19

18

20 – 21

Z ÁGAMICKÝCH DĚL ŠIVAISMU

Žasneme nad velkolepostí hory Méru

O nebeském příbytku oslnivých měst obklopeném nádhernými zeměmi.

N

ásledující článek je překladem ze souboru úryvků z třinácté kapitoly Mrgéndra-ágamy, ve které bůh Indra popisuje mudrci Bharadvádžovi krásy hory Méru, střediska prthiví lóky neboli zemské sféry.



Aby pán Anantéšvara (Anantanátha) zajistil další vývoj, stvořil mnoho světů odpovídajících různým rovinám existence. Nyní následuje vysvětlení, jak vznikly ostrovy, řeky a lesy světa prthiví lóky.

Džambudvípa (ostrov stromů džambu) tvoří pupek zemské sféry. Je obklopen slaným oceánem, který je stejně rozlehlý jako samotný ostrov. V nitru tohoto velkého ostrova se nachází hora Méru, která je pokryta zlatem a je královnou všech hor. Její záře zastiňuje dokonce i sluneční záři. Je uctívána a často navštěvována bohy (dévy). Nejvyšší z třech hřebenů obklopujících tuto horu, její vršek, slouží jako místo, kde přebývá osm Lókapálů (bohů světových stran). Ti, kteří znají posvátné texty, ji přezdívají čakravat („otáčející se jako kolo“); hřeben se třpytí zářivými paprsky šperků. Ve spodní části hory sídlí siddhové, gandharvové a Marutové. Na samém vrcholku se nachází osm měst.

Tato města patří Indrovi a dalším sedmi bohům, kteří osidlují osm světových stran. Indrovo nebeské město Amarávatí („sídlo nesmrtelných“) leží na východě. Je nádherné díky třpytícím se paprskům drahokamů. Do tohoto města, které se rozprostírá na zlaté pláni, se často uchylují také siddhové, sádhjové a Marutové. Město Tédžóvatí („oslnivá“) ležící na jihovýchodě patří Agnimu a oplývá červenými a bíložlutými drahokamy. Jeho hradby a věže (gópury) jsou postaveny ze zlata. Město Samjaminí („ukázněná“) leží na jihu a patří pánu Jamovi, bohu smrti. Je opevněno vysokými železnými hradbami. Je hlídáno Jamovými vojáky. Město nazývající se Kršnavatí („potemnělá“) patří Nirrti a obývají ho daitjové. Jeho paláce připomínají Jamovy paláce a celé město je vyzdobeno zavěšenými baldachýny a je ozářeno safírovým světlem. Na západě leží město Šuddhavatí („čistotná“), které patří Varunovi, pánu vodstva. Město je postaveno ze sphatiky (křišťálu). Jeho budovy září něžnou bělostí mraků. Navštěvují ho vodní živočichové, například želvy, ryby nebo žraloci. Na severozápadě se rozprostírá město Gandhavatí („voňavá“), které patří Vájuovi. Zdobí ho překrásné bílé a zlaté vlajky a prapory. Je poseto nesčetnými drahokamy. Město hlídají éteričtí vojáci, kteří jsou známí pro svou sílu a nasazení. Na severu leží město Mahódaja („blahobytná“), které patří Kubérovi, bohu bohatství. Je postaveno z bílých kamenů, jako je měsíčný kámen nebo perleť, a hemží se paláci, které září jako Himálaje. Je opěvováno zástupem bráhmanů a mudrců. Na severovýchodě leží město, které se jmenuje Jašóvatí („impozantní“) a patří Íšánovi. Je postaveno ze všech druhů skvostných drahokamů a stráží ho přívrženci boha Rudry (Šivy). V těchto městech se můžeme oddávat potěšení v každém ročním období, mohou dostat také červený nádech způsobený pylem z Brahmových květin paridžáta (noční jasmín), který šíří horský vítr. Města opravdu představují nebesa pro bohy světových stran a jejich následovníky. Aspoň tak je opěvují básníci na Zemi.

Posvátná hora Méru na čínské vizualizaci. Jsou vidět různé nebeské sféry, vrcholky hřebenů a oceány.

Na samém vrcholku hory Méru leží město Manóvatí („inteligentní“). Patří Brahmovi, Stvořiteli, který je uctíván bohy světových stran. Spousta zářivých paprsků vycházejících ze skvostných drahokamů tohoto města červeně osvětluje nekonečné cesty vesmíru. Dévové a mudrci, kteří se vyznačují svou vznešeností a slávou, se chodí do tohoto města kát, pozorují jamy a nijamy a přemítají o Bohu. Usilují o dosažení svých nejvyšších cílů, po kterých touží.

Pod horou Méru se na každé ze čtyř světových stran nachází další hora. Na jejím úpatí leží také devět ostrovů a devět vzkvétajících pevnin. Aby byla hora Méru stabilní, je obklopena právě těmi čtyřmi horami. Na každé z těchto hor roste jiný druh nebeských stromů. Jejich názvy jsou kadamba, džambu, ašvattha a njagródha.

Ve směru hodinových ručiček kolem hory Méru teče řeka tvořená šťávou z plodů stromů džambu a poté, co obarví okolní půdu do zlata, ztrácí se v zemi na úpatí hory. Když se ptáci, hadi, jeleni a opice napijí vody z této řeky, obarví se též zlatě a rovněž ti, kteří v řece plavou, dostanou zlatavý nádech.

Devět ostrovů kolem řeky Méru obklopuje sedm oceánů: slaný oceán, mléčný oceán, tvarohový oceán, oceán z ghí (přečištěné máslo), oceán z cukrové třtiny, vína a jako poslední oceán z čisté vody. Za tímto oceánem čisté vody se nachází kus pevniny, který se třpytí zlatem, drahokamy a oplývá stromy a horami. Na této pevnině se nachází také hora Lókálóka („svět-nesvět“), jíž jedna strana je vždy osvícena, zatímco druhá zůstává zastíněna. Sluneční paprsky dopadající na její vrcholek se stávají tak studenými jako jsou měsíční paprsky. Za touto horou se nachází rozlehlý kraj temnoty a za ním leží velký oceán garbhoda, král oceánů, který se rozprostírá na všech stranách brahmándy, zlatého, kosmického vejce.

Dr. S. P. Sabharathnam Sivacharyar

Dr. S. P. Sabharathnam Sivacharyar pochází ze starobylé kněžské linie ádišaivů; je odborníkem na tamil­štinu a sanskrt, zaměřuje se na védy, ágamy a na texty šilpa­šástry. Tento úryvek pochází z jeho nedáv­ného překladu Mrgéndra-ágamy.

FOTO Wiki Commons.