44 – 46

43

47

Zvládání hněvu


Hněv a duchovní cesta

Abychom zlepšili našeho pochopení a zvládání hněvu, je nápomocné podívat se na koncept tří složek přirozenosti člověka: Složky (1) duchovní (2) intelektuální či mentální a (3) instinktivní či emocionální. Právě ona třetí, instinktivní, „zvířecí“ složka naší přirozenosti, obsahuje tendence k hněvu a ke zraňování jiných. Cílem duchovního života je naučit se ovládat tyto zvířecí sklony – stejně jako se učíme ovládnout sklony našeho intelektu a pýchu našeho ega – a tímto dovolit naší duchovní přirozenosti, aby se plně projevila. Duchovní úsilí vytváří postupné zlepšení ve zvládání a přeměně našich instinktů, intelektu a ega. Celý tento proces evoluce duše se rozprostírá napříč mnoha životy.

Hněv je naše základní reakce na náročné situace, kdy jsme frustrováni a nespokojeni, a to až do bodu, kdy vzduchem začnou létat tvrdá slova či dokonce pěsti. Slovník Webster udává k pojmu hněv následující: Hněv je pojem široce používaný a označující pocity nelibosti spojené s odporem či pomstou; rozhořčení označuje oprávněný hněv vyvolaný nespravedlností, podlostí či urážkou; zuřivost znamená násilný výbuch hněvu, během něhož ztrácíme sebekontrolu; běs označuje záchvat zuřivosti hraničící s šílenstvím; zloba – nejčastěji v literárním použití – označuje projevy hněvu v činech, slovech apod.; vztek označuje hluboké rozhořčení spojené s touhou po pomstě či potrestání.“

Naučit se zvládat hněv je natolik klíčové pro celkové zvládnutí naší instinktivní složky, že starý tamilský spis Thirukural věnuje tématice hněvu celou jednu kapitolu (viz výňatek na str. 48). Dokonce se jedná o kapitolu, která předchází kapitole „Jak se vyhnout zraňování druhých“, a už samotné pořadí kapitol tak naznačuje, že abychom mohli úspěšně praktikovat nenásilí (ahimsá), musíme se nejprve naučit zvládat hněv.

Thirukural varuje, že hněv rozdmýchává další problémy a potíže. Zabíjí úsměv na tváři a radost v srdci. Zraňuje dokonce i přátele a rodinu, kteří se snaží v dané situaci zakročit. Hněv snadno vede ke zraňování druhých – a ponechán bez kontroly, může člověka zcela zničit.

Před několika lety jsme měli skvělou příležitost pozorovat tuto emoci naživo. Dva tesaři stavěli dům poblíž našeho kláštera. Jeden z nich, James, zjevně náchylnější k hněvu než druhý tesař, hlasitě a dlouho nadával, když se něco nepovedlo – a to někdy dokonce každých pár minut. Zhruba jednou týdně se oba muži hrozně pohádali a James odhodil své nářadí, odkráčel z práce a odjel vztekle pryč. Byla to mocná ukázka toho, jak běžnou součástí životů mnoha lidí může hněv být.

Swami Budhananda (1917–1983) z Ramakrishna Mission ve své sérii přednášek vydaných v časopise Vedanta Kesari uvádí: „Zlých důsledků hněvu je nespočetně. První věcí, která se stane naštvanému člověku, je, že zapomene na lekce moudrosti, kterých se mu v životě dostalo. Poté ztratí kontrolu nad svými myšlenkami a emocemi. Začne jednat afektovaně a je veden svým egem. Ztrácí schopnost rozlišování a odhad přiměřeného chování. Začne se chovat agresivně a nepřátelsky a směřuje tuto agresi dokonce i proti svému vlastnímu blahu a svým zájmům. Když se hněv stane člověku jeho druhou přirozeností, trpí jeho fyzické zdraví i vyrovnanost mysli a vytrácí se vnitřní klid. Hněv ničí přátelství, rodiny, obchodní partnerství i pracovní život. Povstání, násilí vůči menšinám, žhářství, války, sebevraždy, vraždy a mnoho dalších druhů zločinu jsou ve svém jádru důsledky hněvu. Hněv může i pohledného člověka učinit škaredým a odpudivým. Jednomu příteli, který občas trpí výbuchy hněvu, jsem doporučil, aby si před pracovní stůl postavil velké zrcadlo. Pokud má takovýto občas vzteklý člověk smysl pro humor, může terapie zrcadlem dobře zafungovat.“

