24 – 29

22 – 23

30 – 31

KARMA JÓGA

Oddaní služebníci pána Murugana

Mladí lidé z ostrova Penang svou prací nastavují světový standard v komunitních službách, dobrovolnictví a týmové práci. Pro své chrámy organizují celou řadu projektů.

T

​isíce kilometrů od původních šesti příbytků pána Murugana v jižní Indii, v jeho chrámu Arulmigu Balathandayuthapani na malajsijském ostrově Penang, skupinka oddaných mu zaslíbila svůj život službou a sádhanou (duchovním odevzdáním se), v čemž jim pomáhá Muruganova božská láska. Pro tyto mladé jsou jeho požehnání tak silná a pronikavá, že se promítají do všech stránek jejich života. Sdružují se v po celé Malajsii známé organizaci SBYO – Šrí bálathandájuthapániova organizace mládeže (Sri Balathandayuthapani Youth Organization).

První dobrovolníci SBYO v roce 1982.

V červnu 2013 jsem se vydal na Penang, abych napsal reportáž o znovuotevření chrámu na novém místě a o dobrovolnících, kteří se na tomto projektu podíleli. Viděl jsem muže, ženy a děti všech věkových kategorií a byli mezi nimi i kvalifikovaní odborníci a podnikatelé. Všichni s radostnou oddaností sloužili svému chrámu. To ráno, kdy jsem poprvé přijel na Penang, začínal parný pracovní den, někdy uprostřed týdne. Vyšlapal jsem více než 400 schodů a nemohl jsem vůbec dýchat, ale má únava zmizela hned, jak jsem vstoupil do chrámu a spatřil jsem Murugana. Budova chrámu byla skvostná a velkolepá. Všude bylo čisto, ani na podlaze nebylo možné zahlédnout jediné smítko prachu. Místo opravdu jen zářilo. Po abhišéce (bohoslužba: úlitby) a áratí (bohoslužba: nabízení světla) jsem dělal rozhovor s hlavním knězem a s pár dobrovolníky. Kněz velmi chválil členy organizace SBYO za jejich stálou, každý týden se opakující, službu chrámu. Řekl, že během svátku thaipúsam navštíví chrám až 4 miliony věřících a dobrovolníci jsou v té době vytížení. Jejich práce zahrnuje sekání trávy, řezání křovin, údržbu terénu, úklid chrámu, výzdobu a další drobnou údržbu spojenou s přívodem elektriky a pitné vody a také uměleckou práci jako je malba duchovních motivů a symbolů na střechu chrámu. Ženy a děti se starají hlavně o jídlo pro dobrovolníky, úklid chrámu před svátky, rozsvěcování lamp a roznášení nápojů poutníkům.

Znovu jsem chrám navštívil v neděli ráno. Většina členů organizace SBYO se zavázala, že musí poskytnout chrámu své služby aspoň jednu neděli v měsíci. Setkal jsem se s celým týmem – s úředníky, dobrovolníky a jejich rodinami. Všichni mi byli schopni poskytnout důkaz o svých zvláštních zážitcích a vztahu s Muruganem. Vysvětlili mi, že je jako jejich otec a že si ho z celého svého srdce váží a ctí. Už jen to, že místo svého víkendového odpočinku doma přicházejí do chrámu a pomáhají, mnoho vypovídá o jejich oddanosti a ochotě vzdát se pohodlí a vlastního času kvůli nějakému vyššímu cíli. Všichni jsou rádi, že jsou členy SBYO, kterou popisují jako takovou velkou rodinu, kde každý sdílí štěstí i smutek ostatních členů.

SBYO účinně slouží podobně jako škola managementu, kde se její členové učí, jak jednat a spolupracovat s ostatními členy a se širokou veřejností a jak pracovat výkonně, ukázněně a organizovaným způsobem. Učí se respektovat starší a rozvíjí schopnost mluvit na veřejnosti. Díky práci v SBYO získali sebevědomí a také nadšení. To vše jim pomáhá, aby byli úspěšní ve studiu či ve své profesi i za zdmi chrámu. Rodiče, kteří tyto vlastnosti získali díky desetiletím práce pro SBYO, se je nyní snaží předat i svým dětem.

