10 – 11

9

12

NÁZORY VYDAVATELE

Nenásilí: Nejdůležitější ctnost

Víra v zákon karmy a přijetí božské podstaty všech bytostí jsou dva pilíře ahimsy – soucitné vlastnosti neubližovat

D

​održování nenásilí je první a nejdůležitější zásada každého hinduisty. V sanskrtu se tato ctnost nazývá ahimsá. Mahábhárata opěvuje její důležitost a říká: „Ahimsá je nejvyšší dharma. Je to nejvyšší očista, nejvyšší pravda, ze které celá dharma pochází.“ Výbornou definici můžeme najít také v Šándilja-upanišadu: „Ahimsá znamená nikdy nezpůsobit bolest žádné žijící bytosti prostřednictvím pohnutek naší mysli, slov nebo těla.“ Povšimněte si trojí povahy nenásilí. Nejedná se pouze o naše činy, ale také o naše slova a dokonce i myšlenky.

Satguru Bodhinatha Veylanswami, autor článku.

Je pravidlo nenásilí platné za všech okolností? Můj gurudéva, Sivaya Subramuniyaswami, odpověděl na tuto otázku tím, že uvedl pár „politováníhodných výjimek.“ První výjimka se týká extrémních podmínek, například když jsme vystaveni bezprostřednímu nebezpečí, a v takovém případě jedinci mohou zranit nebo dokonce zabít, aby ochránili život svůj nebo život někoho jiného. Další výjimku mají členové policejních nebo vojenských sil. Avšak i tito jedinci by měli použít násilí, jen pokud je to bezpodmínečně nutné. Oddělení losangeleské policie má například pravidlo, které nazývá minimální použití síly, což je v souladu s hinduistickým pohledem na věc. „Policie by měla použít fyzickou sílu pouze v takové míře, aby zajistila dodržování zákona nebo nastolila pořádek, když už metody přesvědčování, rady nebo varování nestačí na to, aby jimi policie dosáhla svého záměru; policie by tedy měla použít pouze rozumné množství fyzického násilí, které je za dané situace nutné k tomu, aby dosáhla svého záměru.“

Obvyklým opodstatněním užití násilí je odplata za zranění provedená vám, členům vaší rodiny, vašemu náboženství nebo národu. Na světě je tolik lidí, kteří věří, že v těchto případech je vaší jedinou povinností pomstít se. Tomuto druhu mentality se běžně říká „oko za oko.“ Hinduismus však tuto myšlenku nepodporuje. Ve skutečnosti se náš nejstarší posvátný text, Rg-véda, staví proti tomuto názoru: „Neoplácejte úder úderem, nevracejte kletbu klením, ani nebuďte zlí v důsledku reakce na přízemní triky. Místo toho rozdávejte požehnání.“

Spíše než odplatu hinduisté dávají přednost už zavedeným postupům své společnosti, která se vždy snaží sjednat nápravu. Vezměme si jako příklad obyčejnou zápletku filmu. Někdo střílí a zabije vašeho bratra při loupežném přepadení a celý zbytek filmu pojednává o tom, jak honíte toho zloděje, zastřelíte ho, abyste ho potrestali a srovnali si s ním účty. Co se pak stane v dalším životě, jako následek? Určitě se budete potýkat s negativní karmou za pomstu zavražděním. Možná se stane další loupež, při níž budete zabiti vy. Je lepší nechat policii, aby se postarala o dopadení zloděje. Každý policista složil přísahu, že bude dohlížet na dodržování zákonů, a tudíž nevytváří negativní karmu, pokud je při dopadení zločince nucen zranit ho.

Co se týká ranění druhých slovy, mluvit s lidmi neurvale, křičet na ně je samozřejmě také určitý projev násilí a měli bychom se mu vyvarovat. Navíc můžeme ještě nepřímo ranit druhé slovy, pokud si z nich děláme legraci, škádlíme je a pomlouváme. Jak poznáme, zda mluvíme s ostatními laskavě, či zda je svými slovy zraňujeme? Musíme uvažovat o čtyřech věcech – zda to, co říkáme, je pravdivé, laskavé, nápomocné a nezbytné. Pokud dodržíte tyto čtyři zásady, vaše slova rozhodně nikoho neraní.

