70

66 – 69

71

NÁZORY

Proč se Indii neříká hinduistická?

Německo si navzdory řadě menšinových náboženství stále říká křesťanské. Proč se Indii neříká hinduistická?

A

čkoli žiju v Indii už mnoho let, je stále mnoho otázek, které jsou pro mě těžko pochopitelné. Například proč se celá řada vzdělaných Indů rozčílí, když se o Indii mluví jako o hinduistické zemi? Většina Indů se hlásí k hinduismu. Indie je výjimečná právě kvůli své starobylé hinduistické tradici. Lidi ze Západu Indie láká kvůli hinduismu. Tak proč tedy ten odpor tolika Indů přiznat své zemi hinduistické kořeny? Proč se někteří lidé dokonce chovají tak, jako by Indie, kdyby se k těmto kořenům přihlásila, měla být nebezpečná? Copak to nechápou?

Tento postoj je divný ze dvou důvodů. Zaprvé, zdá se, že tito vzdělaní lidé mají problém jen s „hinduistickou“ Indií, ale nikoli s „muslimskými“ nebo „křesťanskými“ zeměmi. Přitom například Německo je světská země, v níž se jen 59 procent obyvatel hlásí k některé ze dvou hlavních křesťanských církví (katolické nebo protestantské). Přesto je země zařazovaná mezi „křesťanské země“ a nikdo neprotestuje. Kancléřka Angela Merkelová nedávno dokonce zdůraznila křesťanské kořeny Německa a vyzvala národ k „návratu k hodnotám křesťanství“. V roce 2012 odložila svou cestu na summit G-8, aby mohla přednést veřejný projev na Katholikentag, „Katolickém dnu“. Dvě největší politické strany mají v názvu pojem „křesťanský“, včetně Křesťanské demokratické strany Angely Merkelové.

Němcům nijak nevadí, když se o Německu mluví jako o křesťanské zemi, ačkoli u nich bych chápala, pokud by se ohrazovali. Dějiny církve přece nejsou nijak světlé. Ten takzvaný příběh úspěchu křesťanství se ve velké míře zakládal na tyranii. Lidé dostávali na výběr ze dvou možností: „Přijměte víru, nebo zemřete.“ Toto měli na výběr nejen před pěti sty lety domorodí obyvatelé Ameriky, ale právě obyvatelé současného Německa před 1200 lety, když Karel Veliký rozdával rozsudky smrti za odmítnutí křtu ve svých čerstvě dobytých državách. To ponouklo jeho rádce Alcuina k výroku: „Můžeš je donutit ke křtu, ale jak je donutíš k víře?“

Tyto časy, kdy člověk riskoval život tím, že odmítl křesťanská dogmata, jsou naštěstí už minulostí. V dnešní době na Západě církvi vytrvale vzdoruje a nadobro ji opouští celá řada lidí. Jsou znechuceni přinejmenším znesvěcujícím chováním církevních představitelů a také nedokážou věřit dogmatům, například že „Ježíš je jediná cesta“ a že Bůh posílá všechny, kteří tomu neuvěří, do pekla.

Druhým důvodem, proč nedokážu pochopit odpor vůči spojování Indie s hinduismem, je, že hinduismus patří do jiné kategorie než abrahámovská náboženství. Jeho dějiny, v porovnání s křesťanstvím nebo islámem, byly rozhodně méně poznamenané násilím, protože se šířilo ve starých dobách přesvědčivými argumenty, nikoliv silou. Není to náboženský systém, který by vyžadoval slepé přijetí dogmat a utlumení vlastního důvtipu. Právě naopak, hinduismus podněcuje využití vlastní inteligence na maximum. Je to výprava pátrající po pravdě založená na ryzím charakteru a intelektu. Zahrnuje v sobě obrovský rozsah starověké literatury, nejen ohledně dharmy a filozofie, ale i hudby, architektury, tance, vědy, astronomie, ekonomiky, politiky atd. Kdyby Německo, nebo kterákoli jiná západní země, měla literární bohatství takového rozsahu, byla by na něj hrdá a zdůrazňovala by jeho význam při každé příležitosti. Když jsem například kdysi objevila upanišady, byla jsem ohromena. Bylo v nich jasně vyjádřeno to, co jsem v hloubi duše cítila, že je Pravda, ale nedokázala to sama jasně vyjádřit. Brahman není částečný, je to neviditelná, nedílná součást všeho. Každý dostává znovu a znovu šanci objevit konečnou pravdu a může si zvolit cestu k ní. Nabízí se užitečné pokyny, ale nikdo je nikomu nevnucuje.

