10 – 11

9

12 – 13

NÁZORY VYDAVATELE

Hinduismus: Původní humanismus

Pohled na světský humanismus a hinduistický humanismus pro mládež z ateismem ovlivněného akademického prostředí univerzit

D

​nešní univerzity vychovávají naši mládež takovým způsobem, jaký by její rodiče asi nečekali. Rozum a věda převládají ve výuce ve vyšších vzdělávacích zařízeních, upozaďují náboženství, což je pochopitelná, ale omezující akademická strategie. I když je profesor silně věřící, podle řádu zařízení (vyjma církevních univerzit) nesmí svou víru, ani její intelektuální rozměr, předávat svým studentům. A výsledek? Ateistické/agnostické hodnoty světského humanismu se staly automatickou součástí běžného vzdělání.

Mnoho mladých hinduistů, kteří se rozhodnou studovat vysokou školu, opouští své domovy jako dobří věřící, ale po studiu obvyklých oborů v prostředí protináboženských předsudků se vrací domů a pochybují o existenci Boha, bohů, vnitřních světech, posmrtném životě a mystickém učení víry svých rodičů. Slyšel jsem absolventy, jak podobně jako tento mladík, vysvětlují svým rodičům: „Ve škole nás učí používat vědecké metody a vše zpochybňovat. Už nevěřím v boha, protože neexistuje žádný vědecký důkaz jeho existence.“ Pohlceni ateistickou atmosférou univerzity, tito mladí lidé se v podstatě odvrátili od hinduismu k světskému humanismu. Univerzity, které představují zařízení, kde mají všichni stejné možnosti, podobným způsobem ovlivňují i studenty vyznávající ostatní náboženství. Židovští studenti se vrací domů méně věřící, katolíci se stávají liberálnějšími a muslimové se odcizují svému rodnému náboženství.

Gurudeva (Sivaya Subramuniyaswami) se s tímto problémem potýkal již téměř před třiceti lety. Reagoval tak, že řekl svým svámí-žákům, aby vytvořili souhrn učení, který by zahrnoval také myšlenky dalších tří ateistických učení (materialismu, existencialismu a komunismu). Výsledek publikoval v knize Tančení se Šivou (Dancing with Śiva). Uvědomil si, jak důležité je, aby jeho žáci znali filozofické a náboženské směry západního myšlení, protože právě jimi je prostoupena většina vysokoškolských oborů. Mladí lidé i jejich rodiče se mě ptali, jak můžeme vyrovnat rozpor mezi hinduismem a světským humanismem. Z tohoto důvodu jsem na stranách 12–13 připravil hinduistický protiklad ke každému z devíti hlavních názorů světského humanismu.

Ve své snaze nalézt smysl a cenu lidského života světský humanismus (nebo jednoduše humanismus, upřednostňovaný název jeho stoupenců) nahlíží na svět pouze z pohledu rozumu a vědy. Také jeho pojetí morálky je čistě racionální a neduchovní.

Gurudeva Sivaya Subramuniyaswami (s girlandou).

V roce 2002 Mezinárodní humanistická a etnická unie (International Humanist and Ethical Union) vydala Amsterodamskou deklaraci (Amsterdam Declaration) jako jejich oficiální prohlášení: „Humanismus je demokratický a morální životní postoj, který potvrzuje, že lidské bytosti mají právo a zodpovědnost utvářet svůj život a dát mu nějaký smysl. Chce utvářet lidštější společnost skrz morálku založenou na lidských a dalších přírodních hodnotách v duchu rozumu a svobodného zkoumání pomocí lidských schopností. Není teistický a odmítá nadpřirozené náhledy na realitu.“

Ve snaze pomoci hinduistickým studentům vypořádat se s obrovským vlivem světského humanismu si dovoluji navrhnout, že hinduismus je ta původní a nejhumanističtější filozofie ze všech. Zahrnuje vše, co humanismus, a dokonce mnohem víc.

Problém k zamyšlení: Student univerzity přemýšlí nad tématy, která mu předkládá jeho učitel: ve většině z nich se odráží západní nahlížení na realitu. Pro studenta je výzvou zjistit, jak tento náhled koresponduje s jeho hinduistickou výchovou.

Klíčový pojem humanismu je vyjádřen ve třetí z jeho hlavních myšlenek: „Věřím, že zachování a zlepšení lidského druhu je můj hlavní zájem, a v globální lidskou rodinu, která musí uchovat planetu Zemi pro další generace.“

Problémem hinduismu není souhlasit s tímto názorem. Rozdíl se však skrývá v následující otázce: „Jaké stránky lidské existence jsou třeba zlepšit a jak?“ Hinduismus přijímá hodnoty světského humanismu (zmíněny výše), ale ještě přidává jednu, kterou považuje za základní smysl i cíl lidského života – zlepšování se po duchovní stránce, neustálé směřování blíže k Bohu (který je podle monistů ta nejniternější božská podstata) trvající po mnoho lidských generací.

Hinduismus přistupuje ke zlepšení lidstva v kontextu jeho božské podstaty, a vlastně i božské podstaty všech věcí, i těch materiálních. Hinduista by poukázal na to, že kvantová fyzika odhaluje to, že samotný vesmír je nadpřirozený a vědomý si sebe sama, což je myšlenka podrobně rozebraná již v našich tisíc let starých spisech.

