24 – 27

20 – 23

28 – 31

HINDUISMUS V EVROPĚ

Hinduistické chrámy v kontinentální Evropě

V každé zemi mandiry slouží jako klíčová střediska náboženství a kultury

D

uchovní místa, kam chodíme uctívat naše bohy, vypovídají o stádiu vývoje našeho náboženství v dané oblasti. Dnes je situace s hinduistickými chrámy na evropském kontinentu skoro stejná, jaká byla jejich situace v Severní Americe před třiceti lety, kdy se tam nacházelo jen pár tuctů chrámů, z nichž většina sídlila ve skladištích, pronajatých místnostech, bývalých kostelích a domácnostech. I dnes je většina evropských chrámů, jak jsme zjistili na našich cestách, umístěna v bytech, sklepech a průmyslových halách. Rostoucí počet vyčnívajících, tradičních budov však předznamenává, že se ze sanátana dharmy stává důležitá síla na tomto kontinentu.

V portugalském Lisabonu se nachází tři účelně postavené hinduistické chrámy. Pozemek o ploše 7000 m2 na ulici Alameda Mahatma Gandhiho byl lisabonské gudžarátské komunitě vládou darován v polovině osmdesátých let 20. století, jak řekl Kirit Kumar Bachu. Komunita si na tomto pozemku postavila Templo Hindu Radha Krishna, obrovskou budovu chrámu, která byla slavnostně otevřena v roce 1998. V budově nalezneme propracovanou, mramorem vyzdobenou duchovní síň, posluchárnu, která pojme až 600 lidí a společenský sál pro pořádání slavností, svateb a dalších akcí.

Zástupci chrámu ukazují model připravovaného chrámu Templo de Shiva v Lisabonu.

Nový Templo de Shiva vyrůstá na lisabonském předměstí Santo António dos Cavaleiros. Velký kulturní sál, který byl postaven jako první, byl nedávno dokončen a slouží jako místo setkání místní komunity. Také se připravují plány na mandir v severoindickém stylu, který by měl být postaven na pozemku na vrcholu kopce o rozloze 16 000 m2, který také komunitě věnovala portugalská vláda.

V roce 2011 se také v Lisabonu začal stavět Shri Swaminarayan Mandir organizace BAPS, jehož provoz je dnes v plném proudu. Tato přední višnuistická organizace má svůj chrám také v belgických Antverpách.

Purohit Krishna Kripa Dasa řekl, že ve Španělsku je okolo dvaceti chrámů. „Mnoho těchto chrámů bylo založeno v již existujících budovách; pouze dva nebo tři chrámy byly nově postaveny. V budoucnu bychom rádi požádali vládu o pozemek. Hinduisté jsou ale roztroušeni v různých částech země, takže je obtížné vymyslet, kde by bylo nejlepší postavit ústřední chrám.“

V Itálii se s mandiry potkáme běžně. V severním Benátsku, Lombardii a v Ligurii a na jihu na Sicílii čtyři z pěti chrámů, které jsme navštívili, mají jednu prostou síň, která se užívá k uctívání bohů. V Arzignanu, který se nachází asi hodinu cesty západně od Benátek, je 12 let starý chrám umístěn v pronajatém druhém podlaží zcela obyčejně vypadající budovy místní posilovny v průmyslové oblasti města. Shree Durgiana Mandir nalezneme uhnízděný v polích vesnického města Castelverde a malý Doorga Maa Mandir téměř schovaný v ulicích města Katánie na Sicílii. Tyto dva chrámy jsou na tom podobně jako již zmíněných chrám v Arzignanu. Kumar Pradeep, ředitel chrámu v Arzignanu, nám řekl: „Na naše svátky vždy zveme starostu, policii a katolického kněze. Pokaždé nám řeknou něco povzbudivého a příjemného. Opravdu cítíme, že zapadáme do místní komunity.“

Věřící při konsekraci chrámu Durgá Má v Katánii.

Shri Hari Om Mandir v italském městě Pegognaga má ale jiný osud. Z mnohých svatyní sloužících lidem z Paňdžábu a bangladéšským komunitám, které jsou rozsety po oblasti severní Itálie, je pouze tento mandir, aspoň podle našich informací, jediný svatostánek, který se v současnosti staví zcela od základů. Jeho stavba trvá již čtyři roky; je používán pro púdžu a sváteční sny, je v něm také plně zařízená kuchyně, v které se každý víkend vaří puri bhadži pro stovky lidí. Mandir má ale problémy sehnat zbývajících 500 000 euro na dokončení stavby. Ravinder Handa, pokladník chrámu, nám sdělil: „S bankou jsme se dohodli na přímém debutovém systému, členové se registrují, aby mohli pravidelně přispívat. Každý měsíc se z jejich účtu automaticky odešle částka, kterou si sami nastavili, tedy 20, 30 nebo 50 euro, na účet našeho mandiru.“ Zmíněný mandir by se měl stát hinduistickým rájem v jinak pochmurném prostředí továren, skladišť, vinic a téměř prázdných kostelů.