Všichni lidé nejsou náchylní k hněvu stejnou měrou. Někteří jsou většinou klidní, ale občas se rozlítí. Jiní propadají hněvu snadno. Někteří lidé jsou vybíraví v tom, na koho se rozčilují – mohou se například rozčilovat jen na svého partnera nebo třeba svoji neteř.

Můj guru, Satguru Sivaya Subramuniyaswami, vypozoroval, že hněv je tou nejtěžší charakterovou vadou k překonání, a to proto, že se projevuje v mnoha rozličných formách: jako podrážděnost a úšklebky, dlouhé chvíle ticha a mlčení, křičení, řvaní, nadávání a další. V knize Living with Śiva uvádí osm druhů hněvu: (1) záludný hněv, (2) chladné rameno, (3) obviňování a zostuzování, (4) křičení a nadávání, (5) požadavky a výhružky, (6) pronásledování a držení, (7) částečně ovládané násilí a (8) zaslepená zuřivost. Těmto říká osm příček na žebříku násilí. Používá analogii žebříku, aby ukázal, že hněv se může snadno rozvíjet a nabalovat jako sněhová koule. Večer může například začít mírným vyjádřením podrážděnosti, které působí neškodně, ale v krátkosti může vyeskalovat do řvaní a nadávání až k fyzickému násilí.

Hněv z hlediska čaker

Užitečný vzhled do povahy hněvu a principů jeho zvládání můžeme získat díky hinduistickému systému čaker – jemných center vědomí uvnitř každého jedince. Sedm hlavních čaker se nachází podél páteře a v hlavě. Když vědomí protéká těmito čakrami, nachází se ve své vyšší přirozenosti. Sedm nižších čaker od spodní části páteře dolů k nohám jsou sídly instinktivního vědomí. Tyto jsou zdrojem strachu, hněvu, žárlivosti, zmatku, sobectví, zlé vůle a absence svědomí. Zaslepená zuřivost, osmá příčka na žebříku násilí koresponduje s druhou nižší čakrou zvanou vitala. Gurudéva vysvětluje: „Hněv vzniká ze zoufalství či ohrožení vlastní vůle jedince. Když se vědomí člověka nachází na úrovni této čakry, je naštvaný dokonce i na Boha. Svým hněvem pak může zasáhnout lidi kolem sebe, a zanechává tak za sebou citová zranění. Při dlouhodobém a častém hněvu si jedinec může vyvinout trvalé rozhořčení a zatrpklost.“

Když se někdo propadne do zcela zaslepené zuřivosti, klesá ještě níž, než jsou čakry paměti a rozumu (múládhárasvádhišthána). Není s podivem, že si pak ani nepamatuje, co se vlastně stalo. Jeho vědomí bylo zcela na úrovni čakry vitala a on se tak dočasně vzdal normálního fungování paměti a rozumu.

Mnoho lidí si myslí, že jemnější formy hněvu jako záludný hněv a chladné rameno jsou přirozené a neškodné. Gurudéva varuje, že ačkoli tyto formy nejsou až tak kruté jako řvaní, ječení a házení věcí, stále mohou tyto projevy hněvu stimulovat nižší čakry a v průběhu času mohou vést k extrémnějším výbuchům zuřivosti a zároveň k častějšímu zakoušení jiných emocí nižších čaker jako jsou strach a žárlivost. Z těchto důvodů je lepší vyhnout se i jemnějším podobám hněvu. I cynismus a časté užívání sarkasmů mohou být formou hněvu. Gurudéva vypozoroval, že „cyničtí lidé vyjadřují svůj hněv a opovržení prostřednictvím jízlivých a uštěpačných poznámek. Může se zdát, že jen vtipkují, ale přesto zažívají pocit trpkosti, který stimuluje jejich nižší čakru, dokud jednoho dne jejich cynismus nepřejde do opravdového hněvu. Vybudují si tak nové karmy, které předtím neměli a s nimiž budou dále žít a budou se s nimi muset dříve či později vypořádat.“

Nadávání je ještě problematičtější, neboť stimuluje nižší čakry ještě výraznější měrou než záludný hněv, chladné rameno či cynismus. V zájmu zvládání hněvu je proto důležité zbavit se návyku nadávat.

