59

58

60 – 61

NÁZORY

Krize hinduismu v Kanadě

Výzvy, kterým čelí tamilská mládež ze Srí Lanky na velkém bílém severu.

V

​yrůstal jsem v Londonu, v kanadské provincii Ontario, které se nachází na západě, v těsné blízkosti Toronta. Na základní škole jsem byl jediný hinduista; často jsem byl požádán, abych své nábo­ženství a kulturu vysvětlil ostatním žákům. Když jsem byl starší, přednášel jsem před celou třídou. Tak tomu bylo i na střední škole. Často se mě lidé ptali na mé nábo­ženství, protože jsem otevřeně nosil posvátný popel a pottu v místě třetího oka na mém čele. Když jsem končil střední školu, většina mých vrstevníků věděla, že jsem hinduista. Většina z nich také rozuměla některým věcem spojeným s tímto nábo­ženstvím, například hlavním principům karmy, mírumilovnosti a reinkarnaci. Před rokem 2011, kdy jsem nastoupil na univerzitu v Ottawě a stal se součástí Tamilské studentské unie (Tamil Students’ Union), jsem se ale oficiálně s hinduistickou tamilskou mládeží v Kanadě nikdy nespojoval. Při spolupráci s tamilskou hinduistickou mládeží jsem si uvědomil, že ztrácíme svou hinduistickou tradici. Myslím si, že tato krize přenosu naší kultury do jiného prostředí má tři hlavní příčiny.

První příčinou je naprostý, až alarmující, nedostatek vzdělání v jednoduchých základech filozofie a duchovna. Mnoho studentů nepraktikuje hinduismus, protože věří tomu, že Bůh je abstraktní a nepředstavitelný. Jiní si zase myslí, že nábo­ženství je neslučitelné s racionálním, vědeckým myšlením. Někteří říkají, že návštěva chrámů je ekonomicky nevýhodná, že nás připravuje o peníze a nepřináší žádný hmotný zisk. Někdo dokonce papouškuje ateistické argumenty proti dogmatům abrahamických nábo­ženství, mezi které patří například neexistující důkaz o nebi, a snaží se je uplatnit také proti hinduismu. Ale to jednoduše nejde! Například hinduisté nevěří v žádné věčné nebe nebo peklo; oba tyto stavy prožíváme během vlastního života. Ani nevěříme v ďábla. Jak velký šivaistický světec ze Srí Lanky, mudrc Čéllappásvámí řekl: „Neexistuje žádné vrozené zlo.“ Navíc, hinduisté věří, že vše co existuje, od přírody obsahuje vrozené dobro, což je naprostý opak učení všech abrahamických nábo­ženství. Největší rozdíly mezi hinduismem a abrahamickými nábo­ženstvími zůstávají neobjasněny, a tak naše mládež zůstává nadále lhostejná a neuvědomělá.

Druhý vážný problém, který zatěžuje tamilskou mládež, nejen tady v Kanadě, ale na celém světě, je tamilský fanatismus. Určité skupiny lidí hlásají myšlenku, že hinduismus je árijské nábo­ženství, které svazuje Drávidy. Kanada se stala domovem nejvíce tamilských utečenců během srílanské občanské války. Už tak dost emočně otřesení ještě slyší názory, že samotný hinduismus snad utlačuje Tamily. Štvavé výroky, jako je tento, často lidi zaslepí a překroutí fakta. Teorie o árijské invazi byla vyvrácena. Hinduismus není nábo­ženství „zvenčí“; je to rodné nábo­ženství celé jižní Asie. Politické strany jako je DMK nebo marxistické strany v Indii však využívají myšlenku Drávidů o jejich výjimečnosti k tomu, aby oddělili stát Tamilnádu od zbytku Indie a získali tím politickou moc.

