50 – 53

49

54 – 57

Hlavní síň Sackler Art Museum v rámci výstavy. Vlevo vidíme bronzovou sošku Jóga-Narasimhy z 13. století. Naproti na zdi visí obrazy s vizualizacemi čaker z roku 1824 podle náthovského díla Sid­dha-siddhánta-paddhati. Vpravo ve vitríně tři a půl metrů dlouhý ilustrovaný kašmírský svitek s čakrami.


VÝSTAVA

Jóga – umění transformace

Pozoruhodná výstava v Sackler Gallery ukazuje, jak se v průběhu dlouhé indické historie měnilo praktikování jógy.

„C

​opak jóga není anglické slovo?“ Tohle byla žalostná reakce jedné Američanky, když se dozvěděla, že kolébkou jógy je Indie. A není divu – toto starodávné cvičení se už od Indie a svých vlastních kořenů vzdálilo natolik, že mnozí z těch, kteří jógu na Západě praktikují, mají pocit, že do Ameriky patří odjakživa. Jóga se stala mnohamiliardovým průmyslovým odvětvím, v němž lze nalézt všechno od studií jógy přes pomůcky na jógu po zájezdy za jógou. Lze překvapivě najít i jógu pro psy a ano, existuje i jóga na židli pro postarší lidi, dokonce i jóga pro miminka. Jóga byla vyrvána ze svých starověkých kořenů, aby mnohým lidem posloužila v tomto komercializovaném světě rychlých řešení.

A nyní je v Americe k vidění souhrnná umělecká expozice, která s použitím vizuálních prostředků – obrazů, soch a fotografií – mapuje historii jógy v Indii, putuje zpět k bohům a bohyním, navrací jí její původní duchovní a filozofický rozměr. Ostatně nic nemůže poskytnout lepší představu než pohled na Narasimhu, mocného boha Višnua ztělesněného jako napůl člověk a napůl lev, jak sedí v uvolněné pozici, ásaně, s tzv. jógapattou, popruhem kolem zkřížených nohou a beder sloužícím k velmi dlouhým meditacím. Tato původní jógapatta se pro dnešní cvičence přetransformovala v známou pomůcku, jóga popruh. Jóga-Narasimha je čólská bronzová socha z Tamilnádu, která pochází z doby 1250 př. n. l. V posvátném spisu Bhágavata-purána stojí, že Višnu sestoupil na zem, aby se postaral o svého chráněnce Prahládu, a naučil ho bhakti józe, aby se tak stal pro svého démonického otce nepřemožitelným. Jóga-Narasimha už snad ani nemůže být vzdálenější od moderního pojetí jógy obchodních center, nicméně nyní se nabízí možnost se od tohoto mocného jógina něco naučit.

Nakonec se ale minulost s přítomností spojí: „Jóga – umění transformace“ (Yoga: The Art of Trans­forma­tion) v galerii Artura M. Sacklera ve smithsonovském institutu (Smithsonian Institution) ve Washingtonu DC přináší přes 133 jen ojediněle vystavovaných soch, obrazů a fotografií vybraných z 25 muzeí na třech kontinentech, aby vykreslila vizuální historii jógy. Výstavu organizuje Debra Diamondová, kurátorka expozice umění jižní a jihovýchodní Asie ve Freerově galerii umění a Galerii Arthura M. Sacklera. (O výstavě viz video nebo video.)

Obálka výpravného katalogu výstavy.

Po svém ukončení v New Yorku se výstava přesunula od 21. února do 25. května 2014 do sanfranciského Muzea asijského umění, a odtud do clevelandského Muzea umění, kde je k vidění od 22. června do 7. září 2014. Doprovodný 332-stránkový katalog čítá eseje známých badatelů o různých aspektech jógy a nabízí rozličné pohledy na jednotlivá umělecká díla.

David Gordon White v jedné takové eseji uvádí, že nejranější zmínky o józe lze v literatuře najít ve starobylém spise Rg-véda z 15. století př. n. l., v němž se ale jógou nemyslí meditace ani typický sed, ale válečný vůz s koňským spřežením (sanskrtský výraz jóga má lingvistickou spojitost s anglickým yoke, což znamená zapřáhnout). Spojení jógy s meditací později popisuje Katha-upanišad (3. stol. př. n. l.): „Vězme, že ten, kdo poctivě cvičí a podaří se mu zapřáhnout ‚koně‘ a ‚vůz‘ těla a ovládnout smysly ‚otěžemi‘ své mysli, ten bude povýšen k velkému bohu Višnuovi.“