První krok v ovládnutí hněvu:

Pro všechny na duchovní cestě, kdo chtějí zvládat svůj hněv, je zde důležitý první krok. Tímto krokem je připustit si, že hněv je vážný problém, který může snadno vést k násilí, a že člověk usilující o duchovní cestu by měl být hněvu zcela prostý.

Jedné z oddaných žaček, která chtěla pracovat na svém zvládání hněvu a vyvarovat se jeho projevů vůči rodičům, jsem dal následující radu: „Děkuji, že jsi s námi sdílela své zkušenosti s hněvem. Doporučil bych ti zamyslet se nad vážností situace u vás doma. Hněv tě posouvá o několik kroků zpět na duchovní cestě. Když praktikuješ sádhanu, pohybuješ se vpřed. Když se pravidelně hněváš, postupuješ zpět. Výsledkem pak může být, že jen přešlapuješ na místě. Je to podobné, jako když šetříš peníze za nějakým zvláštním účelem. Nějakou dobu šetříš, ale pak jen tak utratíš vše, co jsi během posledního měsíce našetřila. Obdobou toho je, když se rozčílíš a popřeš postup, který jsi udělala díky sádhaně. Když budeš brát hněv opravdu vážně, budeš motivovaná se mu vyhýbat za každou cenu.“ Dotyčná žačka mi odpověděla, že jí tato rada pomohla zvládat sílu hněvu. Učinila první krok: uvědomila si, že hněv je vážný problém a že pro lidi kráčející na duchovní cestě je hněv nepřijatelný vzorec chování.

Sedm prostředků k nápravě:

S tímto rozhodnutím pevně zakotveným v mysli byla výše uvedená žačka připravená na druhý krok, a to aplikovat postupy a prostředky ke zlepšení svého chování. Na str. 43 uvádíme sedm nástrojů k řešení hněvu.

Prvním nástrojem je utvrzení se v hinduistickém úhlu pohledu, který říká, že vše na světě je dokonalé. Celý tok události na rovině fyzické, mentální i emocionální je v dokonalé harmonii a je koordinován božskými zákony karmydharmy. Vše, co se stane, je dokonalé stejně jako vlny na moři či motýlí křídla. Hněv je instinktivně-emocionální protest vůči tomu, co se v daném okamžiku děje. „Věci prostě nejsou tak, jak by měly být!“ říká hněv. Zdroj míru a spokojenosti je ale přesně opačný pohled, tedy úplné přijetí podmínek života založené na pochopení, že Bůh nám dal dokonalý svět, v němž můžeme růst a učit se. Každá výzva či zdánlivá nedokonalost, s níž se setkáváme, je příležitostí pro duchovní pokrok. Gurudéva napsal: „Všichni rosteme směrem k Bohu a naše zkušenosti jsou cesta k Němu. Skrze zkušenosti dospíváme od života ve strachu k životu beze strachu, od hněvu přecházíme k lásce, od konfliktů postupujeme k míru, z temnoty ke světlu a ke sjednocení s Bohem.“

Druhým prostředkem ke zvládání hněvu je technika první pomoci aplikovaná při propuknutí hněvu. Spočívá v tom, že si vizualizujeme světle modrý tok energie ze středu naší páteře do naší aury a tato modrá energie nahrazuje černo-červené skvrny, které hněv vytváří v barevném poli jemné energie proudící uvnitř a vně našeho těla. Z mystického úhlu pohledu má tato vizualizace ten účinek, že přesune naše vědomí ze stavu hněvu do mírnějšího naladění.

