36 – 39

32 – 35

40 – 41

STARÉ KULTURY

Čamská říše Vietnamu na pochodu

Vzácný pohled do života balamonských Čamů s několika tisíciletou kulturou, jednoho z pouhých dvou přeživších mimoindických domorodých hinduistických společenstev.

V

​ietnamští čamští hinduisté patří mezi téměř zapomenuté lidi. Jsou pozůstatkem čamské dynastie, kte­rá působila v regionu, dnes známém jako střední Vietnam, od 7. až do 19. století. Dodnes jich zde žije přes 60000. Svou tradici uchovávali po staletí daleko od mateřské Indie. Jsou staviteli velkolepých měst, jakými jsou například Indrapura, Simhapura, Amarávatí, Vidžaja nebo Panduranga. Jejich kultura nepřetržitě pokračuje až do dnešních dnů. Když hovoříme o lidech z Čampy, není to žádná cesta zpět v historii: mluvíme o živé kultuře, jejíž kořeny sahají zpět několik tisícovek let.

Střípky z dějin

Čamové jsou vietnamští hinduisté pocházející z čam­ské etnické skupiny. Čamská kultura kdysi představovala jednu z nejsilnějších i nejživějších hinduistických kultur. Celá oblast jihovýchodní Asie byla totiž domovem početných hinduistických království. Spousta nádherných chrámů a jiných artefaktů od Angkor Vat až po Prambanan setrvala do dnešních dnů jako mocná svědectví o stavitelském umu i okázalé kráse. Tyto působivé budovy stále stojí, přestože dnešní lidé zde žijící již své pozapomenuté tradice nedodržují, ani nepraktikují.

Čampa bylo ve své době impozantní hinduistické království, proslulé svým nesmírným bohatstvím a kultivovanou kulturou. Jeho hlavní přístav byl Kattigara. Přibližně před 2000 lety Klaudios Ptolemaios zapsal Cattigaru na mapu světa a načrtl na ní její polohu. Badatelé dnešní doby pak prokázali, že Cattigara byla předchůdkyní Saigonu (dnes Ho Či Minovo Město). Cattigara byla mimo jiné hlavním přístavem v ústí řeky Mekong, jejíž jméno je odvozeno od Mae nam Khong (voda mateřské Gangy).

S. Swaminathan, autor blogu s názvem Starobylé sanskrtské inskripce na neobvyklých místech (Ancient Sanskrit Inscriptions in Strange Places), napsal: „První čamský král, jehož zaznamenaly dějiny, je Šrí Maran a je považovaný za tamilského vládce. Fakt, že určitý pándijský král vládl kdysi Vietnamu, byl mnoha historiky přehlížen. Jeho jméno přeložené do tamilštiny zní Thiru Maran. Někteří pándijští králové s tímto jménem jsou zmiňováni na různých inskripcích a v tamilské sangamové literatuře. Nejstarší sanskrtská inskripce objevená ve Vietnamu zmiňuje jméno Šrí Marana a je známá jako stéla Vo-Canh.

Dalším z raných čamských králů byl Bhadravarman, který vládl v letech 349–361 n. l. Jeho sídlem a hlavním městem byla citadela v Simhapuře zvané Lví město (nyní Tra Kieu). Bhadravarman postavil řadu chrámů, dobyl panství svých rivalů a vládl svému lidu spravedlivě. V pozdním věku opustil trůn, aby strávil své poslední dny v Indii na březích řeky Gangy.

Historická Čampa byla rozdělena na pět krajů. Indrapura (nyní nazývána jako Dong Duong) sloužila coby náboženské centrum celého království. Amarávatí je zase v současnosti provincií Quong Nam. Vidžaja je dnes Cha Ban, Kauthara se stala moderní Nha Trang a Panduranga je teď přezdívaná jednoduše jako Phan. Pandarunga byla posledním čamským teritoriem, které bylo dobyto čínskými Vietnamci.

