64 – 65

62 – 63

66

MLÁDEŽ

Cesta začíná

Jak návštěva chrámu jako kouzlem změnila dvanáctiletou dívku, která se styděla za to, že je hinduistka, a která je nyní na svou víru zcela upřímně hrdá.

N

​ení lehké být hinduistka, zvlášť když je vám dvanáct a žijete v Texasu. Ještě těžší je být hinduistka, nechodit do školy a učit se doma. A ještě horší než toto je být hinduistka mezi všemi vašimi kamarády, kteří se také učí doma a jsou pevně věřící křesťané. Představte si: mezi stovkami křesťanských dětí se světlou barvou kůže vyčnívám jako palec v sádře a to jen kvůli tomu, že jsem hinduistka s čokoládovým odstínem kůže. Lidé říkají: „být odlišná je přece úžasné.“ No, ne zrovna v mém případě. Vždycky jsem se styděla za to, že jsem hinduistka. Ano, takhle jsem se vyjadřovala, přiznávám. Myslela jsem si, že se mi mí přátelé budou smát, když jim řeknu, že jsem se narodila jako hinduistka. Jako žák studující doma obklopený kamarády křesťany, jsem se jako hinduistka necítila dobře a chovala jsem se ke svému náboženství nevděčně. Byla jsem dítě, které nezapadalo mezi ostatní.

Neustále jsem zápasila s tím, že jsem hinduistka, která vyrůstá v Americe. Spíše se nechávám ostatními vést, nejsem vůdčí typ. Takoví jsou i někteří moji hinduističtí kamarádi. Mí rodiče, kteří vyrůstali v Malajsii, to měli lehké. Maminka mi řekla, že když jsem byla malá a bylo mi kolem čtyř nebo pěti let, pořád jsem chtěla světlejší barvu kůže, blonďaté vlasy, modré oči a americké jméno, abych zapadla mezi své kamarády.

Autorka článku.

Hinduismus pro mě byl vždy matoucí. Tolik bohů a s mnoha rukama, tolik svátků a jmen. Jak má dvanáctiletá dívka tomu všemu rozumět? Jak to mám vše vůbec začít vysvětlovat svým kamarádům? Představte si, že jim budu vyprávět o sloní bohu Ganéšovi. Styděla bych se, kdybych jim měla říct, že se modlím ke slonovi, který má někdy mnoho hlav a jezdí na kryse! Dovedu si představit ty udivené pohledy a výsměch, ke kterým by došlo hned po tom, co bych jim o Ganéšovi řekla. Tak nerada to říkám, ale musím přiznat, že jsem se opravdu cítila divně, když jsem se modlila k bohu, který je symbolizován zvířetem. Proč se modlíme ke zvířatům? Je pravda, že Ganéša cestuje na kryse? Opravdu může krysa unést tak velkého a těžkého Ganéšu? Proč mají hinduističtí bohové pořád s sebou nějakou zbraň? Někteří vypadají vážně hrozivě. Mí kamarádi jsou oddaní křesťané a někdy citují z Bible nebo se zmiňují o nějakém křesťanském tématu, když se mnou mluví. Stále mě udivuje, kolik toho o svém náboženství ví. Přála jsem si, abych o své víře mohla mluvit plynně a sebevědomě, ale abych byla upřímná; o hinduismu jsem toho věděla jen málo.

Nezapomenutelná návštěva: Kadavulům chrám s Nandim, Šivovým býkem, vně chrámu.

Měla jsem spoustu otázek a pouze pár odpovědí. Mí rodiče dělali, co bylo v jejich silách, ale přála jsem si, abych odpovědi mohla dostat rovnou od samotných učitelů a duchovních mistrů. Nechtěla jsem poslouchat pouze nějakou omletou, neúplnou verzi. Potřebovala jsem opravdové odpovědi. Je to to samé, jako když se chcete naučit hrát na klavír, v tom případě vyhledáte dobrého klavírního učitele. A tak je tomu i s ostatními předměty a učiteli. Proč hinduisté nosí bindi – tečku na čele? Jestli je to třetí oko, proč jím nic nevidíme? Co je vibhúti – posvátný popel? A proč ho máme na čele? Proč nemůžeme v chrámu chodit v botách? Proč mají Šiva, Ganéša a Murugan tolik podob a jmen? Proč každý nemůže mít jen jednu podobu a jedno jméno? Když jsem byla malá, obtížně se mi pamatoval dějepis a specifické termíny. Dokážete si představit, že jsem si k tomu měla zapamatovat ještě obrovskou spoustu podob a jmen hinduistických bohů?

Naštěstí má cesta do Kauai v minulém roce mi pomohla nalézt hodně odpovědí a dost mě sblížila s mým rodným náboženstvím; dokonce do té míry, že teď jsem na svou víru hrdá. Teď už znám odpovědi a za každou touto odpovědí je skrytá logika.

