32 – 33

28 – 31

34 – 36

HINDUISMUS V EVROPĚ

Být hinduistou a Evropanem

Život v nové zemi přináší výzvy a nové příležitosti – vyžaduje to ale občanskou aktivitu

K

dyž se usadíme v nové zemi, přirozeně se snažíme příjemně zapůsobit na své nové sousedy. Také se snažíme uchovat si svou kulturní a náboženské tradice a doufáme, že to samé budou dělat i naši potomci. Existují různé způsoby, jak přistupovat k míšení kultur, ke kterému přirozeně dochází, ale nikdy se tomu neděje bez výzev a nevyhnutelného pocitu nejistoty.

Svatba mezi příslušníky odlišných náboženství

Svatba je jeden ze způsobů, jak přistěhovalci mohou zapadnout do místní komunity. V Portugalsku a v Itálii je počet svateb mezi lidmi odlišného náboženství velmi nízký, ale tamní komunita přistěhovalců se teprve rozrůstá a není v těchto zemích mnoho let. Ve Španělsku a v Německu nám bylo sděleno, že muži si berou ženy odlišného náboženství více než ženy muže. Pan Krishnamurthy popsal přístup, který k tomuto tématu zaujímá berlínský Šrí Ganéšův chrám: „Pokud vím, tak náš chrám je jediný v Evropě, ve kterém je možné oddat snoubence jiných náboženství. Víme, že žijeme v Německu a pokud se naše děti rozhodnou vydat se odlišnou cestou, rádi bychom tomu zabránili a přivedli je opět k nám. Takže je rádi oddáme v našem chrámu. Poté jejich děti budou vyrůstat jako členové naší komunity. Pokud řekneme ‚neʻ, odehnali bychom je od nás.“

Luh Gede Juli Wirahmini Bisterfeld

Luh Gede Juli Wirahmini Bisterfeld se dívá na budoucnost své dcery rozumným pohledem: „Myslím, že pokud si vezme muže pocházejícího z Bali, budu z toho mít radost, pokud ne, nebude mi to vadit. Pro mě je důležité, že hinduismus je v ní již jaksi zakořeněný. Myslím, že mou mateřskou povinností je seznámit ji s hinduismem.“

V Nizozemsku 80 % velkých rodin má mezi sebou aspoň jedno manželství příslušníků odlišné rasy, Bikram Lalbahadoersing ale dodává, že rozvodová míra mezi hinduisty se odhaduje na 20–40 %: „Zde jsou ženy vzdělanější, svobodnější a mají více peněz než v Surinamu.“ To přispívá ke sporu s mužem, který zastává spíše tradiční názory na manželství.

Druhá generace

Rodiče musí učinit i některá další rozhodnutí. Dr. Satish Joshi nám vysvětlil, že se svou švýcarskou ženou dali svým dětem na výběr: „Můj syn a dcera vyrostli jako křesťané, ne jako hinduisté, nebylo tomu tak kvůli vlivu mé ženy, ale kvůli prostředí, ve kterém žijí. Nemůžeme změnit to, že nežijeme v Indii, jsme ve Švýcarsku, které náleží k západní, křesťanské civilizaci.“

Nitharshan Sharma Kurukkal

Nitharshan Sharma Kurukkal, 19 let, je kněz frankfurtského chrámu Sri Nagapooshani Amman Kovil: „Mladší generace lidí nechodí do chrámu a zdá se, že jejich rodičům to nevadí. Říkají si, že žijí v jiné zemi. Důležité je vzdělání. O náboženství se mohou učit jindy.“

Kněz Sanatan Dharm Mandiru v Arzignanu, Itálie, řekl, že mladí lidé jsou aktivní, protože se řídí sévou, pomocí druhým. „Vysvětlili nám, že když jsme jim dali svobodu, nemají teď potřebu utéct.“ Plynně mluví italsky a ve škole se oblékají jako ostatní děti. Doma však mluví paňdžábštinou, a pokud jdou do chrámu, jsou oděni v indickém oblečení.“

Ram Pratap Thapa

Ram Pratap Thapa, generální konzul Nepálu v Kolíně nad Rýnem v Německu nám řekl: „Dokud žijí rodiče těchto mladých lidí, není s nimi žádný problém. Když však zůstanou sami, už nemají žádné pojítko s nepálskou kulturou a poté nastanou potíže.“