Málo známé je, že Kryštof Kolumbus na své čtvrté a poslední cestě usiloval o to, aby se dostal do království Čampy, a skutečně věřil, že zavítal do Vietnamu. Za starých časů dobře známé obchodní trasy pojily Evropu s Indií a také celou oblast jižní a jihovýchodní Asie. Po nesčetná staletí bylo rovněž bohatství a moudrost Indie přeléváno do obchodování a světových institucí. Nicméně v 15. století politická nestabilita zpřetrhala možnost přímých obchodních spojení mezi Indií a Západem. Kolumbus byl přesvědčen, že plavbou na západ od břehů Španělska by mohl obeplout zeměkouli – za což se mu mnozí Evropané vysmívali, protože stále věřili, že Země je plochá –, aby tak objevil novou obchodní cestu a již kdysi ztracené vazby za bohatstvím Východu. Jeho plánovaná trasa ho měla dovést jižně podél vietnamského pobřeží, dále kolem mysu Kattigara a následně do Malakky. Věřil, že se jednalo i o cestu Marca Pola, kterou uskutečnil z Číny do Indie v r. 1292. Když se dostal u pobřeží Kostariky do Cariay, myslel si, že našel Čampu a že se dostal blízko k jedné z jeho kýžených destinací, k slavným zlatým dolům čamského království. Chválabohu pro Vietnam, že se zmýlil.

Udržování starých zvyků: Ženy nesou na hlavě oběti do chrámu u Phan Rang.

Dalším vietnamským hinduistickým královstvím bylo Funan, jež vzkvétalo mezi 1. a 6. stoletím n. l. Jeho hlavním městem bylo Oc Eo. Dva čínští vyslanci, Kang Dai a Zhu Ying, zkoumající nové námořní trasy do Indie, v r. 250 popsali Funan jako zemi, která „má svůj vlastní daňový systém a vládne jí král ve velkolepém paláci ze zdiva“. A profesor Louis Malleret při svém bádáni objevil mnoho záznamů o důležitých námořních obchodech mezi Oc Eo, Persií a Římem.


Čamští svatí mužové tančí u chrámu.
Inrasara zapisuje detaily o navštíveném chrámu.
Archeologické muzeum kultury Oc Eo na hoře Ba ve tvaru lingamu.
Čamské děti se učí od stařešiny.

Rozsáhlé chrámové komplexy

V starých dobách byly v Čampě vybudovány rozsáhlé chrámové komplexy, které zde stojí dodnes. Primárně byly věnovány bohu Šivovi, poněvadž byl považován za zakladatele i ochránce celé čamské dynastie. Nejdůležitější z těchto chrámových komplexů se nazývá My Son – kdysi velkolepé hinduistické náboženské a literárním centrum. Původně tento komplex zahrnoval 70 staveb, z nichž do dnešních dnů přežilo 25. Bohužel hlavní věž vážně poškodily americké bombové útoky v 1969 během války s Vietnamem.

Uctívání lingamu bylo hlavní formou náboženské praxe v My Son, jehož neikonická podoba navíc představovala božskou autoritu samotným Šivou zplnomocněného krále. Dodnes pokračují Čamové v uctívání této podoby boha Šivy.

Naleziště starodávné pagody Son Tien Tu na vrcholu hory Ba je stále považované za jedno z nejduchovnějších a nejposvátnějších míst z celého Vietnamu. Zde se na tři metry vysoké žulové skále nachází ban chan tien, otisk nohy náležející bohovi, jenž „otiskl svou šlépěj na měkkou zem na počátku lidstva“. Nedaleko je umístěné nedávno otevřené Archeologické muzeum kultury Oc Eo (Archaeology Museum of the Oc Eo Culture), navržené tak, aby utvořilo repliku posvátného symbolu lingamujóni. Jeho zdi jsou osazeny sedícími podobiznami (múrti) boha Ganéše.

Artefakty

Mnoho hinduistických uměleckých výtvorů důležité historické hodnoty bylo nalezeno ve Vietnamu. V r. 2001 bylo objeveno 320 zlatých pamětních desek. Jsou ozdobené nejrůznějšími hinduistickými bohy, jakými jsou Garuda, Narasimha, Kúrma nebo Durgá. Tyto plakety byly identifikovány jako vůbec nejstarší hinduistická ikonografická ztvárnění v jihovýchodní Asii.