Možná si říkáte, jak mohou pomluvy někoho ranit, když osoba, které se pomluvy týkají, není obvykle přítomna. Tato osoba sice neslyší kritiku vůči její osobě, ale cítí určitou negativní sílu, kterou pomluvy vytváří. To samé platí o kritických soudech, které ani nevyřkneme. Tyto dva způsoby verbálního útoku jsou tou nejsnadnější cestou, jak někoho ranit. Můj guru to popsal velice zajímavě: „Když se někoho snažíme očernit, verbálně nebo mentálně, tak, že se někoho snažíme pomluvit za to, co se děje v jeho životě, tak mu ubližujeme. Bráníme mu v úspěchu, a kvůli nám se možná cítí špatně na místě, kde žije. Pomlouvaný člověk vycítí naši zášť vůči jeho osobě.“

Když se znovu podíváme na definici ahimsyŠándilja-upanišadu, povšimneme si fráze „nepůsobit bolest ostatním živým bytostem.“ To znamená, že ahimsá se nevztahuje pouze na lidské bytosti, ale zahrnuje také zvířata, hmyz a rostliny. Verš z Jadžur-védy mluví přesně o této myšlence: „Nesmíš použít bohem stvořené tělo na to, abys zabil jiné božské stvoření, ať už je to člověk, zvíře nebo jiné stvoření.“

Jedním ze způsobů, jak hinduisté ctí toto pravidlo, je jejich vegetariánství. Tirukkural, důležitý starodávný posvátný text o morálce, obsahuje celou kapitolu o vegetariánství, která se jmenuje „Zřekněme se požívání masa.“ V textu je řečeno, že vegetariánství je cesta pro hloubavé duše, které si uvědomily, že maso je odřezaná část těla jiného stvoření a že naše zřeknutí se tohoto pokrmu je projevem, který má hodnotu větší než tisíc ghí obětí při védských ohňových obřadech.

Tento nenásilný přístup ke všemu živému se vztahuje i na hmyz. Místo toho, že bezmyšlenkovitě zabijeme hmyz, s kterým se často setkáváme v naší domácnosti, zabraňme mu, aby se do domu mohl vůbec dostat. To samé platí o hmyzu a dravcích na zahradě. Místo toho, abychom je zabili, snažme se je ze zahrady přirozeně dostat pryč. Politováníhodnou výjimku tvoří pouze dravci, hmyz, bakterie a podobně, kdy přinášejí nemoci a ohrožují zdraví nebo bezpečí lidí nebo jejich zvířat. Tato stvoření mohou být zahubena.

Politováníhodné výjimky: I když je nenásilí jedna z hlavních zásad hinduistů, v několika případech je povoleno násilí použít. Na obrázku generál velí vojsku, jehož povinností je bojovat, což se neobejde bez poranění druhých.

Základ ahimsy tvoří dva filozofické principy. Prvním je zákon karmy. Být si vědom toho, že když zraníme druhého, nám bude v budoucnu také ublíženo, je silná motivace k zřeknutí se násilí. Kapitola v Tirukkuralu nazývající se „Vyhýbejme se ubližování druhým“ nabízí k tématu toto zamyšlení: „Pokud ráno někomu způsobíme trápení, bez pozvání se i k nám dostaví odpoledne bolest.“

Druhým základním principem ahimsy je vnímání boží záře vyzařující ze všech věcí, bytostí a lidí. Když v někom vidíme boží bytost, přirozeně ho nechceme ranit. Zbožní hinduisté dokonce vidí světlo boží i v lidech, kteří se chovají špatně, například ve zločincích a teroristech, a tudíž nechtějí ublížit ani jim. Skvělý příklad takového jednání jsme mohli v roce 2002 vidět na Bali, kde teroristé odpálili bombu v baru, při čemž zahynulo přes 200 lidí. Hinduisté žijící na Bali sloužili obřad, při kterém prosili za odpuštění pro pachatele tohoto činu.

