40 – 41

36 – 39

42


Zvládání hněvu – způsoby ovládnutí naší nejničivější emoce

Rozčílen prudce brzdícím autem před sebou řidič ztrácí kontrolu a nabourá na křižovatce, temperamenty zajiskří a rozjede se pěstní souboj. Z obchodu poblíž vypochoduje rozčílený zákazník a nadává úředníkovi, protože v obchodě nepřijímají jeho typ kreditní karty. V bytě na rohu ulice matka ječí na svou dceru, aby si uklidila svůj pokoj. V jednom z vedlejších bloků se vzteká dívka, jejíž otec jí nedovolil randit se starším chlapcem. Za rohem dává muž facku svému šestiletému synovi, který se neustále vrtí a nesedí v autě klidně. Hněv – nejsilnější a nej­více zraňující emoce, kterou máme – je všude. Přesto této emoci člověk běžně podléhá a opakovaně vstupuje do podobných situací, aniž by o tom příliš přemýšlel. Mnoho lidí bude hněv obhajovat jako svého přítele, jako nástroj, bez něhož by nešlo žít. Hněv je lidmi vyjádřen v řadě různých podob. Lidé slabší na mysli zažívají potěšení, když mohou být vůči někomu vzteklí, a vyjadřují rádi hněv agresivními a násilnými způsoby, jako jsou pouliční války gangů, školní šikana, vandalismus a další. Svévolně používají hněv a násilí, aby dosáhli toho, co chtějí. Poté je tu spousta běžných lidí dodržujících zákon, kteří žijí normálním životem, ale spousta věcí je v životě štve a svůj hněv čas od času vyjádří slovy nebo činy. Chovají hněv vůči světu a nemají ani prostředky, ani motivaci odstranit hněv ze svých životů. Jinak řečeno, vztekají se neustále. Poslední skupinou jsou lidé, kteří chtějí žít podle určitých duchovních zásad, ale občas se jim emoce vymknou zpod kontroly, a v důsledku toho zraňují ostatní, a poručují tak panindickou ústřední ctnost nenásilí (ahimsá), přičemž takto zároveň vytvářejí nové negativní karmy, které budou muset prožít v budoucnu. Právě těmto lidem – tedy těm, kteří chtějí hněv ovládnout či jej úplně odstranit ze svých vzorců chování – je určena následující série článků (hlavní článek na str. 44–46).