54 – 55

47 – 53

56 – 57

KÉRALA

Jak se vypořádat s malým počtem kněží

Mnoho mladých bráhmanů se začalo věnovat jinému povolání, a tak organizace, kterým chrámy patří, vytvořily několik škol, kde vyučují každého, kdo by chtěl svůj život zasvětit náboženskému životu.

K

vůli nedostatku chrámových kněží z komunity bráhmanů v jihoindickém státě Kérala některé nebráhmanské komunity založily svůj vlastní výukový program pro kněze, což je zásadní změna v zaběhlé tradici. Absolventi těchto programů jsou přijímáni do chrámů vlastněných a řízených svou vlastní komunitou.

Nejnovější škola byla založena Nairskou společností služeb (Nair Service Society, NSS), která zastupuje čtyřmilionovou nairskou komunitu a která vlastní více než tisíc chrámů po celé Kérale. Společnost začala s projektem Sri Padmanabha NSS Thantra Vidhyapeedom v roce 2010, kdy otevřela denní dvouletý studijní obor, který spočívá v osmnácti měsících studia a šestiměsíční stáži v chrámu. Osnovy obsahují chrámové uctívání, rituály ohně (havana), jógu, vastu architekturu, astrologii a hinduistickou filozofii. Uchazeči o studium musí být vegetariáni, musí mít dokončenou střední školu a jsou pečlivě vybíráni podle jejich horoskopu, povahy a rodiny, z které pochází. Arun Bhaskar, ředitel školy říká: „Jedná se o profesi, která si vyžaduje duchovní založení, nábožnost a dobrý charakter.“

Příprava na kněžské povolání: Studenti z Thantravidhya Gurukulam v Paravuru pod vedením Rakesh Thantriho (druhý z leva).

Podle tradice studenti neplatí školné a mají během studia zdarma ubytování i stravu. Na konci studia obdrží osvědčení. První ročník studentů dokončil program loni a jak nám Bhaskar sdělil, všichni absolventi jsou nyní zaměstnáni jako kněží v chrámech NSS. Generální tajemník společnosti, G. Sukumaran Nair, uvádí, že škola čelila silnému odporu ze strany komunity kněží z vyšší kasty, kteří stále považují kněžství za svůj monopol – navzdory tomu, že mnoho příslušníků jejich generace odchází a volí si jiná povolání. Přitakává, že se kněží stali chamtivými, chtějí pracovat pouze v bohatých chrámech a ne v těch malých, kterých je však přes devadesát procent. „Již dlouhá léta jsme pociťovali nedostatek kvalifikovaných kněží,“ vysvětlil Nair. „Nakonec jsme se rozhodli otevřít naši vlastní školu. Lepší pozdě než nikdy.“ Tento krok byl velmi dobře přijat nebráhmanskou komunitou Ezhava. Před stoletím tato komunita otevřena školu Brahmavidhya Gurukulam v Sivagiri pod vedením Sri Naryana Guru. Druhá škola Thantra Vidhya Gurukulam byla otevřena před několika desetiletími v Konothukunnu. Pod vedením doktora Karumathry Vijayan Thantriho, uznávaného učitele sanskrtu a odborníka na chrámové obřady, který vykonává funkci hlavního kněze v 400 chrámech, se škola v posledních letech těšila vzrůstajícímu zájmu o studium. Výcvik studentů probíhá pod dohledem Sri Vidhya Upasana Sampradaya. Absolventi těchto dvou škol pracují v chrámech vlastněných nairskou devítimilionovou komunitou.

Doktor Vijayan řekl magazínu Hinduism Today, že kurzy se konají o víkendu, aby studenti mohli během týdne chodit na vysokou školu. V pětiletém studijním programu se učí sanskrt, obřady, životy jejich guruů a dost informací o hinduismu, aby byli schopni samostatně o něm přednášet. Po dokončení studia každý student dostává osvědčení, které ho opravňuje k výkonu povolání hlavního kněze v jakémkoli chrámu zasvěceném jakémukoli bohu. Doktor Vijayan nám sdělil, že pod jeho vedením „absolvovala školu stovka studentů, kteří jsou teď dobře zaměstnáni v chrámech“.