Krátce po svém příchodu do Indie jsem si myslela, že každý Ind tuto tradici zná a cení si ji. Postupně jsem si uvědomila, že se pletu. Britským kolonizátorům se podařilo nejen odstavit od této starobylé tradice mnoho příslušníků vzdělaných elit, ale dokonce je naučili jí pohrdat. Tomu napomohlo i to, že třída vzdělávaná podle britského systému neuměla číst texty psané sanskrtem a věřila tomu, co jí Britové řekli. Tento nedostatek znalostí a vymývání mozků, kterého se dopouštěl britský vzdělávací systém, je možná důvodem, proč je mnoho takzvaných moderních Indů proti čemukoli hinduistickému. Neuvědomují si rozdíl mezi západními náboženstvími, které nutí ke slepé víře (nebo aspoň jejímu vyznávání) a které zrazují své stoupence od samostatného myšlení, pokud jim ho přímo nezakazují, a mnohoúrovňovou hinduistickou dharmou, která dopřává člověku svobodu a podněcuje k využití vlastního důvtipu.

Mnoho ze vzdělaných Indů si neuvědomuje, že ti, kteří sní o nastolení křesťanství nebo islámu v této ohromné zemi, jim ve skutečnosti zatleskají za očerňování hinduistické dharmy, protože tím se vytvoří vakuum, v němž se západní myšlenky mohou snáze uchytit. Zároveň ale mnoho lidí na Západě, včetně neochvějných křesťanů, zná cenu hinduistické kultury a pokradmu si přivlastňují myšlenky z rozsáhlé indické studnice vědomostí, vytěsňují původní hinduistický zdroj a předkládají je buď jako své vlastní, nebo jako něco, co se na Západě už dávno ví. Zatímco si Západ přivlastňuje cenné a výjimečné hinduistické bohatství, nechává za sebou spoušť. Tito Indové bezděčně napomáhají tomu, co Rajiv Malhotra z nadace Infinity nazývá natrávením civilizace dharmy pro západní univerzalismus. To, co se natráví, například jelen, v našem případě hinduistické dharma, zmizí, zatímco jeho konzument (tygr) nabere sílu.

Kéž by dharmu hinduismu špinili jen misionáři, to by ještě nebylo tak zlé, protože zjevně mají systém, kterého by si pozorní Indové všimli. Ale bohužel jim v tom pomáhají sami Indové, kteří mají západní jména, protože se mylně domnívají, že hinduismus stojí níže než západní náboženství. Snižují význam všeho hinduistického, namísto aby ho důkladně studovali. Obvykle toho vědí o své tradici jen velmi málo s výjimkou toho, co jim nakukali Britové, například že hlavními rysy jsou kastovní systém a uctívání model. Neuvědomují si, že Indie by mohla jedině získat, ne ztratit, pokud by se pevně ukotvila ve své široké a všezahrnující hinduistické tradici. Dalajláma řekl před mnoha lety, že jako na mladíka ve Lhase na něho hluboce zapůsobila bohatost indického myšlení. „Indie má velký potenciál pomoci světu,“ dodal. Kdy si to prozápadní indická elita uvědomí?

Autorka článku.

Maria Wirth

Maria Wirth, 63, je nezávislá novinářka, žije v Indii posledních 33 let.