Třetím prostředkem je uctívání boha se sloní hlavou, Ganéši, pána dharmy. Ganéša je soucitným božstvem, které je vždy připraveno pomoci vtěleným duším s jejich potřebami na cestě duchovního vývoje.

Ganéša. Nástěnná malba na nádvoří Ómkáréšvarova chrámu, Madikéri, Karnátaka.

Čtvrtým prostředkem je pokání, kdy odložíme předem stanovenou sumu peněz pokaždé, když se rozčílíme.

Pátým prostředkem je vynechat následující jídlo, pokud se rozčílíme. Tyto dva způsoby oběti jsou navržené tak, aby rozmělnily naše hluboko zakořeněné podvědomé vzorce chování (vásany) a abychom tak přesvědčili naše podvědomí, že to myslíme se zvládáním hněvu vážně a že opravdu pracujeme na překonání všech projevů hněvu.

Šestým prostředkem je pokání prostřednictvím květin, které nám umožní opustit negativní pocity vůči jiné osobě. Spočívá v tom, že s láskou nabídneme květiny člověku, vůči kterému bychom jinak měli hněvivou reakci, ať již se jedná o rodiče, partnera či partnerku, zaměstnavatele, sourozence či přítele. Oslabíme tak náš vztek a uděláme krok k odpuštění.

Sedmým prostředkem je vykonat tři dobré skutky vůči tomu, kdo nám ublížil. Toto můžeme učinit otevřeně vůči bližším osobám, například našim milovaným a blízkým. Vůči ostatním, jako jsou kolegové v práci, nadřízení či obchodní partneři, můžeme dobré skutky učinit méně nápadně a bez jejich vědomí. Občas takovéto jednání může být náročné, neboť musíme jít zcela proti naší instinktivní reakci, pokud chceme trpké pocity překonat. Vstřícné jednání vůči těm, kdo se proti nám provinili, je však mocným nástrojem k vymanění se z područí hněvu a stejně jako slunce odstraňuje jarní mlhu, tak vstřícnost a dobré jednání umožní rozpustit hněv ve světle vyššího vědomí.

Těchto sedm nástrojů je navrženo tak, aby duchovně praktikující lidé mohli lépe pochopit svůj hněv. Když jej začneme vidět jasněji, začneme jej brát méně osobně a s větším nadhledem, můžeme hněv začít vnímat jako sílu, kterou lze uchopit a přeměnit do vyšších forem sebevyjádření a v konečném důsledku se od hněvu zcela oprostit.

Stravování a ájurvéda

Strava ovlivňuje naše stavy vědomí i rozložení energie v čakrách více, než si většina lidí uvědomuje. Hinduistický ideál striktní vegetariánské stravy má mnohé přínosy; včetně snížení tendencí k hněvu. Jezení masa, ryb, drůbeže a vajec naopak otevírá dveře k nižším stavům vědomí a vyhýbání se těmto nižším stavům vědomí je pak těžší. Temperament je z velké části záležitostí stravy. Čhándógja-upanišad (7. 26. 2) praví: „Když je jídlo čisté, stane se i mysl čistou. Když se mysl stane čistou, posílí se paměť. A když má člověk pevnou paměť, veškerá pouta pojící jej se světem se uvolní“. Vegetariánská strava nám pomáhá lépe se spojit s naším vyšším vědomím. Je tím pádem prospěšná pro zvládání hněvu i dalších nižších stavů mysli.

Ve zdravotnictví je hněv vnímán jako zákeřný neduh. Pokud není zvládán, může vést k vážným onemocněním, způsobovat vysoký krevní tlak, rozličné choroby a dokonce i smrtelné srdeční příhody. K jeho léčení se používají léky na předpis, aromaterapie, masáže a homeopatie. Ájurvéda, indická věda (véda) o zdraví (ájus), vnímá hněv jako prvotní příznak nerovnováhy třech tělních tekutin zvaných dóša. Dr. Virender Sodhi (Ayurvedic and Naturopathic Medical Clinic) z města Bellevue ve státě Washington vysvětluje: „Hněv je pod nadvládou dóši pitta. Pitta je inteligence, hněv, stravování, oheň, zrak a tak dále. Na mentální úrovni máme čtyři hnací síly: hněv, připoutanost, ego a sexuální touhu. Ačkoli všechny uvedené síly patří k normálnímu zvířecímu chování, jejich nerovnováha vede k nerovnováze jednotlivých dóš. Podobně jako připoutanost zvyšuje kaphu, tak hněv zvyšuje pittu. Nerovnováha dóši pitta pak může vést k hněvu, poruchám jater, vysokému krevnímu tlaku apod. Rovnováhy můžeme dosáhnout praxí zklidňující jógy, ochlazujícím dechovým cvičením neboli šítali pránájámou, chůzí, mantrami, sebezkoumáním a přeměněním hněvu do jiné podoby. Ájurvédská medicína dále doporučuje chladivou stravu a prostředí.“