Výlet, o kterém píšu, byla třetí návštěva mé rodiny v Kauai. Mí rodiče tam byli poprvé v roce 1999, když byli čerství novomanželé, a mě na místo přivedli v roce 2006. Z tohoto výletu si ale moc nepamatuji, pouze to, že všichni svámíové měli dlouhé vousy a mě jako pětileté dítě to velice fascinovalo. Výlet do Kauai v roce 2013 však byla dovolená, jakou jsme nikdy předtím nezažili. Mrazilo mě, když mi rodiče řekli, že budeme celé dny až do noci trávit v chrámu. Modlit se na dovolené? Kdo tohle dělá? A mé naděje na zážitky ze slaňování byly rázem pryč. Mí rodiče mi řekli, že veškeré slaňování se po laně bude pouze do chrámu a zpět. Má špatná očekávání od výletu se naštěstí změnila v tu chvíli, když jsme ve středu ráno šli do chrámu. Vše v Kauai bylo tak jiné, počínaje samotným životem místních lidí a atmosférou v chrámu konče. V Texasu všichni každý den pořád říkají: „Co dalšího musím udělat?“ V Kauai však každý říká: „Jdu na pláž.“ Doma v Texasu, i když máme volno, stejně nemáme volný čas pro sebe, protože je vždy třeba něco udělat nebo někam jet. Vibrace a energie v Kadavulově chrámu jsou tak odlišné od těch v našem chrámu v Texasu. Vibrace v kauaiském chrámu jsou příjemné a já se v něm cítila velmi klidně a pokojně. Tamní mniši s námi strávili hodně času a ukázali nám celý areál chrámu.

Dozvěděla jsem se o hinduismu v Kauai tolik nových věcí, že by mi to jinak trvalo celý život. Jsem ráda, že jsem v chrámu mohla strávit celý týden a mohla jsem se soustředit pouze na své náboženství. Začínala jsem hinduismu přicházet na kloub. Dozvěděla jsem se opravdu tolik, že se cítím jako znovuzrozená. Můj způsob uvažování o hinduismu se změnil a následně se změnil i můj vztah k mé víře. Nyní už rozumím tomu, proč mají naši bohové a zvířata, která je doprovází, tolik podob. Kromě znalostí o hinduismu jsem v Kauai díky velmi nápomocnému kurzu získala i spoustu informací o tom, jak se zdravě stravovat a cvičit mentálně i fyzicky. Jedla jsem i byliny, o kterých jsem vůbec nevěděla, že existují! Dokonce mi velmi chutnaly! Potkala jsem tolik skvělých lidí a zažila jsem spoustu věcí, které mě podnítily ke změně. Tolik citových vjemů se slilo dohromady a vytvořilo to nejkrásnější, co jsem kdy v životě zažila. Dřív jsem se vždycky koukala na věci pouze zvenčí a nikdy zevnitř. Pro mě byl chrám jako guma a Texas jako tužka. V Texasu jsem tolik zlobila, neučila jsem se pořádně o hinduismu, vůbec jsem se nemodlila a chovala jsem se ke své víře nevděčně. Když jsem přišla do chrámu v Kauai, jako bych dostala do ruky gumu a vymazala jsem všechny negativní myšlenky a chyby, kterých jsem se předtím dopustila.

Když jsem se vrátila do Texasu, začala jsem znovu, pomyslně jsem „seškrábala“ staré kousky, opět je zvedla ze země a zase jsem je dala dohromady, ale tentokrát správně. Konečně jsem se i vnitřně cítila jako hinduistka. Kadavulův hinduistický chrám v Kauai a všichni jeho svámíové a lidé, které jsem potkala během tamního pobytu, opravdu změnili můj náhled na hinduismus. Letos je mým novoročním předsevzetím vylézt ze své ulity a vyškrábat se na vrcholek. To znamená, že konečně přestanu být nevděčná a přestanu se cítit trapně kvůli tomu, že jsem hinduistka. Jsem hrdá na naše dědictví, kulturu a náboženství. Vyšplhat se až na vrcholek hory bude výzva, ale musím začít od jejího úpatí a postupně se dostat až na samý vršek! Nyní praktikuji hinduismus víc a „desetiminutové duchovní cvičení“ (Ten-Minute Spiritual Workout) Satguru Bodhinatha Veylansvámího je přesně to, co jsem potřebovala. Setkání s ním byla opravdu skvělá část mého výletu. Jsem vděčná Paramacharyovi Sadasivanatha Palanisvámímu za to, že mi daroval Dějiny hinduistické Indie (The History of Hindu India), což je kniha, kterou se budu v rámci sociálních studií zabývat tento rok. Také si cením rudrákša náušnic, které hrdě nosím. Také si vážím toho, že se nám Sannyasin Saravananathasvámí věnoval po celou dobu našeho výletu.

Devina a její rodiče při modlitbě s Satguru Bodhinatha Veylanswamim.

Děkuji vám, že jste mi dali tu báječnou příležitost, abych mohla sdílet své zážitky s ostatními mladými hinduisty, kteří se potýkají s tím samým jako i dříve já. Jsem vděčná Kadavulově chrámu a těším se do Iraivanova chrámu; a je mi požehnáním, že se můžu dívat na to, jak vzkvétá. Užila jsem si setkání s krávami, i ten skvělý zážitek krmit je. Taky jsem si moc užila čas, který jsem strávila s hinduistkami, kterým jsem pomáhala v obchodě s dárkovými předměty chrámu.

Cítím v sobě změnu a vím, že se nadále budu zdokonalovat v hinduismu, a budu dobrá hinduistka. Jsem tolik vděčná svým rodičům, že tvrdě pracovali a pomohli mi materiálně uskutečnit tento výlet. Do Kauai jsem přijela plná otázek a pochybností o svém rodném náboženství, ale pak přišla ta správná chvíle. Pán Šiva na nás čekal. Vím, že má cesta teprve začala, ale jsem nadšená a těším se na vše, co mě čeká. Už počítám dny až se vrátím do Kadavulova chrámu. Nejdůležitější je, že jsem hrdá na to, že jsem hinduistka a doufám, že vy taky!

Devina Devagharan

Devina Devagharan, které je 12 let, žije ve městě Euless v Texasu se svými rodiči Devagharan Nairem a Kumari Nallakumarou. Studuje doma a má ráda šachy, hru na klavír, kresbu a psaní.

FOTO © Hinduism Today.