Od počátku 40. let minulého století bylo objeveno mnoho hodnotných artefaktů kultury Oc Eo: sochy a reliéfy Buddhy, Ganéše, Višnua, Durgy a Šivy. Šivu na nich nalézáme jak v jeho antropomorfní podobě, tak i neikonické formě lingamu.

Velké množství vietnamských hinduistických uměleckých předmětů bylo dlouho nesprávně považováno za buddhistické ikony. Jedním z takových příkladů je třeba socha Višnua z Bien Hoa: ikonografická podoba nejenom že zřetelně odkazuje na Višnua, ale sanskrtská inskripce na zádi sochy ho jako Višnua (ve své podobě Tribhuvanákránty) také identifikuje. Sochu nechal zhotovit princ Vidžaja Klaun Nauk z vděčnosti za požehnání od Višnua, jelikož dobyl Čenlu. Višnuova socha z Bien Hoa byla před tím místní komunitou v buddhistickém chrámu uctívána jakožto Buddha.

V červnu roku 2013 vietnamský premiér oficiálně označil 30 národních pokladů zásadního významu jako odkaz národa. Mezi nimi je i několik hinduistických artefaktů: např. podobizny (múrti) Višnua a Súrji z kultury Oc Eo, nebo Durgy a Šivy z Čampy. Na pátém národním festivalu Quang Nam (Quang Nam Heritage Festival) 21. června 2013 vláda představila veřejnosti jednu ze starobylých soch Višnua.

Jazyk a písmo

Kamenná stéla Vo Canh patří mezi vůbec nejstarší známé sanskrtské inskripce objevené v tomto regionu a je jednou z mnoha objevených v současné době. Řeka Da Rang a její široké říční údolí ve středním Vietnamu se může pochlubit hned několika sanskrtskými inskripcemi včetně té, která se nachází v jejím ústí. Tyto inskripce podél břehu řeky často leží skryté pod hladinou řeky, aby se odkryly jen během suchých letních měsíců.

Čamské písmo pochází z jihoindického písma grantha. Mnoho chrámů na Čampě zahrnuje obojí: jak sanskrtské, tak čamské kamenné inskripce. Jednotlivé čamské komunity používají lehce modifikované verze písma, ačkoliv třeba čamští muslimové dávají přednost užití arabského písma. Během francouzské koloniální nadvlády obě tyto skupiny byly nuceny používat latinku. I přesto, že čamské písmo je dodnes vysoce ceněno, a navzdory úsilí zjednodušit způsob jeho psaní, se mu dnes učí už jen hrstka lidí. Čamským jazykem však stále mluví okolo 250 000 lidí. Sanskrtem kdysi mluvili vzdělané vrstvy. Zajímavostí je, že šíření psaného sanskrtu v Indii zřejmě souvisí s jeho užitím ve Vietnamu i jinde v jihovýchodní Asii. Zdejší prameny dokazují existenci nepřerušené živoucí hinduistické civilizace, která používala sanskrt, která ale nebyla omezována etnickými nebo národními zájmy; byla jí dána celosvětová působnost.

Čamové dnes

Dnes najdeme zástupce čamské národnosti napříč východní Asií. Jedná se převážně o sunnitské muslimy v Kambodži, šíitské muslimy v Číně a buddhisty v Thajsku. Co se týče Vietnamu, menší počet vietnamských Čamů (někdy nazývaných východní Čamové) vyznává islám a relativně ještě méně z nich následuje mahájánský buddhismus. Valná většina z nich jsou však hinduisté. Tito se pak nazývají balamonští (bráhmanští) lidé. Asi 70 % balamonských přívrženců můžeme řadit mezi kšatrije.

Čamové přežili úpadek a konec svého království, koloniální nadvládu Francouzů, vietnamskou válku (během níž mnoho z nich emigrovalo do Francie), komunistickou nadvládu i ekonomickou krizi – a jejich tradice je stále takřka neporušená. Jejich chrámy se vznosně tyčí do dnešní doby. Jejich festivaly se stále slaví a tradiční hinduistické obřady a uctívání pokračují bez přerušení. Životní události jako dokončení studia, svatby, narození a úmrtí, jsou napořád oslavovány dodržováním hinduistických tradic. Spolu s hinduisty z Bali, balamonští Čamové jsou jedinými dosud existujícími původními mimoindickými hinduisty.