Dr. Vasant Lad, ředitel Ájurvédského Institutu (The Ayurvedic Institute) v Albuquerque v americkém státě Nové Mexiko, nabízí základní prostředky ke zvládání hněvu ve své knize The Complete Book of Ayurvedic Home Remedies („Úplná kniha ájurvédských domácích léčiv“):

Pitta je nezbytná pro správné porozumění a úsudek. Když je narušena, vytváří nepochopení a špatný úsudek, což vede k hněvu a nepřátelskosti. Předkládáme zde několik jednoduchých domácích metod ke zchlazení žhavé pitty a k udržení temperamentu pod kontrolou.

Strava: Asi nejdůležitější je pro člověka, který se snadno rozčiluje, jíst pittu zmírňující stravu. Ta spočívá ve vyhýbání se pálivým, kořeněným a fermentovaným pokrmům, citrusovým plodům a kyselému ovoci. Upřednostňujte jednoduchá, „mdlá“ jídla a chladné nápoje a vyhýbejte se alkoholu a kofeinovým nápojům.

Chladivé prostředí: Pro lidi s tělesným typem pitta je doporučeno vyhýbat se saunám, parním lázním, přílišnému přehřívání se při cvičení a sportu a velkému množství přímého slunečního světla.

Olejové masáže: Natřete si trochu kokosového oleje či oleje bhrngarádža na hlavu a na chodidla. To pomůže zklidnit přílišnou pittu. Olejové masáže můžete provádět každý večer před spaním k pravidelné regulaci pitty.

Santalový olej: Dalším jednoduchým a efektivním způsobem k vyvážení emocí je kápnout si trochu santálového oleje mezi obočí (na místo „třetího oka“), na krk, hrudní koš, pupek, spánky a zápěstí.

Bylinné čaje: Vezměte půl lžičky heřmánku a jednu lžičku čerstvých, najemno nasekaných lístků koriandru. Louhujte obojí deset minut v hrnku horké vody. Dovolte čaji vychladnout, než jej budete pít. Tento čaj pijte třikrát denně, vždy po jídle.

Ghí nasja: Namočte svůj malíček do sklenice s ghí (přepuštěným máslem) a trochu si promažte vnitřek svých nosních dírek. Poté ghí jemně vdechujte dovnitř. Tímto způsobem je možné vyslat zklidňující zprávu svému mozku.

Šítali pránájáma: Srolujte svůj jazyk do tvaru trubičky; vdechujte ústy, hluboko do břicha; zadržte na několik sekund dech; vydechujte svým nosem. Opakujte zhruba dvanáctkrát.

Jógové pozice: Dobré jógové pozice pro typ pitta jsou velbloud, kobra, kráva, loď, koza a most. Vyhněte se stání na hlavě či jiným obráceným polohám, jako je pluh či stání na rameni.