Měli bychom se chránit před západním pohledem na tuto věc, který říká, že někteří lidé jsou od přírody zlí, jsou naši nepřátelé, a tudíž je v pořádku, že se k nim chováme nelidsky. Zákon karmy však nerozlišuje mezi zraněním nepřítele a zraněním přítele. To potvrzuje i Tirukkural: „Ubližovat druhým, včetně našich nepřátel, kteří bezdůvodně ublížili nám, nutně přináší neustálé utrpení.“

Kromě těchto dvou filozofických principů v Tirukkuralu nalezneme ještě další dva důvody k nenásilnému jednání. Tím prvním je jednoduše to, jak by se měli chovat ušlechtilí lidé: „Ti, kteří si chtějí zachovat čisté srdce, nikdy neubližují druhým, i když jím samým bylo nenávistně ublíženo.“ Tím druhým důvodem je to, že našim nenásilným jednáním vůči trýzniteli v něm vzbuzujeme pocit, že by se měl chovat jinak a přestat ubližovat. To je dobře vyjádřeno v Tirukkuralu: Pokud oplácíte vám uštědřené zranění laskavostí a na oboje zapomenete, ti, kteří vám ublížili, budou potrestáni svou vlastní hanbou.“

Nedostatek soucitu nám bude bránit v praktikování ahimsy. Pokud jsme převážně zaměřeni na sebe a zapomínáme na city druhých, můžeme někomu ublížit i bez našeho vědomí. Tady je několik návrhů, jak můžeme prohloubit naši schopnost empatie. Jednoduchým způsobem je začít se starat o zvířata. To pomáhá hlavně, když chceme naučit naše děti soucítit s druhými. Ty se učí porozumět potřebám zvířat a také jak se o ně starat, aniž by je zbytečně otravovaly nebo zranily.

Další způsob, jak zvýšit naši schopnost empatie, je zahradničení a pěstování rostlin. Aby rostlina přežila, musíme znát její potřeby a podle toho se o ni náležitě starat. Nemůžeme umístit květinu, která má ráda sluneční světlo, do stínu, a čekat, že se jí bude dobře dařit. Nemůžeme přelít rostlinu, která vyžaduje pouze malé množství vody, a očekávat, že bude spokojeně růst. Péče o rostliny a zvířata nás připravuje na péči o druhé lidi.

Třetí způsob, jak zvýšit naši schopnost empatie, je spojen s omezením času stráveného na počítači hraním počítačových her. Bohužel dnes mnoho dětí vyrůstá o samotě a tráví spoustu času u počítače, na kterém hrají často násilné videohry. To může zpomalit jejich normální emoční růst a vývoj sociálních dovedností. Mohou se soucitu zcela odcizit a trpět nedostatkem zdravého soucítění s pocity druhých. Tyto děti potřebují vyrovnanou výchovu, na počítači by měly trávit pouze omezené množství času, které by bylo vyváženo zdravou interakcí s ostatními členy rodiny, s kamarády a s ostatními lidmi.

Na závěr chci uvést citát od svého gurua, který krásně shrnuje ideály nenásilí a empatie: „Buďte soucitní, bojujte proti bezohledným, krutým a necitelným pocitům vůči druhým. Za vším hledejte Boha. Chovejte se laskavě k lidem, zvířatům, rostlinám i samotné Zemi. Odpusťte těm, kteří se omlouvají a opravdu litují svých činů. Pěstujte v sobě soucit s potřebami a trápením druhých. Ctěte a pomáhejte těm, kteří jsou slabí, chudí, staří nebo nemocní. Bojujte proti domácímu násilí a ostatním krutostem.“

Satguru Bodhinatha Veylanswami

Satguru Bodhinatha Veylanswami jen hlavou kláštera Kauai’s Hindu Monastery. Dohlíží nad vydáváním Hin­duism Today.

Kresba © S. Rajam.