Důvěryhodnost a pověst organizace se velice zvýšila v roce 2012, kdy společně s vedením chrámu organizovala dokončení přestavby paláce a slavnostní znovuvysvěcení. Tento obřad trval několik dní a dostal se na úvodní stránky novin nejen v Malajsii, ale i v ostatních částech světa, kde se o tuto velkolepou duchovní událost zajímali věřící oddaní pánu Muruganovi.

Vznik organizace byl inspirován potřebou komunity

Ananth Viswanathan mi pověděl něco o historii SBYO: „V roce 1981 pánové Chitravelu, Jodi a Medi, starší členové chrámového představenstva, svolali své přátele a kolegy, aby jim pomohli připravit, v té době ještě starý, chrám na svátek  thaipúsam. Mně tehdy bylo 18 let. Sešlo se nás kolem dvaceti pěti až třiceti, uklízeli jsme a malovali zdi chrámu, připojili jsme se k chrámovému představenstvu a pomáhali mu zorganizovat svátek, který se měl konat v lednu roku 1982. Pak jsme se rozhodli, že budeme v chrámu pomáhat každou poslední neděli v měsíci. O rok později už jsme pořádali každoroční shromáždění, kde se řešily obecné věci týkající se chrámu. Potřebovali jsme vytvořit oficiální organizaci, abychom naše služby mohli rozšířit i na jiné činnosti než jen sekání trávníku nebo čištění odpadu. Neoficiálně jsme se nazvali Bálathandájuthapániovi dobrovolníci (Balathandayuthapani Volunteers, BTV) a dostalo se nám i komunitního uznání.“

Shunmugam, kterému je 52 let a je bývalý nejdéle sloužící předseda SBYO, mi sdělil: „Součástí organizace jsem už 33 let. Ať jsme udělali cokoli, dělali jsme to z čisté lásky k pánu Bálathandájuthapániovi. Nebylo by však správné tvrdit, že jsme zakladatelé a průkopníci organizace. Sám náš pán Bálathandájuthapáni je jejím zakladatelem. On nás svedl dohromady, abychom se naučili pracovat pro druhé. Naším záměrem původně bylo pomoci představenstvu chrámu organizovat svátky, ten se ale rozšířil i na pravidelné zkrášlování chrámu. Postupem času jsme začali chtít dělat víc věcí. Jako neoficiální dobrovolníci jsme mohli jednat pouze na základě rozhodnutí představenstva chrámu. Abychom mohli pořádat sbírky a působit i mimo chrám, potřebovali jsme být zaregistrováni jako oficiální nezávislá organizace. Mým úkolem, jako jednatele BTV, tedy bylo v roce 1983 naši organizaci zaregistrovat. Nejprve naši žádost odmítli s tím, že hinduistických organizací už je spousta. Poradili nám, abychom do našeho názvu přidali ještě slovo „mládež“, protože vláda v té době organizace mládeže podporovala. S tímto návrhem jsme všichni souhlasili a také jsme cítili, že by bylo záhodno, aby mladí lidé převzali naše místo a organizaci vedli.

Tak jsme se v roce 1985 úspěšně zaregistrovali jako Šrí Bálathandájuthapániova organizace mládeže (SBYO). Ti z nás, kterým je přes čtyřicet, se automaticky vzdávají oficiálního členství v organizaci. Mládež však samozřejmě nadále pokračuje v činnosti s požehnáním a pomocí starších a ti, kterým je přes oněch čtyřicet let, jsou stále považováni za členy seniory. V současnosti máme kolem 33 členů a 40 členů seniorů a všichni společně pracujeme jako jeden tým.“


Služby poskytované SBYO: účetnictví, údržba, občerstvení, organizace zástupů návštěvníků.