Indové, pro něž má jóga hluboký význam, ji pečlivě opatrují jako národní dědictví, zatímco její vyznavači po celém světě zohledňují především její transformační potenciál, a tak se stává jablkem sváru v debatách o autenticitě a o tom, komu vlastně patří,“ uvádí Julian Raby, ředitel Sacklerovy a Freerovy galerie umění. „Výstava předkládá četná zobrazení jógy. Nesnaží se definovat tu jedinou „správnou“ formu jógy nebo rozhodovat o autenticitě. Spíš si klade za cíl přispět k obohacení dialogů a motivovat k dalšímu studiu rozsáhlých tradic jógy a jejímu přetrvávajícímu významu.“

Přijela jsem z New Yorku do Washingtonu DC, abych měla výstavu z první ruky a dostala příležitost zhlédnout jí ze tří různých pohledů: nejprve při procházce s dr. Diamondovou, pak sama a nakonec v rámci prohlídky s průvodcem. Během té poslední jsem měla příležitost prohodit pár slov s cizími lidmi, kteří se sešli, aby se ponořili do 2 000 let historie jógy.

Médii proběhla zpráva, že galerie zaznamenaly tisícovou návštěvnost. Při závěrečném víkendu se prostory hemžily davy lidí, převážně ze Západu. Když se průvodce zeptal, kdo cvičí jógu, téměř všechny ruce se zvedly. Jóga se stala součástí amerického života a se k ní hrdě hlásí. Někteří si vzpomínají, jak se jógu učili už ve čtvrté třídě!

Dát dohromady pod jednu střechu všechna ta umělecká díla byl oříšek, který zabral celkem pět let. Tu práci s láskou dělala dr. Diamondová, která sama cvičí jógu. Podle jejích slov to je obrovský vědecký podnik, který svedl dohromady odborníky na historii, umění, antropologii, náboženství a sanskrt, kteří se museli probrat rozsáhlými archivy mnoha muzeí. Aby bylo možné zapůjčit si všechny ty úžasné skvosty, bylo zapotřebí diplomacie, pečlivého plánování a bohatých zdrojů. I na pouhé převezení jedné sošky je nutné mít nákladné pojištění a kurýra, který cestuje s ní. A zatímco smithsonovský institut uvolnil některé prostředky, většinu bylo nutné vybrat od společností, nadací i soukromých osob. Diamondová zároveň využila nové metody veřejné sbírky, díky čemuž i malé online dary ve výši 25 dolarů se nakonec v konečném součtu vyšplhaly až na 175 tisíc dolarů.

Tato výstava je jakousi vizuální mapou příběhu jógy. Ve své eseji Diamondová v katalogu vysvětluje: „Pojednání a komentáře napsané od třetího století př. n. l. do dneška poskytují ucelený přehled o filozofické hloubce jógy a jejím vývoji. V protikladu k tomu předměty a obrazy zdůrazňují, že jóga byla vždy navzdory neodmyslitelnému individuálnímu prožitku ukotvená v kultuře. Tato umělecká díla, která vytvořili profesionální umělci na zakázku náboženských skupin, královských i světských mecenášů nebo v rámci běžného obchodu, jsou situována na úroveň jóginských znalostí a podléhala vizuálním tradicím a zájmům odlišných komunit.“

Jóga zcela jistě pochází z Indie, vliv na ni měl kromě hinduismu a buddhismu i súfismus, a objevila se v mnoha textech a jazycích. „Tato díla vznikala v rozsahu nějakých dvou tisíc let v rámci různých náboženských a světských prostředích,“ podotýká Diamondová, „a otevírají pohled na jógu jako na středobod indické kultury a náboženství, na její filozofickou hloubku, její četná politická a historická zpodobnění a adaptace napříč státy a náboženstvími. Zatímco většina artefaktů pochází z hinduistického prostředí nebo ztvárňuje vyznavače hinduismu, džinistické, buddhistické, sikhské a súfijské kresby poukazují na prvky mezináboženských vazeb.“


Skupinová fotka jóginů z 1880.
Iluminace z Bahr al-hajat (1604).
Šiva Bhairava (1830).
Pětihlavý Sadášiva (1670).

Na prohlídce

Je příhodné, že hned první část výstavy vzdává hold starobylým božstvům a pozemským učitelům jógy, čímž zdůrazňuje jejich úlohu při šíření této tradice. Mramorová socha vznešeného DžinuRádžasthánu z roku 1160 vyzdvihuje význam meditace. Tři sochy hrůzostrašných tantrických jóginů v životní velikosti z jihoindického chrámu jsou pohromadě jen kvůli této výstavě.