Podle Dr. Satish Joshiho se srílanští Tamilové ve Švýcarsku scházejí v chrámu Haré Kršny v Curychu. „Dnes mají 22 vlastních chrámů. Nejnovější je Sri Manonmani Ampal Alayam, velký chrám postavený v jihoindickém stylu v Trimbachu. Přijeli jsme až v poslední den tamní slavnosti, kdy se ve velkolepých svatyních chrámu odehrávala pobožnost (áratí). Stavba budovy tohoto chrámu stála 3,3 milionu dolarů a chrám byl slavnostně otevřen v březnu roku 2013 po čtyřech letech stavby a třech letech potřebných na zhotovení indické výzdoby chrámu. Za chrámem se rozprostírá les a v jeho blízkosti nalezneme meziměstské železniční spojení, nachází se tedy v malebné krajině lesnatého Švýcarska. V. Ramalingam, manažer chrámu, řekl: „Dnes k nám přicházejí lidé z celého Německa a Švýcarska.“

Nový, ještě nedokončený Sri Manonmani Ampal Alayam v Trimbachu, Švýcarsko.

V rušném Berlíně, ve čtvrti Neukölln nalezneme dva chrámy. Sri Ganesha Tempel se nachází v hezkém severovýchodním koutu padesátihektarového Volkspark Hasenheide. Příběh o jeho založení v roce 2006 je příkladem Ganéšovy milosti. Pan Krishnamurthy nám o tom vyprávěl: „Byl jsem v té době členem zastupitelstva naší čtvrti. Starosta se mě jednou zeptal, proč jsem se nezúčastnil schůze. Vysvětlil jsem mu, že jsem, jako všichni zdejší hinduisté, musel odjet na velké slavnosti konané v hammském chrámu a on opáčil, proč si nepostavíme vlastní chrám tady v Berlíně. Odpověděl jsem, že pokud nám věnují nějaké místo, tak ho postavíme co nejdříve. Na to on řekl, že nám tedy poskytne prostory a navrhl pět možností. Zvolili jsme tu v tomto parku, v domě číslo 108.“

Kněz Srinivasan při bohoslužbě v berlínském chrámu Šrí Ganéši.

Nedaleko se nachází Sri Mayurapathy Murugan Tempel, který se původně 22 let nacházel ve sklepních prostorách domu na Urbanstrasse a poté byla postavena nová budova v blízké čtvrti Britz. Představení chrámu nás provedli v jeho nové budově, kde se právě dokončovaly práce se sádrou a začínalo se s malbou chrámu (nádherně malovanou vimánu můžete vidět na straně 3–5). Konsekrace chrámu (kumbhábhišéka) se konala 7. září, pouhé dva měsíce po naší návštěvě.

Šrí Majúrapati Muruganův chrám s nově dokončeným gópuramem.

Srílanská komunita Tamilů má v Německu nejméně dva tucty chrámů, nejvíce se jich nachází v Severním Porýní-Vestfálsku, nejvíce obydlené spolkové zemi tohoto státu. Sithi Vinayagar Tempel v Hammu je skromné místo vmáčknuté mezi kancelářskými budovami blízko vlakového nádraží. V roce 1994 chrám dostal svou centrální sošku (múrti) a počáteční příspěvek věnoval Satguru Sivaya Subramuniyaswami, zakladatel časopisu Hinduism Today. Blízko autobusového nádraží v hammské průmyslové čtvrti Uentrop můžeme vidět bílý gópuram ve stínu chladících věží vyhaslého jaderného reaktoru. Sri Kamadchi Ampal Tempel je nejslavnější chrám v severní části evropského kontinentu. Každoročně přes 25 000 poutníků z celé Evropy sestoupí k této malé citadele při každoročním festivalu na přelomu května a června. Sri Paskara Gurukkal, nenápadný, ale charismatický kněz, přišel do Německa v roce 1985 a o čtyři roky později založil tento chrám. Trvá na tom, že chrám vděčí za veškerý úspěch a slávu své bohyni a ne jemu.