Nannthini Shunmugam, Kamaladevi Nethievellu, Neetiaasree a Gahyathiri Shunmugam. Nannthini je jednatelkou organizace SBYO a musí se potýkat se spoustou papírování.
Čištění 1026 schodů chrámu jako karma jóga, služba Bohu.
Pomoc při kalvi viratham, během kterého do chrámu přichází tisíce studentů před zkouškami ve škole a přinášejí vodu, aby omyli Murugana.

Dosažení úspěchu a nové výzvy

Ananth Viswanathan popisuje některé výzvy, s kterými se organizace musela potýkat: „Po zaregistrování organizace v roce 1985 se nová skupina úředníků chrámového představenstva cítila ohrožena. Veřejnost si spojovala chrám hlavně s SBYO a představenstvo si myslelo, že máme v úmyslu převzít jeho roli. V roce 1988, po šesti letech naší práce, nám zakázalo pomáhat v chrámu. Byli jsme vyhnáni a cítili jsme se ukřivděni. Spor se vyhrotil, a dokonce se objevil i v novinách. Věřící i široká veřejnost s námi soucítili a podporovali nás. Chrámy postavené na veřejném prostranství vlastní stát a dohlíží na ně Hinduistická nadační rada (Hindu Endowment Board). O celou záležitost se začala zajímat vláda. Záhy došlo k reorganizaci chrámového představenstva i nadační rady. Staré představenstvo bylo rozpuštěno.“

Ananth vypravoval dál: „Nově ustanovené představenstvo nechtělo, aby se něco takového ještě někdy opakovalo. Rozhodli se, že pokaždé, když bude ustanoveno nové chrámové představenstvo, budou v něm dva nebo tři členové SBYO (celkem má představenstvo 15 členů) a mohou zastávat i výkonnou funkci. Například já jsem byl předsedou SBYO a později i předsedou chrámového představenstva. Od té doby už mezi organizací a představenstvem žádný problém nevznikl. Někteří si myslí, že tento incident z roku 1888 by měl být zapomenut, ale já si myslím, že bychom si z něj měli vzít poučení. Velká chrámová ceremonie (mahá kumbhá­bhišéka) byla velká událost a když skončila, nadšením jsme ronili slzy. Pro členy našeho starého týmu to byl uskutečněný sen. Strávil jsem skoro celé mládí od svých osmnácti let tím, že jsem oddaně sloužil tomuto chrámu. Nyní se k této odevzdané službě (séva) připojily i naše děti a vykonávají ji se stejnou oddaností, takže cyklus pokračuje a mladí lidé přejímají naše role.“

P. Kuvena Raju, 53 let, bývalý předseda chrámu, se s námi také podělil o své názory: „Tým SBYO tu působí neustále. Chrámové představenstvo se stále mění, ale SBYO pokračuje v činnosti již mnohá desetiletí. Nyní však nezvládáme vykonávat veškeré činnosti se stále stejným počtem členů. Více než polovina našeho pětihektarového pozemku je nyní parkově upravená a musí se udržovat. Na to však potřebujeme více členů. Dosud však v SBYO vidíme stále stejné tváře a nikdo nový nepřibyl. Potřebujeme víc rukou schopných práce. Nyní si zkoušíme najímat pracovníky, kteří by nám s údržbou pomáhali. Během svátků však potřebujeme všechny členy SBYO, aby se postarali o jejich hladký průběh.

Minulý rok jsme přešli na nový způsob abhišéky během svátku thaipúsam. Zapojili jsme čerpadla, která přemisťovala velký objem mléka z jednoho místa na jiné. K tomuto vylepšení přispěla SBYO. Také se zasloužila o to, že se ze svátku kárttikai dípam stala významná každoroční událost. Někdy musí chrámové představenstvo učinit tvrdé rozhodnutí a požaduje, aby se mu organizace podřídila, ale během mého funkčního období jsme se snažili organizaci poskytnout vše, co potřebovala a ve všem jsme ji podporovali. Nevím, jestli nové představenstvo bude mýt stejný pohled na věc jako já, ale pro mě má SBYO zásadní podíl na chodu chrámu a moc si její pomoci cením.“