Cestu jógy vykreslují zobrazení Šivy, náthovských sid­dhů, džinistických a buddhistických jóginů. Právě velkému jóginovi, pánu Šivovi, je věnováno mnoho uměleckých děl. Ostatně jak výstava prostřednictvím cesty jógy ukazuje: „Šivaistické tradice se zakládají na učení boha Šivy; jejich texty jsou známé jako tantryágamy. Bhairava a Sa­dášiva jsou jeho dvě zpodobnění. Tři sochy ztvárňují Šivu jako Bhairavu. Jiná zobrazuje Šivu s pěti tvářemi a další Šivu jako Sadášivu.“ Diamondová dále vysvětluje: „V rozsáhlém korpusu textů známých jako bharaivatantry Šiva odkrývá učení jógy a předepisuje iniciační rituály, díky nimž se mistři stávají nesmrtelnými s neomezenými schopnostmi.“

Sadášiva, jedna ze Šivových nejtranscendentálnějších podob, figuruje v mnoha směrech jógy. V rámci ágamických textů ortodoxního šivaismu (šaiva-siddhánty), je Šiva nejvyšší božstvo, vyšší úroveň vesmíru, v níž se smývají rozdíly mezi člověkem, tělesnou schránkou a světem.

Umělecká díla, která mi připadala nejpůsobivější, byly čtyři obrazy pod souborným označením „Kosmické tělo“, které zobrazovaly konečnou realitu, jež je smyslem jógy – vyrovnání sebe sama s univerzem.

Obraz z Bilaspuru, přibližně z roku 1740, vykresluje vznešenost Kršny Višvarúpy, který je známý také jako Jógéšvara neboli Mistr jógy. Ostatně Bhagavad-gítá v rámci vyznávání úcty Kršnovi překládá škálu jóginských praktik a doktrín. V tomto akvarelu se Pán zjevuje Ardžunovi, válčícímu princi, ve své hrůzu nahánějící kosmické podobě o šedesáti různobarevných hlavách a čtyřiačtyřiceti rukách. Pochopit význam malby nám pomáhá doplňkový text: „Na zlatém dhóti, který se pne kolem Jeho pasu, zmenšená hornatá krajina znázorňuje – prostřednictvím vzájemného porovnání a rozdílného měřítka – jak nesmírnou velikost Kršny, tak jeho nadřazenost všem ostatním božstvům a mudrcům.“

Tři a půl metrů dlouhý ilustrovaný kašmírský svitek s čakrami.

Část výstavy s názvem „Jóga v indické představivosti (1570–1830)“ ukazuje obrazy a rukopisy vytvořené na hinduistických a islámských královských dvorech. Nejstarší dochované pojednání o jóginských pozicích je Bahr al-hajat („Oceán života“, 1600–1604), jehož deset vyobrazení lze na výstavě najít. Jóga a jógini byli běžnou součástí života starobylé a středověké Indie, a barvitost tohoto obrazu dokládá mnoho hinduistických, džinistických, buddhistických, ale také súfijských a mughalských textů, kreseb a alb. Podívat se můžete na tři a půl metrů dlouhý ilustrovaný do detailů popracovaný svitek s čakrami z Kašmíru (18. století), na kterém je znázorněno 12 čaker a 7 podsvětí, anebo na další pojednání o józe, která odrážejí roli panovníků v budování obrazového archivu jógy.

kédarské kalpy.

Kresby z kédarské kalpy zobrazují jógina na náboženské pouti a při bohoslužbě. „Pět mudrců v holých ledových výškách“ je poutavý obrázek, přibližně z roku 1815, zachycující pět asketů v zasněženém příbytku Šivy, kteří si prohlížejí a dotýkají se srpku měsíce, který je Šivovým symbolem, spolu s ostatními výjevy. Rágamálské obrazy vykreslují jóginský svět zřeknutí se světa, který je však pln nástrah a lákadel hmotného světa. Na bhairava rázečunarské rágamály (asi r. 1591) vidíme Šivu jako představitele jógy, s jógapattou a tělem potřeným popelem, jak si drnká na vínu. O tomto obraze Emma Aitkenová píše: „V samém jádru tohoto obrazu pokouší Šiva a jeho hudba smrtelníky zdánlivě nesourodou součinností hmotné touhy a její transcendence, která tryská znovu a znovu na indických obrazech rága-ráginí.“

Další část výstavy, „Jóga v očích ostatních národů (1850–1940)“, předkládá návštěvníkovi zcela odlišný pohled na jóginy. S příchodem Britů se z jóginů stali exotické bytosti na koloniálních fotografiích a společenských kresbách. Najdete zde stereotypní obrazy sádhuů a mudrců, nebo fakírů na hřebíkovém lůžku. V této části výstavy se přehrává film Hindoo Fakir od Thomase Edisona, což byl vůbec prvním filmem s indickou tématikou. Tento ponižující, poevropštěný obraz jógy zvěčnily i masové fotografie a pohledy. Nicméně už v této době angličtí umělci jako například Thomas Rowlandson misionářské snahy v Indii ve svých karikaturách zesměšňovali.

