37

34 – 36

38 – 39

NÁZORY

Moje nová smlouva se životem

Řecká advokátka zanechává svého povolání, objevuje jógu a oddává se vnitřním radostem na své nové životní cestě

K

dyž jsem byla malá, moje matka mi říkávala: „Zlatíčko, nauč se vycházet dobře sama se sebou.“ Pravděpodobně v tu chvíli netušila, že položila první kamínek k tomu, že jsem si později uvědomila, že být sama neznamená být osamělá – to byl i začátek mého pozdějšího zájmu o jógu.

V roce 1999, kdy jsem pracovala jako podniková právnička pro jednu z největších právnických společností v Řecku, jsem si v jednu chvíli naštěstí uvědomila, že se necítím dobře a něco je špatně. Každý den jsem musela zastat tolik rolí a přechod z jedné do druhé někdy nebyl úplně nejlehčí. Nejvíce mi vadilo, že jsem byla jakoby duchem nepřítomna a že jsem všechno dělala jen tak napůl, vyčítala jsem si to a obviňovala se.

Moje tělo a duše se začaly bouřit. Stav nerovnováhy mě zcela ochromil. Věděla jsem, že někde uvnitř mě je nějaké lepší místo a lepší svět, a chtěla jsem ho najít. Slyšela jsem, že lidem pomáhá jóga, že je dostává zpět do rovnováhy a klidu, tak jsem se rozhodla to také zkusit. Ale co si vybrat? Neměla jsem zájem o balancování na kameni nebo o perfekcionistické vytvarování těla do podoby, jakou můžeme vidět v jóga kalendářích; hledala jsem hlavně klid. Chtěla jsem najít učitele jógy, který by si nehrál s mým tělem, myslí a duší, ani by nevyužíval mé zranitelnosti.

A to byl nakonec těžký úkol: školy a učitelé, na které jsem narazila, měli již buď moc zájemců a rozběhnuté kurzy nebo byli moc manipulativní, náboženské, chtěli mě obrátit k víře, nebo byli učitelé moc upovídaní, povrchní nebo mi vadilo zase něco jiného. Nakonec mě osud dovedl až k tzv. „dobře naladěné“ (well-tempered) hathajóze Evy Ruchpaulové.

Na prvních hodinách jógy pod vedením této učitelky jsem se dozvěděla, že dýchání není pouze o výměně kyslíku a oxidu uhličitého, ale o lásce a vděčnosti za moudrost našeho těla. Zlehka a pomalu se mé tělo, mysl a duše začaly uvolňovat a začaly spolupracovat.

Zablokovaná energie začala opět proudit. Mé postoje k sobě samotné, k ostatním a k životu se začaly pomalým, ale stálým tempem měnit. Jak ubíhal čas, začala jsem zase vše vidět pořádně: co jsem opravdu chtěla, co jsem potřebovala udělat, bylo ukončit mou patnáct let trvající kariéru právničky, nehledě na veškeré klady a zápory tohoto rozhodnutí, a začít novou kapitolu svého života. Bylo by na to potřeba hodně času a odvahy, ale jóga mi dodávala síly, abych se rozhodla správně a měla předem jasný cíl. Byl čas posunout se někam dál.

Dva roky po tom, co jsem se vzdala své právnické profese, jsem si uvědomila, že můj život se velice změnil díky pravidelnému cvičení jógy. V tu chvíli bylo zcela zřejmé, že ohromné dary, kterých se mi dostalo díky józe, bych měla předat ostatním. Sdílet tyto dary nebyla pouze radost, ale také povinnost! Jak si někdo může takový poklad, takový klíč k pokroku, nechat pro sebe? Když předáme někomu nástroj, jak se uklidnit, třeba jen jedinému člověku, má ohromný, až světový, význam, přispíváme tak k vytvoření lepšího světa.

Dnes nás svět nejvíce trpí chorobami způsobenými špatným životním stylem, protože děláme špatná rozhodnutí. Svět také trpí hlukem, který sami vytváříme. To vše způsobuje duševní bolest. Dnes více než kdy jindy mysl člověka potřebuje pomoc. Potřebujeme se opět dostat do přirozeného stavu sattva (čistoty). Nejlepším lékem je vědět, co je dobré, dělat správná rozhodnutí, mít trpělivost, znát sebe sama, umět se uklidnit a být kreativní. Jednoduché, ne? To vše vás naučí jóga! V našem moderním světě, kdy se pozice těla známé z hathajógy používají všemožnými způsoby, technika mé učitelky nabízí jemnou, nenásilnou, silnou, meditativní cestu, jak změnit náš život.

Tato technika má za cíl naučit lidi ze Západu správně dýchat, najít vnitřní klid a mír a současně povzbudit naši uvědomělost – najít naše opravdové „já“ a zůstat s ním ve spojení i při zvládání situací každodenního života. Od mé učitelky jsem se naučila žít naplno v současném světě, ale užívat si přitom i krásy své vnitřní zahrady. Naučila jsem se být v klidu bez pocitu osamění, zůstat v tichosti, i když to není na místě. Naučila jsem se znovu spojit s vlastním „já“ a dobýt potřebnou energii. Také to, jak rozumněji, úsporněji, téměř hravě zvládat problémy, jako kdyby se nejednalo o nic zvláštního.

Naše učitelka nám neslíbila, že získáme nějaké akrobatické schopnosti, odolnost, dokonalost nebo dokonce pocit nadřazenosti. Ukázala mi, jak otevřít brány k mé fyzické, duševní a duchovní síle, k vytrvalosti, sebeuvědomění, sebepřijetí, osobnímu růstu a nakonec i ke změně.

Naučila jsem se, že jako lidé máme právo, povinnost a možnost pečovat o náš vnitřní svět, zklidnit svou mysl a růst. Není to žádný přepych; je to nutnost, abychom se znovu spojili s naší vnitřní prapodstatou, od které jsme se postupně odklonili. Z tohoto důvodu věřím, že pokud bude každý cvičit jógu, svět se stane lepším.

Autorka článku.

Rozloučím se s vámi příběhem. Postarší Francouz přišel do Eviny školy a chtěl ji vidět. „Trpím inkontinencí,“ svěřil se jí. „Mohla by mi s tím jóga nějak pomoci?“ Eva ho tedy vybídla, aby se připojil k jedné z jejích skupin. Po nějaké době se ho zeptala: „Jak je to teď s vaší inkontinencí?“ „Výborné,“ odpověděl jí. „To znamená, že už vás vůbec netrápí?“ zeptala se Eva a muž na to odpověděl: „Ne, to ne, ale už je mi to úplně jedno!“

Maria Maleviti

Maria Maleviti žije se svými dětmi a manželem v Řecku, kde vyučuje hathajógu podle metody Evy Ruchpaulové. Cestuje často do Francie a do Indie, kde rozšiřuje své znalosti týkající se jógy a ájurvédy.