Meditujte: Existuje prastará metoda meditace, která spočívá v pozorování všech emocí, jak přicházejí a odcházejí, aniž byste se je snažili zkrotit či pojmenovat. Jak se pocity objeví, zhluboka se nadechněte a vydechněte emoce ven.“

Hněv a duchovní úsilí

Hněv je přirozená emoce, ochranná funkce instinktivní mysli. Nemusíme jej odsuzovat jako zlý či se jej bát. Je to součást naší přirozenosti a je normální jej vyjadřovat – tedy pokud jsme spokojeni s životem na úrovni našeho instinktivního vědomí. Mnoho lidí s tím spokojeno je. Každá duše však nevyhnutelně dospěje do bodu, kdy chce překonat své přirozené instinkty. Gurudéva vysvětluje: „Hněv je, podobně jako strach, způsob instinktivní kontroly nad námi, a kdysi sloužil svému účelu. Nástup hněvu pomohl člověku ochraňovat své osobní zájmy tím, že mu vstříkl do žil adrenalin a připravil jej na obranou reakci. Jak se ale člověk vyvíjí ke svému opravdovému bytí, objevuje, že opravdová láska, pochopení, soucit a moudrost jsou kvality vyšší nežli hněv.“

Zvládání hněvu je klíčové pro každého, kdo chce uspět ve svém snažení. Zvládnutí hněvu je důležité pro prožívání stabilních, naplněných vztahů. Pro aspiranty usilující o transformaci na duchovní cestě je pak zvládnutí hněvu naprostou nutností. Teprve když si podmaníme svou nižší přirozenost, může se naše duchovní přirozenost plně projevit. Denní duchovní úsilí, které dopomáhá naší duchovní přirozenosti ke svému projevení, se označuje jako sádhana. Spadá sem například džapa (tj. dlouhé opakování manter), meditace a jóga. Gurudéva napsal, že sádhana, duchovní úsilí, je „mystické, mentální, fyzické a devocionální cvičení, které nám umožňuje tančit se Šivou. Přináší vnitřní pokrok, změny ve vědomí a zlepšení charakteru. Sádhana nám umožňuje žít v jemnější a kultivovanější duchovní přirozenosti, namísto života ve vnějších, instinktivních či intelektuálních sférách.“ Gurudéva zároveň varuje, že pokaždé, když se rozčílíme, zničíme tím měsíc duchovního úsilí a praxe. Pokud tedy nezvládáme náš hněv, je praktikování pokročilejších duchovních cvičení ztrátou času. Proto: duchovní praxe číslo jedna je zvládání hněvu.

Gurudéva je neústupný v tom, že by se duchovní aspiranti měli zdržet vážných meditativních cvičení, dokud nezvládnou hněv a další nižší emoce. „Adepti, kteří jsou stále náchylní k hněvu, by neměli praktikovat rádžajógu ani jinou z intenzivních forem meditace (mantra, džapa, pránájáma), při nichž dochází k zesílení energií ve vyšších čakrách. Může dojít k tomu, že tato energie spadne do nižších čaker a bude ventilována skrze strach, hněv a žárlivost. Tito adepti by měli praktikovat vždy prospěšnou vásanádáhatantru (spálení tkaniva vásan) a zaměřit se na praktikování karmajógy (např. uklízení chrámu a jeho okolí, sbírání květin pro použití během púdži a podobně). Tyto jednoduché činy pokorné služby jsou doporučené, ale neměly by přecházet v intenzivní praxi. Pouze tak se životy těchto adeptů dostanou do harmonie s filozofií sanátana dharmy (věčného božského zákona). Adepti se takto začnou sjednocovat se Šivovým dokonalým světem. Skrze tuto pokornou službu se zavřou dveře (brahmadvára) sedmi čaker pod múládhárou, neboť vzorce v chování a prožívání těchto adeptů se srovnají s tím, jaký by život měl, dle dharmy, být, a jak by se v rámci něj měl jedinec chovat.“

Když se snažíme spoutat naši instinktivní přirozenost, jaká můžeme použít indikátor naší úspěšnosti? Je to právě ono mírné podráždění, semínko hněvu, které předchází jakékoli formě hněvu: od chladného ramene k zaslepené zuřivosti. Právě puzení k hněvu – na začátku jeho vzestupu, během jeho klíčení i v pozdějších fázích – je naším nejlepším učitelem. V každém zlomku vteřiny nám dává příležitost být trpělivější, chápavější, soucitnější a nalézt lepší způsob zvládání napjatých situací. Umožňuje nám tak držet dveře k nižším čakrám a nižším stavům vědomí zavřená.

Malba © Suntihappa, foto Rasa Ravi.