Třípodlažní Hari Om Mandir nalezneme co by kamenem dohodil do řeky Rýn, ve čtvrti Mülheim v Kolíně nad Rýnem. Je to nejnovější chrám afghánských hinduistů v Německu; když jsme ho navštívili, stále byl jen horou betonu. V nejvyšším podlaží chrámu se bude nacházet jeho hlavní sál. V prvním patře posluchárna a přízemí bude zaplněno třídami. Zástupci chrámu nám sdělili: „Až bude stavba dokončena, budeme pořádat hudební, taneční (bhárata natjam), německé a hinduistické náboženské kurzy.“

Komunita z Bali si v tomto kraji postavila své vlastní chrámy. Luh Gede Juli Wirahmini Bisterfeld pracuje v hamburském Etnologickém muzeu: „Nejprve mě muzeum požádalo, abych postavila dům, v jakém se běžně bydlí na Bali. Když jsme slavili jeho otevření s tradičním tancem a hudbou, ředitel muzea byl opravdu spokojený. Zeptal se mě, co by mohli udělat pro naši komunitu, a já odpověděla, že by nám mohli postavit chrám. Taková otázka se přece pokládá jen jednou!“ Po roce shánění povolení a plánování, byl vydán souhlas se stavbou chrámu v zahradě přímo před muzeem. Nyní kněží, kteří pocházejí přímo z Bali, vykonávají tradiční obřady očisty podle lunárního cyklu a pořádají svátky, například bohyně Sarasvatí a Pagervesi, které jsou pro hinduistickou komunitu z Bali velmi důležité.

Pura Agung Santi Bhuwana, chrám balijské komunity v Paira Daiza v belgickém Brugelette, má dokonce falešné stupňovité terasy.

Made Sukasta nám řekl, že největší chrám hinduistické komunity z Bali, který se nenachází mimo území samotného ostrova, je chrám Paira Daiza nacházející se v 22 hektarů velkém džungli připomínajícím parku v Brugelette nedaleko Bruselu. Stejně jako chrám Iraivan Temple, který bych postaven v Bengalúru a převezen na Kauai, byla tato chrámová struktura zhotovena na Bali a dovezena do Belgie. Chrám byl slavnostně otevřen v roce 2009, tradiční kámen a dřevo chrámu Pura Agung Santi Bhuwana vypadají jako v domácím prostředí, chrám obklopují tropické rostliny dovezené z Bali.

Shree Raam Mandir ve Wijchenu, nacházející se ve vzdálené východní části Nizozemska, je jeden z mnoha chrámů, které slouží tamní početné komunitě surinamských hinduistů. Zástupce chrámu vysvětlil: „Každý den máme tři bohoslužby a zpíváme bhadžany a kírtany každý večer po tom, co nám pandita přednáší něco z Rámájany nebo z Bhagavad-gíty.“ Každé úterý místo bhadžanů a přednášky jedenáctkrát zpíváme Hanumán čálísu.

Hlavní božstva chrámu Šrí Rámy ve Wijchenu, Nizozemsko.

Ve městě Den Helder na severoholandském poloostrově komunita srílanských uprchlíků postavila první Ganéšův (Vinájakův) chrám v Holandsku. Byl otevřen v roce 1991, znovuotevřen v září 2013 s novým osmnáctimetrovým gópuramem. Clive Roberts, který žije v nedalekém Kolhornu, zpozoroval: „Viděl jsem mnoho chrámů, ale návštěva tohoto chrámu v Holandsku, ne v Indii nebo na Srí Lance, je opravdu za srdce chytající. Mohli byste v něm jen celé hodiny či dny stát a zkoumat detaily všech postav vyobrazených v jeho interiéru a nikdy byste se stejně nedobrali konce. Barvy jsou do očí bijící a nádherně jasné; skoro ochromují vaše smysly.“ V roce 2000, kdy chrám tvořila pouze jedna místnost pronajatá místní radou občanů, Clive a jeho žena Puvaneswary potkali Chandrana, jednoho z členů chrámového představenstva. „Ukázal nám plány chrámu. Byly neuskutečnitelně ambiciózní, ale byla v nich zakotvena víra, která se projevila.“

Oslavy znovuotevření po dokončení nového gópuramu Ganéšova chrámu Sri Varatharaja Selva Vinayagar v Den Helderu, Nizozemsko.

Náš korespondent ve Spojeném království, Niraj Thaker, odjel do vzdálené rakouské Vídně, aby navštívil zdejší chrámy. Napsal nám: „Malé dveře na Lammgasse chrámu Organizace hinduistických mandirů v přízemí budovy připomínají vchod do jeskynního chrámu v Indii. Hinduisté z různých částí Vídně a celého Rakouska se scházejí v této krásné, promyšlené svatyni koncipované v severoindickém stylu. Malá skupina členů organizace BAPS Swaminarayan zde pořádá každý týden satsangy. Byl jsem ohromen, když jsem viděl, jak do této svatyně přichází spousta Indů, jak ze severu, tak z jihu, a společně uctívají své bohy.

