15

14

16

Pár slov o odříkání

D

​va základní cíle odříkání (sannjása) jsou podporovat duchovní pokrok u lidí, dovést je k uvědomění si Boží přítomnosti, a ochraňovat a uchovávat náboženství prostřednictvím silných vůdčích osobností.

Sebezapření a asketismus jsou nedílnou součástí védské kultury již od dávných dob a je to nejvíce ceněná část hinduistické dharmy. Mnišský život má jak cíl individuální, tak cíl univerzální. Na úrovni individuální jde o život jedince, který žije naprosto nesobecky, mnich tedy nabízí oběť největší, zřekne se všech svých osobních ambicí, všeho, co se týká světského života, aby mohl upřít veškerou svou pozornost a sílu pouze k Bohu. Zasvěcený sannjásin, který je na své cestě duchovní disciplíny veden svým satguruem, se postupem času stane více a více hluboce uvědomělým. Nakonec, pokud sannjásin ve svém úsilí setrvá, transcenduje se do vše přesahující reality. Na universální úrovni hinduistický mnišský život podporuje náboženství tím, že uchovává pravdy sanátana dharmy. Schopní svámíové jsou učitelé, teologové, příkladní lidé své víry, jsou to nositelé pochodně, která svítí na cestu nám všem.

Nakonec se všichni během svého života, nebo v jiném životě, dají na cestu sebezapření. Bylo by však stejně nepřístojné, aby se asketa, uvědomělá duše, najednou rozhodl věnovat se rodinnému životu, nebo aby se vlastník domu z ničeho nic stal sannjásinem.

Varování! Dávejte si pozor na ty, kteří slibují rychlé probuzení kundaliní a ezoterní prožitky bez přípravy, iniciace a skutečného sebezapření. Ti, kteří se rozhodnou pro těžký život sannjásinů, musí být připraveni na to, že se budou ubírat po tradiční cestě nezištné sádhany po dlouhá léta a že budou odděleni od svých rodin a přátel. Pouze tak můžeme dospět k velké pravdě. Duši trvá mnoho a mnoho let, než uzraje a dospěje.


O původu zlata

H

induismus říká, že zlato obsahuje boží síly, které jasně vyzařují do vnitřních světů; je to světelné znamení dévů, bohů. Z tohoto důvodu bylo zlato dlouho sbíráno a shromažďováno uvnitř chrámů a posvátných míst, které byly středisky duchovní síly.

Proč je zlato tak vzácné a odkud se vlastně tento posvátný prvek vzal? Starověcí Inkové a Egypťané považovali zlato za sluneční kov pocházející z hvězd a od slunečního boha.

Malé množství zlata může být uměle vyrobeno ze rtuti nebo z platiny, ale je k tomu zapotřebí atomový reaktor nebo urychlovač částic. Dlouho prosazovaná teorie říká, že zlato může být vytvořeno přirozeně pouze při výbuších supernov.

Nedávno však vědci ze střediska astrofyziky Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics v Cambridgi zjistili, že zlato vzniká střetnutím neutronových hvězd. Neutronová hvězda je zbytek jádra hvězdy po supernově. Tato hvězda může být až 500 000 větší než Země. Pouze čajová lžička této hvězdy by vážila deset miliard tun. Abychom si představili její hustotu, představte si, že vezmete velké obchodní letadlo a zmáčknete ho do velikosti zrnka písku. Když se střetnou dvě typické neutronové hvězdy, částice zlata o celkové velikosti deset měsíců jsou rozptýleny do vesmíru. Zlato, které existovalo v době, kdy byla vytvořena Země, by kleslo k jádru. Otázkou je, proč ho tedy nacházíme na plášti naší planety? Nedávná teorie navrhuje, že souvislé padání asteroidů a meteoritů v raném období naší planety způsobilo, že se zlato (a další vzácné prvky) usadilo blízko zemského povrchu. Nedávné asteroidy také zapříčinily vznik zlatých polí, zejména 300 kilometrů široký Vredefortský kráter v Jižní Africe, domově některých největších světových úložišť zlata, která byla změněna a později zachována.

Ilustrace © A. Manivel, foto © komerční fotobanka.