Poválečné výzvy

Co se týče srílanských Tamilů ve Švýcarsku, Pan Ramalingam, který se stará o chrám v Trimbachu, vysvětlil, že ačkoli občanská válka na Srí Lance již skončila, politický a nadační aparát, který vznikl v Evropě na podporu Srí Lanky, zůstává více méně stejný. Toto úsilí způsobilo v komunitě napětí. „Nechceme se toho účastnit,“ řekl Ramalingam, „jsme náboženská a kulturní organizace. Opustili jsme Srí Lanku, tím to končí. Dobře vycházíme se švýcarskou vládou, ale pokud nebudeme politicky neutrální, bude to pro nás složité. Je to velmi důležité pro budoucnost druhé generace, protože oni budou žít tady.“

V. Ramalingam

Vivek Ojha o české hinduistické komunitě říká: „Naším hlavním úkolem je postavit zde chrám a k tomu potřebujeme mezinárodní pomoc. Také potřebujeme morální podporu, protože zde dlouho vládl komunismus a nemohli jsme vykonávat žádné náboženské aktivity.“

Pokrok k legálnímu uznání

[Rasa Ravi, editor české edice: Česko je v procesu uznání náboženských společností velmi tolerantní; k registraci je však nutno doložit velký počet (nejméně 1 promile obyvatel ČR, tj. asi deset tisíc) podpisů věřících. Viz zákon. Registrované církve a náboženské společnosti z právního hlediska fungují jako právnické osoby ve specifickém režimu vyhrazeném pouze pro ně. V Česku, co se týká hinduismu a buddhismu, jsou momentálně registrovány čtyři náboženské společnosti: Hnutí Hare Krišna (č. 24), ČHNS (č. 25), Karma Kagjü (č. 28) a Višva Nirmala Dharma (č. 29). Vůči státu i společnosti, právně, hospodářsky i morálně, vystupují stejně jako zavedené křesťanské církve. V režimu tzv. neregistrovaných náboženských organizací působí ještě další hinduistická a buddhistická uskupení. Ta není složité založit ani v malém počtu věřících, protože na ně nejsou uplatňována některá omezení (např. nutnost podpisu asi 10 000 věřících při registraci). Nemají ale statut ani výhody registrovaných náboženských organizací; z právního hlediska jsou to zapsané spolky (občanská sdružení), které se ve svých stanovách hlásí k praktikování určité víry.]

Z devíti zemí, které jsme navštívili, pouze Nizozemsko a Itálie právně uznaly hinduismus jako náboženství, Itálie dokonce velice nedávno, 2. února 2013. Italská hinduistická unie na tomto kroku pracovala spolu s italskou vládou od roku 1996 a její úsilí se nakonec vyplatilo: zákon uznává hinduistické svatby, hinduistické organizace si vydobyly určitou právní ochranu, státní příspěvky a další výhody, které mají právně uznaná náboženství.

Sri Paskara Gurukkal

Sri Paskara Gurukkal z německého Hammu se zasadil o významný posun v právním uznání hinduismu v Německu: 17. června 2013 jeho chrám Sri Kamadchi Ampal Tempel dostal status náboženské organizace, což ho postavilo na stejnou úroveň s křesťanskými kostely. „Na tomto právním procesu jsem pracoval deset let a nakonec se ho podařilo uskutečnit,“ říká radostně Gurukkal. I hinduistické sňatky uskutečněné v tomto chrámu budou nyní právoplatné. Ještě řekl, že chrámy, které chtějí získat stejný status, by „měly zatlačit na právní orgány svých obcí.“ Gurukkal jim v tomto snažení jistě bude dobrým vzorem a budou moci čerpat z jeho úspěchu.

Hinduisté v ostatních státech pouze začali se snahou o právní uznání jejich rodného náboženství. Mukundrabhai Joshi poznamenal, že v Rakousku má v současnosti hinduismus pouze status „registrovaného“ náboženství. To se liší od úplného uznání náboženství, kterého se zatím dostalo patnácti náboženstvím včetně buddhismu a islámu. Aby byl uznán i hinduismus, musí se při sčítání obyvatel ukázat, že hinduisté tvoří dvě promile rakouské populace, což je zhruba 16 000 lidí. Joshi také poukázal na to, že se musí spojit různé skupiny hinduismu, aby se taková věc mohla uskutečnit.