Řada nabízených služeb a aktivit

Thandabaniy Subramaniam, 35 let, nynější předseda SBYO, popisuje současné aktivity organizace: „Máme každoroční chrámové povinnosti a obvyklé dále trvající služby. Poté pomáháme organizovat svátky čaitra púrnimá, kárttikai dípamskanda šašti. V uplynulých sedmi letech jsme také pořádali vzdělávací semináře pro všechny indické děti, které chtějí udělat závěrečné zkoušky a pokračovat ve studiu na různých univerzitách. Také organizujeme poutě do dalších Muruganových chrámů v Malajsii, navštěvujeme i další chrámy a spolupracujeme s jejich představenstvy, od nichž se učíme, jak se starají o chod jejich chrámu. Slavíme také svátek spojený s Vinájakou (Genéšou) a čistíme schody ke chrámu před svátkem kanda šašti. Pomáháme ostatním penangským chrámům organizovat jejich obřady kumbhá­bhišéky, když si vyžádají naši pomoc.

Před tím než studenti jdou skládat své zkoušky, pořádáme kalvi viratham, během kterého studenti spěchají do chrámu a přinášejí vodu potřebnou k abhišéce, prosí Murugana, aby požehnal jejich studiu. Pomáháme také členům organizace, v jejichž rodině se koná svatba. Pokud naopak potká někoho v jejich rodině úmrtí, připravujeme zádušní modlitby átmá šánti. Jednou ročně pořádáme také rodinný den, kde se všichni scházíme i s celými našimi rodinami a jednou týdně organizujeme badmintonový turnaj, kterého se účastní i naši členové. Někteří naši členové také pomáhají s organizováním komunitních atletických soutěží. Každoročně pomáháme hnutí ISKCON při pouti (játrá) k posvátným místům. Působíme také v charitou provozovaných domovech pro postižené děti a sirotky, pomáháme jim vymalovat nebo s opravami domova. Pro tyto děti pořádáme také slavnost dívali (dípávali) a společenské akce. Každoročně také pořádáme deset dní modlitby Vinájaky, na které zveme děti ze sociálně slabých rodin a postižené děti, vozíme je dodávkami až k chrámu a obdarováváme je. Během svátku kárttikai dípam je nosíme nahoru po chrámových schodech. Každoročně prodáváme kalendáře, abychom získali nějaké finanční prostředky. Všechny naše činnosti a peněžní záležitosti jsou zaznamenány a velmi dobře zdokumentovány, protože je musíme odevzdávat tajemníkovi.“

Shunmugam, předseda SBYO v období let 1992–2001, říká: „I před námi už tu byla skupina dobrovolníků. Naši předkové nám předali dědictví, které zase my chceme předat našim dětem. Hinduismus nás naučil, jak žít. Naučil nás pracovat ve prospěch lidstva.“

Rajiv Malik

FOTO © SBYO, Mani Nadason, Thigambaram Chinniah.


Šakti (božská moc/síla) pána Murugana inspiruje srdce a životy jemu oddaných věřících

Organizování čtyřmilionového davu, který přináší mléko a kavadi jako obětinu při každoročním svátku thaipúsam.
Dívky servírující oběd ostatním dobrovolníkům. | Člen SBYO P. V. K. Devagaran při sekání trávy kolem chrámu.
Kněží lijící mléko na boha chrámu při púdži.

Kárttikai dípam – projev Muruganova božího světla na Zemi

Každoroční svátek kárttikai dípam byl kdysi jen malou chrámovou událostí, ale organizace SBYO z ní udělala jednu z nejdůležitějších každoročních událostí konaných v chrámu.
Dobrovolníci pomáhají postižené mládeži a přivádějí ji do chrámu, aby se jí také dostalo požehnání.
Rozsvícení více než 5000 lamp umístěných od prvního schodu chrámového schodiště až po samotný chrám. (V pozadí se nachází město Georgetown).