Samozřejmě, ani Čamové nejsou odolní vůči problémům moderní doby. Mladí jsou zaměření na dobré materiální zázemí a mají jen trochu času či se cítí málo zavázaní, aby následovali způsoby svých předků. Ačkoliv lze spatřovat určité úsilí k prosazování bohatých tradic čamského hinduismu, na výsledek zřejmě budeme muset ještě nějakou chvíli počkat. V tomto ohledu byla mnohem úspěšnější čamská muslimská komunita. Silné kulturní a finanční vazby byly mezi čamskými muslimy a ummou, mezinárodní islámskou komunitou, plně rozvíjeny, díky tomu, že motivovaní islámští kazatelé cestovali po čamské oblasti a podněcovali víru, aktivismus, jednotu a další záležitosti.


Višnu z Bien Hoa.
Čamské ženy tancují na chrámovém nádvoří.
Původně desetiruká socha Šivy z chrámu My Son. Nyní vystavená v Guimet Museum v Paříži.
Bůh Ganéša v čamském stylu.
Oslavování období dešťů během třídenního festivalu kait.

Rozhovor s čamštími stařešiny

Během mého bádání hinduistické kultury ve Vietnamu jsem měl velké štěstí, že jsem se mohl setkat s Phu Trimem. Jeho literárním pseudonymem je Inrasara. To jméno je odvozeno od jména boha Indry, krále nebes. Inrasara je vůdcem balamonských Čamů, učencem, autorem a také stařešinou. Napsal mnoho knih a je uznávaným expertem na čamskou kulturu. Přítomný byl také Jaka, jiný čamský badatel a vůdce, a jeho syn Inrajaya, jehož fotografie doprovázejí tento článek. Rozhovor s nimi osvětluje jejich kulturu a lid.

Jaký je původ balamonských Čamů?

Bádání zatím nedospělo k jasnému závěru. V současné době se tvrdí, že pocházíme odněkud z Jávy. Je nám známo, že jsme vybudovali naši kulturu někdy před 3000 až 5000 léty v naší zemi.

Řekněte nám něco o balamonské víře.

Je těžké se přiklonit k tomu, zda se jedná o nějakou víru nebo jen určitý systém vyznání. Přestože nám naši předchůdci zanechali jisté hinduistické sochy, v průběhu dějin byly spáleny téměř všechny texty. Zůstali nám jen knihy nebo zápisky svědčící o vírách a příbězích králů, bohů a o předvádění rituálů.

Které slavnosti pokládáte za nejdůležitější?

Dalo by se říct, že se jedná o náš Nový rok, zvaný jako rija nagar, čili „národní festival“. Stal se všeobecně uznávaným a je oslavován hinduisty (ahier) i muslimy (awal) společně za doprovodu překrásných symbolických tanců.

Jsou balamonské tradice a kultura populární mezi mla­dými lidmi?

Jelikož nepředstavují jasně vymezený systém víry, moc populární nejsou, na rozdíl od duchovního, uměleckého a zábavního životního stylu.

Jaké spojení mají vaši lidé s Indií, její minulostí a současností?

Naše království si ve svém velmi raném období r. 192 n. l. přisvojilo hinduismus za své náboženství. S Indií mělo obchodní styky odjakživa. Avšak přibližně o tisíc let později, když obchodníci přestali do jihovýchodní Asie přijíždět, její vliv upadl a nahradila ho narůstající moc islámu. Nicméně indičtí badatelé a přátelé, kteří přicházejí do Phan Rangu, aby spatřili naši kulturu, tvrdí, že i dnes je zde cítit patrný vliv Indie, převážně v některých obyčejích anebo hinduistických chrámech.

Chodí lidé i dneska do starodávných hinduistických chrámů, aby se pomodlili?

Ano, máme čtyři chrámy, v kterých aktivně probíhá bohoslužba. Jsou to Po Inu Nugar, Po Rome, Po Klaung Girai a Po Dam. Představují posvátnou půdu, kam lidé rádi zavítají.

Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí Čamové?

Udržet naši kulturu, jazyk a tradice živé je všeobecná výzva stará přes sto let, jelikož vliv Vietnamu stále více vzrůstá. Dnes jen málo mladých lidí ví, jak vlastně číst a mluvit naší řečí, nebo jak porozumět našim obyčejům.