Zatímco se světský humanismus vznešeně zastává zásady o službě bližnímu svému, hinduistický humanismus představuje obětavou nezištnou službu ve formě karma jógy a všechna naše práce a činnosti se tak přeměňují v uctívání, čímž jsme tedy přivedeni blíže i k tomu, abychom si uvědomili naše vrozené spojení s Bohem. Pramukh Swami Maharaj z hinduistické organizace BAPS poradil svým věřícím po odeznění zemětřesení v Gudžarátu (Gujarat) v roce 2001 takto: „Když lidé čelí těžkostem a utrpení, je na naší indické tradici, aby jim přinesla útěchu. Když pomáháme lidem kolem sebe, máme pocit, že tím sloužíme samotnému Pánu.“

V nejlepším případě se mladí hinduisté učí tento přístup spočívající v uctívání Boha pomocí služby druhým od svých rodičů a chrámových učitelů. Také je důležité, aby se tito mladí účastnili projektů zaměřených na pomoc druhým pravidelně. Na těchto projektech se naštěstí podílí mnoho chrámů. A pokud ve vašem regionu nejsou takovéto hinduistické projekty realizovány, zapojte se do aktivit obecní komunity, které spočívají například v zlepšování prostředí, pomoci po katastrofě, nebo v poskytování oblečení, jídla a další péče potřebným.

A jaké jsou další klíčové rozdíly mezi dvěma formami humanismu? Zatímco světský humanismus oslavuje rozum jako svého krále, hinduismus ho považuje jen za jeden ze zdrojů vědění. Co světský humanismus odmítá jako pověru, hinduismus ctí jako mystický zážitek. Podle světského humanismu neexistuje posmrtný život, ale hinduista věří, že každý a každá duše prochází na této planetě mnoha životy. Chápe moudrost cyklu narození, smrti a znovuzrození a snaží se být v životě dobrý, aby si v dalším životě zasloužil být členem ušlechtilého rodu. Povědomí o reinkarnaci zmenšuje strach ze smrti, a spolu se zákonem karmy, vysvětluje různorodost lidské zkušenosti. Ironicky a nečekaně, současné hranice univerzitní vědy, ne staré školy, se rozšířily až ke zkoumání tzv. nelokálního vědomí (vlastně o duši a reinkarnaci), nemateriální podstatě kosmu (oblíbené téma kvantové fyziky), povědomí o rostlinách a nehybné hmotě. Takže za sto let se může rozpor mezi názory světského humanismu a hinduismu stát žhavým tématem k diskuzi.

Gurudeva mluvil o tom, jak hinduismus „zavdává vznik báječným pocitům z víry v kosmický proces reinkarnace spojený se znalostí zákonů karmy a moudrosti dharmy, podle které má každá lidská bytost své dané místo a smysl života. Hinduismus také přináší toleranci a bezvýhradné přijetí ostatních náboženství jako projevů jediného Boha, požehnání duchovní cesty pramenící z chrámové aktivity, naplnění hlubokého mystického učení, založeného na józe a šířeného svatými učiteli, guruy, a mnoho dalšího. Naše náboženství je tak pevné, bohaté a rozmanité, že jen opravdu málo jedinců může tvrdit, že mu rozumí úplně. Je to ohromné, obrovské náboženství, a tak komplexní, že občas je obtížné vysvětlit ho těm, kteří dávají přednost jednoduché nauce.“

Se svým chápáním spolupráce tří světů mají hinduisté radost z putování, nechávají stranou světské zájmy a putují ve vhodnou dobu na posvátná místa, kde se jim dostane zvláštního požehnání. Gurudeva vysvětlil: „Na rozdíl od proudu „nezávislých myslitelů“, kteří se považují za emancipované, povýšené nad náboženský život, my hinduisté přijímáme daršan (požehnání) od Boha a v něm obsaženou pomoc, která posiluje naše bytí a inspiruje nás k tomu, abychom náš duchovní život vedli ještě svědomitěji. Na rozdíl od racionalistů, kteří jsou přesvědčeni, že v nich samých spočívají všechny zdroje potřebné k uspokojení potřeb a že prosba Boha o pomoc je jen dojemné cvičení bez výsledku, hinduista se božské Bytosti moudře podvoluje a tím se vyhýbá propasti nevíry.

Pak je tu ještě radost z mysticismu. Jak řekl Gurudeva: „Jak skvělá je hinduistická mystická tradice se svými sádhanami (duchovními cvičeními) a jógami, se svým bohatstvím spočívajícím v porozumění éterickým tělům, energetických kanálech nádíčakrách, auře, pránickém dechu, v různých stavech vědomí, úrovních existence a ve spoustě dalších věcí!“

Mladí hinduisté, kteří jdou studovat vysokou školu, by měli být připraveni na ponoření se do akademického světa, kde kraluje rozum, což je dočasně omezuje ve všeobecném přehledu, který jim poskytují dané kurzy, a neměli by se nechat svést na cestu skepticismu a pochybností. Těmto mladým lidem bych poradil, aby měli na mysli to, že mnoho akademiků je zasvěceno tomu, že se snaží přesvědčit teisty o tom, že se nalezli na cestě nevzdělanosti, a také přesvědčují hinduisty, že naše náboženství je hrubé, zastaralé a velmi pověrčivé. Vybízím tedy naši mládež k tomu, aby ve škole nadále pokračovala ve svém duchovním tréninku, který zahrnuje denní pobožnosti (púdža), opakování Božích jmen (džapa), jógu, meditaci, studium svatých písem, a těšila se na to, jak bude promovat jako skvělí studenti, kteří budou stále i dobří hinduisté.

Satguru Bodhinatha Veylanswami

Satguru Bodhinatha Veylanswami jen hlavou kláštera Kauai’s Hindu Monastery. Dohlíží nad vydáváním Hin­duism Today.