Věřící shromážděni ke zpěvu bhadžanů v přízemní svatyni Asociace hinduistických mandirů ve Vídni, Rakousko.

Velký sál s mnoha múrti v jeho přední části – zde uprostřed s hlavním božstvem bohyní Durgou – je běžná součást většiny dočasně zřízených chrámů, které jsme v Evropě navštívili. Murli Lalwani, ředitel chrámu, si stěžoval: „Už dvacet let se snažíme postavit pořádný chrám. Vláda nám nabídla několik míst, ale pokaždé vše ztroskotalo na byrokracii.“ Shání potřebné finanční prostředky a chtějí se stavbou začít hned, jak bude poslední návrh místa pro chrám, historická budova, kterou budou moci předělat na chrám, schválen.

Malá místnost ve vídeňském Afroasijském institutu, místě setkání příslušníků různých náboženství, je domovem další svatyně, jak řekl Dr. Bimal Kundu, místní kněz: „Začali jsme v roce 1980 oslavou dussehry, Durgá púdžou, a byl to velký úspěch.“ Dnes týdně dochází na púdžusatsangy až 40 lidí.

Shluk dobře udržovaných pronajatých budov ve vídeňské čtvrti Meidling je domovem chrámu Sri Sri Radha Govinda Gaudiya Math založeného v roce 2001 Srimad Bhakti Vaibhava Puri Goswami Maharajem a vedeného Tridandim Swami Bhakti Sadhak Munim, Rakušanem, který žil v Indii a na Srí Lance mezi lety 1977–1998. Lidé žijící v tomto chrámu mají intenzivní denní program sádhany, bhakti a seminářů. Rostoucí populace indických imigrantů nyní tvoří 80 % účastníků púdži, řekl nám svámí. Pod záštitou asociace Society for Hindu Gaudiya Vaishnavas chtějí v následujících letech vybudovat stálou budovu chrámu na pozemku o rozloze 8 000 m2 vně Vídně.

Ve Francii se nachází pouze hrstka chrámů; my jsme navštívili dva v Paříži. Mimo město, na poklidném předměstí Gretz-Armainvilliers, se nachází Centre Védantique, staré venkovské sídlo, z kterého je zařízení, kde se školí pracovníci Rámakršnovy misie. Dům také slouží jako chrám pro tamní hinduistickou komunitu, obzvláště při důležitých svátcích, například při mahášivarátrí.

V 18. pařížském arrondissementu, severně od dvou hlavních železničních stanic města, nalezneme Sri Manika Vinayakar Alayam, který je v okolí znám svým nápisem „Ganéšův chrám“ nad jinak nenápadným vchodem. Ačkoli byl od svého založení v roce 1958 chrám již dvakrát přestěhován, tohle nečekaně malé zařízení pařížské hinduistické komunity neztratilo na významu. Již 18 let se zde pořádá velkolepý Ganéšův (Vinájakův) festival, jediný, který můžeme v takové slávě vidět za hranicemi Indie nebo Srí Lanky. Během tohoto festivalu bývá chrám přeplněn nosiči kavadí, chrámovými bubeníky, tanečníky a spoustou kokosových ořechů. Chrám také pořádá průvod alegorických vozů po ulicích Paříže každé září při slavnosti Ganéša čaturthí.

Chrám byl založen V. Sandera¬sekaramem, který zemřel v dubnu roku 2013. Manažer chrámu, pan Jeyaratnam, popsal potřebu tehdejších přistěhovalců: „Sandera¬sekaramem zjistil, že většina lidí, kteří opustili Srí Lanku kvůli tamním nepokojům, byla izolována a neměla se kde scházet. Sem tedy mohli přicházet meditovat a dostalo se jim zde rad, jak se mají v této cizí zemi chovat.“

Pro hinduisty chrámy představují viditelné spojení s bohy. Chrámy jsou příbytkem bohů, místem, kde se pořádají oslavy a obřady, jsou to kalichy kultury a kolébky uctívání bohů. Proto stavíme chrámy všude, kde žijeme – chrámy všech velikostí a tvarů, v moderním i tradičním stylu, chrámy pro Višnua, Durgu, Murugana, Šivu nebo Rámu –, pořádáme oslavy a pestrobarevné slavnostní průvody, což často přivede mnoho příslušníků místní evropské komunity.

FOTO © Hinduism Today, Berlin Hindu Mahasabha, Vasaant Krishnan, Niraj Thaker, Made Sukasta, Clive Roberts.