22 – 23

20 – 21

24 – 29

HISTORIE

Chrám v Penangu obnoven po 150 letech

Kamkoli se Tamilové ubírají, pán Murugan je následuje. Již od 18. století stoupají na vrcholky Penangu; nejprve tak činili pro vodu, později kvůli požehnání.

U

​západního pobřeží státu Kedah v Malajsii se nachází nádherný ostrov Penang, oblíbené turistické místo, kde leží rychle se rozvíjející metropolitní přístav Georgetown. Pro svou strategickou polohu na kraji Malackého průlivu je město Georgetown považováno za ráj pro lodě, které chtějí zakotvit po dlouhé plavbě z Indie a připravit se na nadcházející cestu do Singapuru a Hongkongu. Z pohoří v nitru ostrova, známém jako Penangské hory, stékají dva obrovské vodopády, jeden na západě a druhý na východě.

Východní vodopád teče do řeky, po které můžeme na lodi připlout z moře. Zakládající člen SBYO a bývalý jednatel chrámu, Ananth Viswanathan, sděluje: „Okolo roku 1771 Britové jednali s kedahským sultánem o využití Penangu jako přístavu. Kapitán Francis Light založil na ostrově první osadu. Najmul si a přivedl dělníky z indického státu Tamilnádu, kteří našli pramen pitné vody u východního vodopádu. Tito Tamilové také chtěli nějaké místo, kde by se mohli modlit. Nejoblíbenější tamilský bůh je Murugan, který nejraději sídlí na vrcholcích hor. Proto zde založili svatyni. Je nejstarším místem uctívání na Penangu.“

V roce 1791 se Britové pomocí úskoku a vojenské převahy zmocnili ostrova. Později se Malajsie stala britskou kolonií a svou nezávis­lost získala až v roce 1957.

Penang

Není přesně známo, kdy byla založena první svatyně vel, ale již na kresbách z roku 1879 můžeme na levém břehu vodopádu vidět stavbu s doškovou střechou a v dochova­ných spisech z tehdejší doby najdeme zmínky o každoročním festivalu thaipúsam, který se na místě konal. Ananth ještě dodá­vá: „Kolem roku 1904 bylo okolí vodopádu prohlášeno za chráněnou oblast vodního zdro­je a oficiálně se stalo součástí Penangské botanické zahrady.“ Příchod davů poutníků byl tedy omezen, aby se tak ochránil tok čisté vody. Dnes tyto zahrady představují jedno z nejvyhledávanějších turistických míst na ostrově. Malá svatyně vel stále stojí na svém původním místě a se zvláštním povo­lením je možné navštívit i vodopády.

Jako kompenzaci za svou ztrátu dostali hinduisté plochu o velikosti pěti hektarů na jiném kopci vzdáleném od botanické zahrady tři kilometry. Z čísla časopisu Penang Gazette z roku 1913 se dochovala pouze malá zmínka: „Hinduistický chrám na kraji vo­dopádu se přesouvá na místo blízké čettiskému (chetty) chrámu, aby se zabránilo kontaminaci zdroje pitné vody hlavního města regionu.“ Ačkoli se na novém místě nenachází žádný vodopád, chrámu se nadále říká Waterfall Temple, chrám u vodopádu. Na Penangu jsou ještě další dva chrámy zasvěcené Muruganovi, jeden malý se nachází na vrcholku Penangských hor a druhý v údolí ve městě a stará se o něj komunita Chettiar. Waterfall Temple je z nich nejstarší. Nejprve byla na novém místě, na rovném výčnělku asi tak v půli kopce, vybudována malá svatyně.

Rozšiřující se dav oddaných věřících přicházel uctívat Bálathandájuthapániho (Báladandá­judhapáni), Šrí Muruganovu as­ketickou podobu mladíka, jehož ikonografickým znakem je, že drží hůl. P. Kuvena Raju (53  let), představený chrámu, povoláním zeměměřič a majetkový odhadce, vysvětlil: „V roce 1913 bylo pět hektarů půdy pro nový chrám roz­děleno na tři pozemky. Jeden měl rozlohu čtyři a půl hektaru a zbylé dva byly malé. Stavba nového chrámu dala opravdu velkou práci. Jeho základy tvoří tlustá vrstva žuly. Nejprve byla postavena malá svatyně o veli­kosti 6 m2 a v roce 1933 první schody. V roce 1985 byl postaven již čtvrtý chrám.

150 let uctívání: téměř dokončený nový chrám postavený blíže vrcholku kopce, rok 2012.

Jednatelem chrámu jsem se stal v roce 1999, kdy se začalo uvažovat o jeho pře­stavbě, ale nemohli jsme se rozhodnout, zda ho pouze zrekonstruujeme nebo postavíme nový o trochu výš na kopci. Snažili jsme se dokonce zjistit, kterou z možností by si vybral samotný Murugan. K tomu jsme využili starou tradiční indickou metodu. Dvouleté dítě si vybere mezi dvěma balíčky odlišné barvy, z nichž každý představuje jednu možnost. Volba dítěte se považuje za koneč­né rozhodnutí a už není třeba žádných dal­ších debat. V té době jsem měl dvouletého syna a zkusili jsme s ním tuto metodu třikrát. Pokaždé si vybral barvu, která znamenala, že si Murugan přeje, abychom jeho a jeho chrám přesunuli na jiné místo. Tímto způsobem jsme se rozhodli a začali jsme plánovat stavbu chrámu již páté generace na žulové plošině blíže vrcholku kopce. Inaugurace s velkou chrámovou ceremonií (mahá­kum­bhábhišéka) se odehrály v roce 2012.“

FOTO © SBYO.


Jak se měnil chrám Šrí Báladandájudhapániho (Bálathandájuthapániho) napříč desetiletími

Původní chrám s doškovou střechou, 1900.
Chrám druhé generace, 1905.
Tamilští věřící, rok 1900.
Chrám třetí generace postavený tři kilometry od vodopádu.