Takovýto politický oportunismus ovlivnil srílanské Tamily, kteří považují Sinhálce za Árijce, a Tamily v Kanadě, kteří na hinduismus pohlíží čím dál více jako na árijský. Zapomínají na to, že aby hinduismus přežil, potřebuje sanskrt i tamilštinu. Tamilská identita je silně spjata s hinduismem, zvláště se šaivasiddhántou. Kniha The Guru Chronicles cituje jednoho mudrce z Himálají, který poslal svého žáka kázat na Srí Lanku: „Lidé [na Srí Lance] jsou čistí; zachovávají své tradice; žijí šivaistickým způsobem života, ale neznají ducha Šivy.“ V dnešní době se bohužel zdá, že Tamilové neznají ani ducha Šivy, a ani to, jak správně žít podle šivaismu.

Třetí výzva je materialistický konzumní způsob života, který pomalu pohlcuje i tamilské hinduisty – nejen mladé lidi, ale celé rodiny. Východní i západní hinduisté čím dál více postihuje chamtivost a honba za materiálním ziskem. Žáci i jejich rodiče jsou motivováni především touhou po materiálních věcech. Docházení do chrámu a modlení jsou považovány za bezpředmětné, a tudíž je hinduisté zanedbávají. To vede pouze k nespokojenosti. Bohatství, artha (smysl, cíl) je legitimní a cenný cíl člověka, ale pouze pokud je to jen jedna část vyváženého života. V dnešní době se však mnoho rodin zaměřuje pouze na získávání majetku, žijí život bez radosti, jsou duchovně oslabeny, někdy dokonce vedou adharmický život bez myšlenky na dosažení mókši (svobody).

Hinduismus si však svou pozici v historii ubránil. Překonal muslimskou invazi, evropský kolonialismus i evangelickou víru. Ve starověku se hinduismus sám znovuobjevil a vytvořil si nespočetné cesty, jak se ubránit džinismu i buddhismu. Naší slavní světci byli aktivní misionáři. V době, kdy se zdálo, že hinduismus slábne, Ádi Šankara sjednotil smártovskou tradiciTirumúlar znovuoživil tradici šaivasiddhánty. V nedávné době na Srí Lance Árumuga Návalar založil vedle anglických misionářských škol hinduistické anglické školy. Znovu nadešel čas, abychom bojovali proti hrozící nevzdělanosti, fanatismu a materialismu. Musíme stále učit hinduistickou mládež, jak důležitá je hinduistická dharma. Hlavní představitelé našeho nábo­ženství by měli reagovat na nepravdy, nařčení a neporozumění opřádající hinduismus.

Především Tamilové by neměli zneužívat naše nábo­ženství pro svou politickou propagandu. Musíme učit mladé lidi, že hinduismus je starobylé, a zároveň moderní, nábo­ženství, opravdu nadčasové – které provází na rozmanité cestě životem již mnohé generace věřících. Hinduismus v sobě nese moudrost minulosti a zároveň moderního ducha. Nacházíme v něm odpovědi na otázky minulosti, současnosti i budoucnosti a na otázky týkající se veškeré lidské zkušenosti. Každého člověka vede na jeho klikaté cestě k našemu společnému osudu. Musíme zcela jasně a jednoznačně hlásat velké pravdy hinduismu tak, aby je všichni slyšeli. Můj děda mi často říkal: „Můžeš přivést krávu k vodě, ale vodu ji pít nedonutíš.“ Naší povinností je přivést naši mládež ke svatému jezeru, které se nazývá hinduismus, a ujistit ji, že jeho voda je čistá a křišťálově průzračná. I ti, kteří nemají žízeň, se napijí, když je tato voda bude lákat, a ocení ji.

Autor článku.

Každá lidská bytost kráčí duchovní cestou. Náš rodinný výlet do Kauai Aadheenam v roce 2003 naprosto změnil naše životy; duchovně nás probudil. To, že jsem i během studií na střední a vysoké škole praktikoval hinduismus, mi pomohlo v tom, že si dokážu jít za svým cílem. V naší rodině mezi se sebou jednáme naprosto otevřeně; mluvíme o všem od žen počínaje a večírky konče. Moje rada zní, zkuste si svou rodinu představit jako božství, v němž hledáte útočiště. I v moderním světě je možné zachovat naše nábo­ženství a s ním spojenou tradici.

Vignesh Markandu

Vignesh Markandu, kterému je 20 let, je prezidentem Tamilské studentské unie na Ottawské univerzitě (Tamil Students’ Union at the University of Ottawa).