58

54 – 57

59

EKOLOGIE

Trvale udržitelný rozvoj: Indie

Bohaté národy se mohou učit od indického střídmého vegetariánského způsobu života.

K

​dyž jsem v roce 1996, poprvé ve svém životě, přiletěl na letiště J. F. Kennedyho v New Yorku, okamžitě mě zarazily stovky aut, které kroužily po dálnicích obklopujících letiště. Narodil jsem se v Pali, malém městečku v Rádžasthánu, a většinu svého života jsem prožil v Indii. Předem jsem se připravil na kulturní šok, ten první se týkal životního prostředí. Zeptal jsem se svého přítele Ajaye, který mě přijel vyzvednout, jak je možné používat tolik aut v současné světové krizi, kdy máme nedostatek paliva. Ajay, který přijel do USA jen o měsíc dříve než já, hrdě prohlásil: „Ále, tohle je Amerika! Tady jezdí auta na vodu, pokud je to třeba. Neměj obavy!“

V takové víře žilo v Americe mnoho lidí, každý den se spoléhali na moderní vědu a technologie, jakými jsou například auta nebo mobilní telefony. Se zvyšující se naléhavostí problémů týkajících se životního prostředí, které ohrožují lidstvo, přemýšlím nad tím, zda tato víra, 18 let po mé první návštěvě USA, slábne. Minulý měsíc, po mé poslední návštěvě jsem vložil na svou facebookovou zeď následující příspěvek: „První myšlenka, která mě napadne po příjezdu do New Yorku: ,Jak se nám tohle všechno podaří udržet?‘“

Můj komentář se okamžitě dočkal reakce a já se následně pokoušel obhajovat Indii a její dlouho udržitelný rozvoj proti USA, které se vyznačují pravým opakem. Diskuzi jsem začal tím, že jsem srovnával spotřebu masa v Indii s jeho spotřebou v USA, Velké Británii, Číně, Brazílii a dalších státech. Indie zůstává státem s největším počtem obyvatel vegetariánů na světě. I po globalizaci a příchodu výdobytků západního světa si Indové úspěšně zachovali své vegetariánské zvyky, jejichž vznik podnítily tradice dharmy již před několika tisíciletími. Typická indická strava stále spočívá v konzumaci rýže, pšenice, fazolí a zeleniny. I strava většiny obyvatel, kteří nejsou vegetariáni, sestává výhradně z vegetariánských jídel; vejce, maso a ryby jsou součástí jejich jídelníčku pouze výjimečně.

V převratné zprávě z roku 2006 USA prohlásily, že chov zvířat na maso produkuje více skleníkových plynů než všechna auta a kamiony na světě. Vysoce postavený představitel Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (UN Food and Agriculture Organization) Henning Steinfeld řekl, že masný průmysl „je jeden z nejvýznamnějších činitelů, které se podílejí na nynějších nejzávažnějších problémech životního prostředí.“ Avšak i po tom, co západní média zveřejnila tuto souvislost konzumace masa s globálním oteplováním, mnoho z předních politiků zabývajících se tímto problémem neučinilo potřebné kroky, které by vedly ke změně návyků konzumace masa v západní společnosti.

Tento jasný důkaz byl obecně západní společností zdánlivě přehlížen. Například v dubnu roku 2007 uznávaný autor sloupků v deníku New York Times odmítl jakékoli změny v západním stylu života, ale přitom požadoval ekologičtější návrhy od americké vlády.

Tato západní dichotomie – očekávání ekologických kroků od vlády a průmyslu, zatímco my sami nejsme ochotni udělat potřebné změny v našem způsobu života – byla hlavním tématem knihy Ramachandry Guhy: Kolik by měl člověk spotřebovávat? (How Much Should a Person Consume?). Guha uvádí, že západní společnost představuje pouze 20 % světové populace, ale spotřebovává 80 % veškeré světové výroby. Na zbylých 80 % světové populace tedy připadá pouze 20 % této výroby.

Guha souhlasí s ochráncem přírody Ashishem Kotharim a kritizuje pokrytectví vyspělého světa. Vysvětluje, že ten, kdo je považován za civilizovaného, vymýtil lesy a pobil divoká zvířata, která dříve představovala potravu pro tygry i domorodé kmeny. Se zbraněmi a kvůli honbě za trofejemi lidé lovili divoká zvířata a téměř způsobili jejich vyhynutí, nyní se prohlašují za ochránce životního prostředí a stěžují si, že domorodé kmeny jim kazí jejich dobré úmysly. K opravdovému populačnímu problému dochází v Americe, kde má narození jednoho dítěte stejný dopad na životní prostředí jako narození asi sedmdesáti dětí v Indonésii.

Autor článku.

Díky tradicím dharmy, jejichž základy položili hinduističtí guruové a mudrci, se indická společnost zdárně odklonila od obětování zvířat a zabíjení, což byla v minulosti důležitá součást života, a navykla si na životní styl založený na vegetariánství. Většina vědců však vegetariánství přehlíží, ačkoli se jedná o jednu z nejdůležitějších součástí dharmy, která je spjatá s indickou tradicí a která může pozitivně ovlivnit mnoho hrozících globálních problémů.

V devadesátých letech dvacátého století začala Indie přejímat ekonomický model západního kapitalismu a dnes už překračuje svůj kdysi pomalý ekonomický růst. Do okamžiku tohoto vniknutí západního trhu do Indie mohla být výsledkem i příčinou omezení výdajů indických domácností za konzumní zboží takzvaná „hinduistická míra růstu“ (Hindu rate of growth). Článek profesorky Anny Goldové ze Syrakuské univerzity (Syracuse University) ve státě New York z roku 2001 poukazuje na to, že spotřeba je velkou mírou omezena, a to i morálně, díky tradičnímu hinduistickému ideálu askeze, jako je například půst, nelpění na hmotném majetku, konzumace pouze zdraví prospěšného jídla a další.

Čtyři po sobě jdoucí greendexové průzkumy udržitelného vývoje (Greendex Sustainability Surveys) provedené časopisem National Geographic v letech 2008, 2009, 2010 a 2012 přisuzují Indii první místo podle schopnosti trvale udržitelného rozvoje, kdežto USA se drží na místech posledních. Průzkumy také srovnávají hlavní faktory bydlení, dopravy a stravování v dané zemi. Ve všech těchto oblastech si Indie z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí drží prvenství. Mnoho indických domácností nechce, nebo nemá, klimatizaci, vytápění a teplou vodu k dispozici 24 hodin každý den v týdnu. Tyto domácnosti také bývají mnohem menší než v západním světě. Průměrné číslo představující používání auta na jednu osobu je stále menší než v ostatních velkých státech a Indové na svou každodenní cestu do práce nebo do školy stále upřednostňují veřejnou dopravu. V Indii je konzumace v tuzemsku vyprodukovaných potravin stále dost vysoká, zatímco spotřeba balené vody, masa a mořských plodů je nižší než v ostatních státech.

Obyvatelé západního světa, kteří chtějí žít ohleduplnější život vzhledem k životnímu prostředí, by udělali dobře, kdyby se inspirovali indickým nadčasovým stylem života.

Pankaj Jain

Pankaj Jain, PhD, je odborný asistent a vyučuje hinduismus, džinismus a ekologii na Severotexaské univerzitě (The University of North Texas).