Námitky bráhmanské komunity, ve které najdeme příslušníky kast Namboothiri, Namboothiripad, Embramthiri a jiných menších kast zapříčinily vznik série soudních sporů. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2002 umožnilo osobám, které nejsou bráhmany, aby byly najímány jako chrámoví kněží v chrámech vlastněných komunitou Nairů nebo Ezhavů a v chrámech provozovaných státem kontrolovanou asociací Dewaswom.

Nedostatek kněží je způsoben tím, že současnou generaci bráhmanů z různých důvodů neláká jejich tradiční povolání. Mladí lidé si stěžují na náročnou každodenní rutinu, do které patří například brzké ranní koupele a trávení mnoha hodin v chrámu každý den. Ani nechtějí žít v areálu chrámu, což se od hlavního kněze chrámu někde vyžaduje – jeden rok například v sabarimalském chrámu a tři roky v ettumanúrském chrámu boha Mahádévy (Śivy).

Hlavním důvodem je však to, že kněžím se v kéralské společnosti nedostává dostatečného respektu, jak řekl Brahmasri Rajiveru, hlavní kněz známého sabarimalského chrámu nacházejícího se na vrcholku hory. Plat kněží je velmi nízký – vlastně je jejich plat mezi zaměstnanci chrámu jeden z nejnižších. Členové chrámového představenstva si však hájí, že kněží dostávají dostatečný plat, protože dostávají ještě dakšinu, peněžní dar, od věřících za vykonávání obřadů. Rajiveru však tomuto názoru oponuje: „Ve skutečnosti se kvůli nedostatku financí ve většině z 2500 chrámů provozovaných asociací Dewaswom nekonají všechny obvyklé každodenní púdži, část věřících chodí do malých chrámů a také ne každý dává dakšinu. Kněží pak s tak nízkým platem nemůže uživit svou rodinu.“

Noví kněží z Nair Service Society v Šrí Padmanábhově chrámu.

Bráhmanská komunita si tento palčivý problém dobře uvědomuje. „Dívkám z naší komunity se život po boku kněze nelíbí, protože ony samy obvykle dosahují dobrého vzdělání a také mají dobrou práci. Pro kněze je tedy najít si nevěstu dost obtížné,“ přiznal Sankaranarayanan Namboothiri, bráhman, který pracuje v jedné z hlavních bank státu Kérala. Jeho dcera si vzala obchodníka původem z Čennaje a jeho syn je zaměstnán v mezinárodní letecké společnosti jako člen posádky. Kéralská bráhmanská komunita není příliš početná, a když je ještě k tomu jejím příslušníkům povoleno uzavírat sňatky pouze s osobami ze stejné komunity, jejich výběr partnerů je značně omezen. Žádný mladý člověk nechce omezovat své možnosti tím, že vykonává povolání, kterému se nedostává zasloužené uznání a které mu nepřinese dostatek peněz.

Nakonec i mnoho mladých bráhmanů v moderní, západem ovlivněné, společnosti státu považuje kněžské povolání za něco primitivního. Chtějí žít stejně jako příslušníci jiných kast a náboženství. Oproti tomu mladí muži z komunity Ezhava nebo Nair vyrůstají ve velmi chudých podmínkách, a tak v povolání kněze vidí jednu z příležitostí, jak si polepšit.

První pokus asociace Travancore Devaswom Board připravit mladé muže z komunity Ezhava a Nair na povolání kněze, který se uskutečnil v roce 1969, nebyl úspěšný. M. R. Jaganmohan Das, bývalý zastupující ředitel asociace, řekl pro Hinduism Today, že věřící dokonce odmítli přijmout od těchto kněží chrámové svátosti. Následně tedy mnozí odešli a uplatnili se jako úředníci v kancelářích asociace. Jaganmohan si všiml toho, že postoj věřících se od té doby změnil. Myslí si, že zdárné zahájení kariéry kněze bude záležet hlavně na tom, jak moc budou jednotliví adepti oddaní a odhodlaní žít zbožný duchovní život.

G. K. Nair

FOTO © Madhuraj, Lyju Kamal.