Mukundrabhai Joshi
Integrace komunity a její přesah

Když se vytvoří hinduistická komunita, má možnost volby: buď se smysluplně zapojí do života místních obyvatel, nebo zůstane stranou. Skupiny, které se snaží vytvářet komunitní projekty, jsou respektovány, přijímány a je na ně dobře nahlíženo.

V Templo de Shiva v Lisabonu nám Pradeep Lalit Kumar řekl: „Náš chrám je tu pro každého. Naše zázemí je využíváno ke sportovním aktivitám a veškeré zařízení je k dispozici pro všechny možné účely.“ Portugalská vláda na oplátku zprostředkovává počítačové kurzy, jazykové kurzy, i kadeřnické kurzy, aby nám ulehčila hledání zaměstnání.

Ve Španělsku naopak vláda místní komunitě hinduistů nepomáhá; ve skutečnosti na hinduisty nahlíží s podezřívavostí, považuje je za podivíny vyznávající různé kulty.

Italové respektují pracovní morálku hinduistů, a dokonce se účastní chrámových bhadžanů. Překvapivě to jsou hinduisté, kteří jsou v zemi rozštěpeni. Svamini Hamsananda Giri vysvětluje: „Zde panuje mentalita rozdělovat, rozdělovat, rozdělovat. Zvláštní ale je, že hinduisté se přátelí s Italy, ale mezi sebou hinduisté přáteli nejsou.“

Berlínský Sri Ganesha Tempel spolupracuje s místními středními školami a zve tamní studenty až z 30 škol, aby je naučili něco o hinduismu.

V konzervativním Švýcarsku je na hinduismus nahlíženo jako na něco cizího, tudíž i podezřelého. Ómkáránandův ášram se snaží tento názor vyvrátit, poskytuje výuku jazyka, praxi a pracovní poradnu, model, který by měli následovat i ostatní. Dr. Joshi prozradil jeden z problémů, o kterých se nemluví: „Jedná se o to, čemu se zde říká optické znečištění. Přistěhovalci z Indie vzhledově v této oblasti vyčnívají, místní lidé mají světlou pleť. Kvůli barvě naší pleti se na nás místní lidé dívají s nevolí, když se sejde tucet hinduistů například na bernském vlakovém nádraží.“

Nejčastější překážkou je jazyk; ale jak se začne úroveň jazyka zlepšovat, zlepšují se i vztahy v komunitě. To se velmi dobře ukazuje na druhé generaci hinduistů již narozených v Německu; jsou přijati a zcela začleněni do společnosti, což bylo pro jejich rodiče nemožné.

Ze všech hinduistů v kontinentální Evropě je již 200 000 hinduistů žijících v Nizozemsku zcela začleněno do místní společnosti. Využívají štědrost tamní vlády. Rozhlasové a televizní vysílání je hinduistům poskytováno bezplatně. I ve věznicích mají hinduisté k dispozici satsangy, květiny a vonné tyčinky potřebné k púdži. Vězňům je umožněno mít ve svých celách menší svatyně. Hinduistům se také podařilo proniknout do sociálních a politických sfér, nyní mají tedy umožněno podílet se na fungování státu.

Andráš Sukub, ředitel Pražské hinduistické společnosti, řekl, že Češi jsou otevřeni ke všem indickým věcem. Vivek Ojha popsal sévu své rodiny: „Má žena vede ubytovnu pro sociálně slabé matky s dětmi. Poskytujeme jim oblečení, jídlo, vzdělání a počítačový kurz za malý poplatek.“ Přesto jsou česká média k hinduismu spíše kritická, takže je třeba udělat ještě spoustu práce, aby byla komunita plně přijata.

Velká většina hinduistů v Evropě žije mírumilovně a přátelsky. Hlavní výzvou pro přistěhovalce je přizpůsobit se novému prostředí a cítit se v něm jako doma, cítit se spíše jako evropský hinduista než jako hinduista žijící v cizině. Trvá dvě až tři generace než se nová skupina hinduistů stane nedílnou součástí společnosti. V následujících dekádách se z hinduismu díky své moudrosti a veškerému vědění své kultury a filozofie jistě stane drahokam evropské pestrobarevné mosaiky.

FOTO © Vasaant Krishnan, Niraj Thaker, Hinduism Today.