Které artefakty Čamů jsou považovány za nejcennější?

Nejdůležitější jsou samotné chrámy, respektive jejich symbolické zmenšeniny udržované třemi nejvyššími duchovními. Používají se, když potřebujeme předvádět rituály a nemáme přístup k chrámům například v případě nějakého konfliktu.

Existují oficiální snahy, jak chránit a propagovat čamský tanec, hudbu a umění?

Nejsou tu žádné, které by se oficiálně staraly o výuku a studium čamské historie či tradice. V každém případě ta potřeba je zde velká už řadu let. Máme tu ale čamský ústav u Vietnamské asociace etnologie (Cham brand of the Vietnam Association of Ethnology), který je zaměřen na vyvíjení sociálních aktivit pro Čamy v Saigonu. Máme také čamské jazykové třídy, a čamské UNESCO zformovalo tuto pozornost i do studií. Snaží se proniknout k čím dál více lidem, nicméně praktický dopad je stále malý.

Jakých důležitých projektů se účastníte ve vztahu k balamonským Čamům?

(Odpovídá Jaka:) Sám mám řadu soukromých aktivit, které přinesly určitý vliv a změny do naší komunity. Máme například čam­skou webovou stránku, která spojuje mladé lidí a na níž sdílejí články o čamských studiích. Dalšími mými aktivitami jsou výuka čamského jazyka a tradičních písní, vedu čamské mládežnické tábory, píšu čamsky malé divadelní hry a následně v nich i účinkuji.

Je balamonským vyznáním hinduismus?

Ano, dalo by se to tak říct.

Který je váš upřednostňovaný bůh a proč?

Pro nás i naše prapředky je to Šiva, představitel pravdivé svaté moudrosti a ničitel nepravd, ten, kdo osvěcuje všechny následovníky.

Jaká je dlouhodobá vize pro váš lid?

Pokud náš jazyk a kultura budou prosperovat, budeme schopni se podílet na budování ještě krásnějšího světa i v budoucnu.

Pohled do Indie

Hinduismus vzkvétá především v Indii. Mimo mateřské země je nepřetržitě vyznáván, jako původní náboženství, už jen Balijci a balamonskými Čamy. Vietnam má se svým starověkým hinduistickým dědictvím staré vazby na Indii. Balamonští Čamové pokračují v praktikování svých posvátných hinduistických tradic a projevují silný zájem, aby jednou Indii navštívili a spatřili tam svatá místa či se setkali s ostatními zanícenými hinduisty.

V Indii hinduisté vytvořili a rozvinuli řadu organizací a projektů na uchování tradic svých předků, aby u mládeže posílili moudrost časem ověřenými metodami k záchraně kulturního dědictví. Balamonští Čamové se angažují s podobným úsilím. Tím, že sdílejí hinduistickou víru a společné kulturní dědictví, je vietnamská hinduistická komunita vystavena stejným výzvám, s nimiž se střetává i Indie.

Dnes jako členové globální hinduistické komunity se stáváme čím dál více ovlivnění technologiemi tohoto informačního věku, které umožňují hindusitům na celém světě podporovat jeden druhého. Naše čamská kultura stojí za zachování. Hinduistická civilizace založená na dharmě, ať již se nachází kdekoli, je vlastně nepřetržitým svědectvím ducha, a představuje to nejlepší, co lidstvo může následovat. Hinduisté z Bali, Vietnamu a jiných lokalit vzhlížejí k Indii jako k centru a místu vzniku hinduismu. Je mou nadějí, že indičtí hinduisté se spolu s ostatním světem chopí své příležitosti. Jistě pak dharma přetrvá i nadále.

Vrndavan Brannon Parker

Vrndavan Brannon Parker, Los Angeles, je žákem A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady. Studuje a před­náší o starověkých civilizacích a jejich vztahu k védské kultuře. Je zakládajícím členem sdružení WAVES a vlastníkem Vedic Empire Productions. Je auterem knih Orissa in the Crossfire a The Serpent, the Eagle, the Lion and the Disc.

FOTO © Inrasara, Brannon Parker, Inrajaya, Wiki Commons, komerční fotobanka.