Závěrečná část výstavy se točí kolem tzv. jóginské renesance konce 19. a začátku 20. století, kdy začala být jóga uznávána jako nenáboženské cvičení pro zdraví a duševní blaho. Zde najdete knihy a obrazy Swami Vivekanandy, který přinesl hinduismus a filozoficky zaměřenou jógu do Ameriky. Návštěvníci rovněž mohou zhlédnout nejstarší film od Krishnamacharyi a jeho studenta B. K .S. Iyengara, který ukazuje jóginské pozice, z nichž mnohé se dnes při cvičení jógy využívají.

Závěrem

Cestou na výstavu jsem přemýšlela, zda na ní bude hinduismus tahat za kratší konec, protože mu nebudou přiznány zásluhy na zrodu jógy. Tento problém předestřela organizátorům již předem Americká hinduistická nadace (Hindu American Foundation) v rámci kampaně „Vezměme jógu zpátky“ a zdá se, že některé její návrhy byly do výstavy zahrnuty.

Zatímco výstava jako taková sice představuje jógu jako čistě indický fenomén, spíš než jako hinduistický, díla samotná jasně dokládají, že slova hýbají, ale příklady táhnou. Už od první části výstavy vám hinduističtí bohové a bohyně, velcí jógini (mahájógin) a jóginky (jóginí), spolu s velkými hinduistickými texty zřetelně a názorně ukazují původ jógy. Kromě toho hinduismus je složité náboženství s mnoha denominacemi – šivaismu, višnuismu, védismu nebo tantrismu –, proto se v tomto směru nemusí hned objevovat samotné slovo „hinduistický“.

Když tak člověk prochází výstavu, zcela zřetelně vyjde na povrch, že kultura a náboženství jsou v Indii úzce provázané a navzájem se ovlivňují. Nejen hinduistická, ale také džinistická, buddhistická a súfijská umělecká díla dokládají převažující vliv jógy ve své historii. Svaté texty v jazycích od sanskrtu přes maráthštinu po perštinu společně tvoří 5000 let starým „kolosem“ indické kultury.

Podle Diamondové je tato výstava teprve začátek: univerzity napříč Spojenými státy nabídnou čtyři kurzy graduálních a postgraduálních kurzů o vizuální kultuře jógy. „Je to nová oblast a my s nadšením očekáváme nové objevy bohaté historie a významů jógy.“

Výstava je opravdu skutečnou oslavou jóginských znalostí na mnoha úrovních, která svedla dohromady umělecká díla, která už zřejmě nikdy nebudou takto společně k vidění. Viděla jsem mnoho návštěvníků výstavy, kteří si prohlíželi drobné kresby zvětšovacím sklem, které muzeum zapůjčilo, protože tyto umělecké skvosty ukrývají nádherné drobné detaily. Výstava nabízí nezměrné bohatství, z něhož si ale každý odnese jen tolik, co potřebuje nebo je schopen pochopit.

„Jeden z velkých indických filozofů, Abhinavagupta, v 10.–11. století napsal, že vnímaví pozorovatelé – takoví, kteří skutečně dokážou okusit estetickou podstatu (rasa) uměleckého díla – zažijí estetické potěšení podobné blaženosti rozšířeného vědomí,“ píše Diamondová. „Takže překročením hranic vlastního vnímání citlivý pozorovatel získá předzvěst uvědomělého odloučení, které nabývá formy ‚ rozpuštění, rozpínání a osvícení‘.“

Síla této výstavy vizuálních aspektů jógy, která je první svého druhu, spočívá v tom, že pokud se zklidníte a ponoříte se do magického světa těchto uměleckých děl, ztratíte představu o čase, prostoru i sobě samých. Pocítíte rozpuštění (všech špatných sklonů), rozpínání (vědomí) a osvícení a tuto uklidňující záři si odnesete s sebou, i když se vrátíte na vlakové nádraží pozemského světa.

Lavina Melwaniová

Lavina Melwaniová je novinářka z New Yorku, která píše pro několik mezinárodních periodik (její blog).

FOTO © Sackler Art Museum & Neil Greentree.