na bohy a nabízíme jim oběti. Po závěrečném darování světla neboli áratí je prosíme, aby nám, naší rodině a všem oddaným věřícím darovali svou milost. Večerní pobožnost se skládá z jednoduché áratí, bhadžan a čtení ze svatých textů, které člověka vynesou během spánku do nebeských výšin. To potvrzují i ágamická díla: „Uctívání člověkem zvoleného lingamu v jeho vlastním domově, které mu zaručuje boží ochranu, se nazývá átmártha púdžá.“



FOTO © poondiswami.com, indusladies.com.